Kunický totiž do poslední chvíle zvažoval, zda do Sarajeva vůbec pojede. Procházel náročnou rodinnou situací. „Prožil jsem nejtěžší období v životě. Mamka měla zdravotní problémy, přemýšlel jsem, zda vůbec na Euro pojedu. Nakonec se všechno vytříbilo dobře, mamka je doma. Chtěl jsem udělat úspěch pro celou rodinu,“ litoval český reprezentant.

Těžké období se odrazilo také na něm. „Nevěděl jsem, jak to zvládnu. Taky jsem onemocněl, ztratil jsem sedm kilo za deset dní, fyzicky to nebylo dobré. Uvědomuji si, že ke konci zápasů jsem už trochu tahal nohy. Přemýšlel jsem do poslední chvíle, zda mám Euro odříct, ale když se zjistilo, že Bajro (brankář Ondřej Bíro – pozn. red.) má nějaké zdravotní problémy, nechtěl jsem být ten, kdo z boje utíká. Myslím, že jsem mohl odejít se vztyčenou hlavou,“ poznamenal sedmadvacetiletý gólman.

Národní tým vstoupil do kontinentálního šampionátu v Sarajevu skvěle, nejprve porazil Španělsko 4:2 a následně zdolal Chorvatsko 4:3. Jenže na závěr základní skupiny podlehl Slovensku 1:3 a v osmifinále vypadl s domácí Bosnou a Hercegovinou. Po remíze 2:2 prohrál český tým penaltový rozstřel 2:3. „Myslím, že dva zápasy, které jsem odchytal ve skupině, se mi povedly dobře. Ze třetího utkání jsem odstoupil po ráně do hlavy i z preventivního hlediska, měl jsem už úraz na tréninku, kdy jsme se srazili hlavama. V osmifinále se ukázalo, jak jsme se jevili celý turnaj, všechno vygradovalo,“ hlesl rodák z Velkých Pavlovic.

Podle Kunického totiž českému výběru chybělo sebevědomí, odvaha, proto nepřešel přes první kolo play-off. „Co je víc než reprezentovat Česko? Kde se může člověk víc ukázat, než když je všechno vysílané v televizi? To je za mě obrovská šance pro každého, aby na sebe upozornil, ale nikdo na sebe neupozorní, pokud bude schovaný, nebude mít balon na noze, nebude ho chtít. To si musí každý sám u sebe vyjasnit v hlavě, jestli je na to dost silný,“ nabádal.

Stejně jako před dvěma lety v Košicích byl v roli české reprezentační jedničky. Při zranění Ondřeje Bíra ležela zodpovědnost na něm, ale výraznější tlak si Kunický nepřipouštěl. „Taťka mi celý život říká, že když o něco jde, jsem nejklidnější. Před dvěma roky jsem do Košic přijížděl v den prvního zápasu, Bajro se hned zranil, takže se dá říct, že jsem odchytal druhý celý šampionát. A podruhé neúspěšně,“ povzdechl si. „Když však o něco jde, cítím se nejlíp, pod tím tlakem to mám hrozně rád. Když nejsem heclý, dělám poloviční výsledky,“ poznamenal.

Evropský šampion do 21 let z Prahy 2016 už každopádně vyspěl ve zkušeného gólmana. Nicméně v roce 2022 na Slovensku národní tým také nezvládl penaltový rozstřel, ve čtvrtfinále vypadl s Rumunskem. „Člověk se vychytá. V Košicích jsem hrál špatně nohou, ale poslední dva zápasy jsem tam nedostal gól. Byl to jiný turnaj, v Košicích jsme hráli líp odzadu, líp jsem bránili, bohužel to nevyšlo na penalty, teď zase… Když turnaje porovnám, v Sarajevu jsem se cítil líp, víc sebevědomý, pohodový, líp se mi hrálo nohou, ale řešili jsme s Bajrem, jak je těžké hrát nohou, když nikdo balon nechce. Přišlo mi to jako alibi fotbal,“ řekl Kunický, jenž Brnu pomohl ke čtyřem superligovým titulům.

Ani on se nevyhne srovnání s dlouholetou českou jedničkou Bírem, brankářem mistrů světa i Evropy, který nohama dohání soupeře k šílenství. „Bíras hrál druhou ligu střed zálohy, bylo by blbé, kdyby to nebylo někde poznat. A druhá věc je, že Bíras má neskutečnou hlavu, z ničeho si nic nedělá,“ usmál se Kunický. „Myslím, že nohu nemám špatnou, i když mi někdy bývá řečeno, že ji nemám tak dobrou. Důležité je mít servis, což bylo vidět i s Chorvaty, kdy dva góly padly z mojí rozehry. Myslím, že nohu mám dobrou, ale v České republice, Evropě ani ve světě se nenajde nikdo, kdo by teď mohl kopírovat Bírase. Je unikát,“ ocenil kolegu mezi tyčemi.

S mosteckým brankářem si náramně rozumí, přijímal od něj aspoň rady, když nemohl chytat. „Pro něj je to těžké, nejradši by byl na hřišti, bohužel to nešlo. S Bírasem mám fantastický vztah, beru ho jako vzor a skvělého kamaráda. Přemýšlí sice o konci, ale doufám, že to ještě neudělá. Na to kolik mu je let, je pořád skvělý. Ještě jsem mu to rozmlouval, i když by mi to paradoxně mohlo uvolnit cestu v reprezentaci, že bych mohl mít stabilnější místo. Ale radši budu s Bírasem, než bez něj,“ vzkázal Kunický.

Jisté je, že v národním týmu si bude zvykat na nové vedení. Asociace malého fotbalu České republiky totiž trenérovi Stanislavu Bejdovi a jeho realizačnímu týmu neprodloužila smlouvu, která vypršela po evropském šampionátu. „V první řadě jim všem chci poděkovat, protože mi dali příležitost na několika šampionátech a dalších akcích. Díky nim jsem se dostal do reprezentace. Všichni kluci z realizáku si prošli reprezentačním áčkem, mají zkušenost s mistrovstvím, což bylo hrozně důležité. Věděli, co prožíváme na hřišti. Jak Standa Bejda, tak Karel Kristen i Jirka Novák, nechtěl bych na někoho zapomenout. U mého prvního mistrovství byl Kuba Štefek, s nímž jsem měl skvělý vztah a občas na něj vzpomínám. Všechno zaštiťoval Luděk Zelenka. Všem klukům z realizáku patří velký dík a přeji jim hodně štěstí, aby se jim dařilo minimálně tak dobře jako doteď. Držím jim palce v dalších kariérách,“ vzkázal český brankář.

Nové kouče a členy realizačního týmu vybere asociace do konce října. „Uvidíme, co bude dál, nějaká změna byla potřeba, chtělo to trochu okysličit. Věřím, že se bude pokračovat v tom, aby u nároďáku byli kluci, kteří prošli áčkem, nebo nějací experti ze Superligy, kteří malému fotbalu rozumí. Těm malofotbalovým návykům, protože do toho nejde naskočit jen tak z velkého fotbalu bez malofotbalových zkušeností. Doufám, že se půjde touto cestou, aby dostávaly šanci možná už legendy malého fotbalu jako Standa Mařík, Ondra Paděra, Ondra Bíro nebo třeba Patrik Levčík. Věřím, že to zvládneme, obměna generace se taky udělá úspěšně a úspěchy znovu budou,“ přál si Kunický.