Osobnost Deníku
Přečíst článek >

I když svým zásadním rozhodnutím bývalý gólman Dubňan a Mutěnic zaskočil spoluhráče, rodinu i kamarády, nenechal se zlomit nabídkami týmů z nižších soutěží a specifický život v kabině navždy opustil. „Čas letí, život mám jen jeden a já se chci věnovat jiným aktivitám," říká v rozhovoru pro Hodonínský deník Michal Lupač.

Vaše rozhodnutí ukončit v jednatřiceti letech kariéru způsobilo ve fotbalových kruzích docela poprask. Co vás k nečekanému kroku vedlo?

Pocit jít dál, do další etapy života. Mám před sebou další výzvy, kterým chci dostát.

Jak moc těžké rozhodnutí to pro vás bylo?

Vlastně ani moc ne. Připravoval jsem se na to a vnitřně cítil, že nyní je správný čas. Skončil jsem na vrcholu.

Řešil jste konec kariéry s někým, nebo jste se rozhodl sám?

Vzali jsme si s přítelkyní batohy a odletěli si na měsíc vyčistit hlavy. Během dovolené jsme všechno probrali a jen se utvrdili v mém rozhodnutí posunout život jiným směrem. Po návratu jsem se připojil k týmu a skočil rovnou do přípravy. Musel jsem dodržet podmínky smlouvy a dokončit měsíc ve Skalici. Pak jsme se s lidmi z vedení dohodli na oficiálním ukončení a já to oznámil rodině.

Co na to říkali nejbližší?

Byli překvapeni, ale mé rozhodnutí respektovali a i nadále mě podporují.

A vedení Skalice vás nepřemlouvalo?

Vyšli mi vstříc, takže žádný problém nebyl.

Nebude vám specifický život v kabině a spoluhráči chybět?

Kluky budu pravidelně vídat, jsme v kontaktu. Život v kabině je opravdu specifický, aspoň mám na co vzpomínat (úsměv).

Měl jste po ohlášeném konci kariéry hodně nabídek?

Docela mě to překvapilo. Musel jsem odmítnout zajímavé nabídky třeba z druhé ligy. Ozvali se mi však i funkcionáři z klubů hrajících v krajský přebor nebo lidé z Rakouska. Opravdu jsem nečekal, že by toho bylo tolik. Opravdu nebylo jednoduché říkat ne, ale zvládl jsem to (úsměv).

Proč jste žádnou neakceptoval?

Chci se věnovat jiným aktivitám a čas běží velmi rychle.

Divizní Hodonín, kde jste s fotbalem začínal, vás neoslovil?

Mluvilo se o tom, ale nic konkrétního nakonec nepřišlo. Stejně bych řekl ne, takže asi respektovali mé rozhodnutí.

Nastupovat bez tréninku třeba v okresním přeboru vás nelákalo?

Jsem rád, že jsem zdravotně v pořádku, takže opravdu nelákalo.

V Hodoníně má být od příští sezony nejvyšší futsalová soutěž. Ani vidina první ligy vás neláká?

Abych byl upřímný, tak v hlavě to mám. Uvidím, jak moc mi bude balon chybět. Futsal jsem měl dlouho zakázaný, nyní možnost mám, což je fajn.

Co říkáte na vstup Skalice do jarní části sezony?

Sleduji to zpovzdálí. Kluci bohužel hrají domácí zápasy v Senici, což jim moc nepomůže. Na první zápas jara bohužel zatím nenavázali. Není to ideální.

Myslíte si, že nováček první slovenskou ligu udrží?

Skalici to přeji. Vybojovali jsme ji a rád bych se tam vracel za kluky dívat se na ligu.

Když se ohlédnete zpět, jak hodnotíte kariéru?

Posledních osm let mé kariéry gradovalo. Po dvou titulech v první A třídě, vítězství v krajském poháru a dobře rozjetém podzimu v kraji s Mutěnicemi mě oslovila Skalica. Po jarní části jsme postoupili do třetí ligy, pak do druhé a najednou tu byla liga. Opravdu neskutečná jízda… Zachytal jsem si slovenskou ligu, čímž se moc okresních brankářů pochlubit nemůže, takže kariéru hodnotím úspěšně.

Myslíte si, že jste dokráčel až na vrchol?

Ve fotbale jsem byl mockrát dole, myslel na konec, ale vždy pokračoval a odrazil se ještě výš. Naučil jsem se prohrávat i vychutnávat vítězství, radovat se ze samotné cesty. V kraji jsem vyhrál, co se dalo, a na Slovensku to vygradovalo ziskem poháru a ligou. Ano, myslím, že jsem dosáhl maximum.

Co vůbec fotbalový brankář potřebuje k tomu, aby se dostal až do ligy?

Chuť denně na sobě pracovat, přitáhnout si k sobě kus štěstí a věřit, že toho může dosáhnout.

Napadlo vás někdy, že si zachytáte nejvyšší soutěž?

Nikdy jsem na to nemyslel, ale postupně se to stávalo realitou. Dával jsem tomu vše a splnil jsem si sen.

Co nyní budete dělat?

Pocit ze splněného mě pohání k dalším cílům. Vím, že jich mohu dosáhnout. Již řadu let se bavím osobním rozvojem, samostudiem. Před rokem a půl jsem začal pomáhat lidem a firmám formou energetického poradenství. Jsme jediní, kdo pracuje tímto způsobem a pozitivní zpětná vazba od klientů mě utvrdila, že jdu správným směrem. Po liberalizaci trhu před pár lety tu vznikl obrovský prostor možností a bohužel
v mnohém i nevýhodného pro koncové spotřebitele.

Souhlasím. Praktiky dodavatelů jsou podivné a lidé neví, co mohou dostat za to, co si již platí…

My tuto situaci napravujeme a pomáháme lidem k opravdovým dlouhodobým úsporám pravidelným servisem. Stojíme na straně klienta a stojí za to poslechnout si to. Takže to budu dělat. Taky se bavit životem, hrát golf, cestovat po světě a plnit si sny.

Budete dál chodit na fotbal?

Za ta léta jsem poznal spoustu lidí, kamarádů, přátel a díky volným víkendům, tedy kromě těch, kdy si budu plnit rodinné povinnosti, budu mít čas a prostor se za nimi jít podívat. Takže budu dál chodit na fotbal a těším se na to. Teď jsme byli na evropské lize. Užívám si to. Najednou mohu jít, kam chci a naopak nemusím ráno na trénink a v neděli na zápas.