Do Hodonína jste přišel z druholigového Blanska už v zimě. Nelitoval jste potom, když se jarní část sezony v nižších soutěžích zrušila, zatímco druhá liga pokračovala dál?

S trenérem Švantnerem jsem byl v kontaktu delší dobu, bylo důležité, že mě do mužstva chtěl. Samozřejmě pak bylo nepříjemné, když jsme nemohli na jaře hrát zápasy a dlouho dokonce ani trénovat. Ale neřekl bych, že bych svého rozhodnutí litoval.

Další komplikací spojenou se zrušeným jarem je to, že Hodonín přišel o možnost postupu do MSFL. Nezvažoval jste tedy nyní, že byste šel přece jen do vyšší soutěže?

Je pravda, že v zimě jsem šel do Hodonína s tím, že na jaře pomůžu k postupu. A teď jsem měl několik nabídek odjinud. O těch jsem se ale na klubu ani nezmiňoval. Cítím jako svoji povinnost dodržet v Hodoníně to, na čem jsme se domluvili. Přišlo by mi blbé, kdybych chtěl odejít jinam, když jsem tady neodehrál jediný mistrák. Hodonín byl loni jediný tým, který mě chtěl, takže mám klubu co vracet.

Zatím to vypadá, že byste mohl být pro tým velkým přínosem. Při poslední výhře 5:2 v přátelském duelu s třetiligovým Znojmem jste vstřelil hned čtyři branky…

Byl to sice jenom přátelák, ale samozřejmě i tak to potěší. Pamatuju si, že čtyři góly jsem dal naposledy ještě v juniorské lize za Slovácko proti Varnsdorfu. Tam jsem ale dával jeden z penalty. Teď byly všechny ze hry, takže je to ještě cennější. Hlavně je ale důležité, že to zatím jde celému týmu. Z tréninků i dosavadních přípravných zápasů mám dobrý pocit.

Během kariéry jste vystřídal poměrně dost týmů. Na které období vzpomínáte nejraději?

Nejraději asi právě na období ve Slovácku, kde jsme měli výbornou partu. V neděli jsem chodil hrávat za béčko, v pondělí pak za juniorku. Za dva měsíce jsem odehrál skoro třicet zápasů, to mě hodně bavilo.

Jako mládežník jste byl stálým členem reprezentačních výběrů a vypadalo to, že máte našlápnuto hodně vysoko. Proč to nakonec nevyšlo?

Asi jsem nikdy nebyl ve správnou chvíli na správném místě. Přitom mám svědomí čisté, že jsem pro úspěch udělal maximum. Samozřejmě spoustu věcí bych teď třeba dělal jinak, ale není nikde psáno, že by to pak bylo lepší. Až později jsem se třeba dozvěděl, že mě v šestnácti chtěl Anderlecht Brusel, ale Slovácko mě tehdy nepustilo. Absolvoval jsem v Belgii stáž v juniorském týmu a na turnaji v Marseille byl dokonce nejlepším střelcem. Byl jsem taky ve Spartě, kde jsem měl zase smůlu na zranění, po návratu do Slovácka jsem pak už nedostal šanci. Jako mladý jsem měl ambice hrát ligu, dostat se do reprezentace a později třeba někam do zahraničí. Nevyšlo to, ale nestěžuju si.

Jaké tedy máte cíle nyní?

Pro příští sezonu je jasný – postup s Hodonínem. Je pro mě hodně důležité, že je to ambiciozní klub, který se chce posunout nahoru. Člověk chce pořád vyhrávat a vždycky je lepší, když je o co hrát.