Mladý kouč se společně s dalšími odborníky na ženský fotbal v Česku zúčastnil na konci ledna v norském Oslu vzdělávacího programu UEFA Study Group. Domů si ze severu Evropy odvezl spoustu informací a cenných poznatků. „Všechno bylo opravdu na velice kvalitní úrovni a obsahovalo spoustu skvělých myšlenek a nápadů použitelných jak na národní, tak i klubové úrovni," uvedl kyjovský rodák v rozhovoru pro klubový web žen Slovácka.

Jaký program vás v Norsku čekal?

Musím říct, že domácí delegace brala pořadatelství této akce velice zodpovědně, program byl hodně našlapaný a naprosto skvělý. Ráno jsme většinou začínali praktickou ukázkou na hřišti, po ní následovala prezentace daného trenéra a následná diskuze s ním. Pak přišel na řadu oběd a celé odpoledne jsme se věnovali další prezentaci. Kolem devatenácté hodiny končil den společnou večeří.

Jaká přednáška vás nejvíce zaujala?

Z pozice trenéra Slovácka jsem s největším zájmem samozřejmě sledoval přednášky týkající se právě klubové úrovně. Nejvíce mě zaujala prezentace a praktická ukázka tréninku norského mistra, týmu Stabaeku. Jejich trenér se hodně věnoval práci s detailem a právě z tohoto hlediska pro mě měla tato přednáška velký přínos. Celkově ale musím říct, že v programu nebyla přednáška, která by mě nezaujala.

Study Group se zúčastnili lidé z několika zemí. Zástupci jakých států se do Norska vydali?

Akce se účastnili trenéři z pěti zemí. Kromě pořádajícího Norska to bylo Finsko, Skotsko, Moldávie a Česko. Norsko poslední roky zažilo trošku ústup ze slávy, ale velice rychle dokázalo zareagovat a neustále pracuje na tom, aby opět patřilo mezi úzkou světovou špičku. Ze všech účastníků má jednoznačně největší podporu svazu. Tím ale určitě nechci říct, že mají výsledky proto, že mají dost peněz. Norové na mě působili velmi pracovitě a udělali na mě velký dojem v tom, jak mají ženský fotbal do detailu nastavený. Jsou to profesionálové, od kterých se můžeme spoustu věcí naučit. Vše mají promyšleno a srovnávat jejich ženský fotbal s naším, v současné době dost dobře nejde.

A co zástupci dalších evropských zemí?

Další delegace představovali svoje země jen krátce. Finové se dost perou s nedostatkem financí a velkým odpadem hráček, které po skončení školy přejdou do zaměstnání a na sport už nemají tolik času, což je podobný problém jako u nás. Skotsko udělalo za poslední roky obrovský skok, angažování zkušené Švédky Anny Signeul jako trenérky národního týmu bylo jednoznačně dobrou volbou. Hlavně proto jde ženský fotbal ve Skotsku rychle nahoru. Skotsko to má organizaci, tréninková centra, fotbalové programy velice dobře rozjeté.

A co Moldávie?

Moldávie je v ženském fotbale velkým nováčkem a o jejich ženský fotbal se starají převážně ženy v jeho vedení. Nemají ještě ani ženskou reprezentaci, mají ale mládežnické týmy a k tomu spoustu programů jak získávat nové mladé hráčky. Nechybí jim určitě chuť a zapálení, jen čas ale ukáže, jak daleko mohou se svými specifickými podmínkami jít.

Měl jste možnost srovnání několika zemí. Kam řadíte Českou republiku?

Tady je moje hodnocení poměrně kruté, ale nemá cenu mít nasazené růžové brýle. Českou republiku z těchto účastníků řadím na čtvrté místo, a to jen díky tomu, že ženský fotbal v Moldávii ještě nedávno prakticky neexistoval. Zatímco ostatní jdou dopředu, tak my už několik let stojíme na místě a díváme se, jak nás předbíhají i země, které byly mnoho let za námi. V poslední době jsou u nás nějaké náznaky zlepšení, takže nezbývá než věřit v lepší zítřky.

Kompletní rozhovor najdete v příštím vydání Týdeníku Slovácko.