Že známý gólman ani po skončení aktivní kariéry chytat nezapomněl, ukázal ve slavnostním zápase proti staré gardě Zlína, který skončil remízou 1:1. „Když jsem viděl, v jaké sestavě soupeř přijel, říkal jsem si, že budeme mít velký problém, protože Zlín minulý týden zvítězil v Nivnici 7:1. Výkonem spoluhráčů jsem byl ale velmi mile překvapený,“ přiznal Pavlíček.

Čekal jste podobný výsledek?
Občas nastupuji se starou gardou Zlína, takže se s kluky dobře znám. Pamatuji si je samozřejmě také z hráčské éry, kdy jsme proti sobě nastupovali. Vybavuji si třeba derby Zlína se Slušovicemi, ve kterém kromě mě hrál také třeba Petr Klhůfek. Teď jsem byl ale velmi mile překvapený. Kluci přede mnou hráli výborně. Měli jsme spoustu příležitostí a po prvním poločase jsme měli vést o dvě či tři branky. Utkání nakonec skončilo remízou, což bylo asi úplně nejlepší.

Vy jste po zápase žádal rozhodčí, aby se kopaly penalty. To jste tak moc chtěl vyhrát?
Bylo by to zpestření pro diváky, ale někteří kluci ze Zlína byli spokojení, že mají bod z venku, takže na pokutové kopy nakonec nedošlo (smích).

Po jak dlouhé době jste stál v brance Moravského Písku?
Není to zase tak dlouho. Já jsem se sem dostal na nějaký turnaj starých pánů, který se v Moravském Písku hrává každoročně. Jde o Memoriál Františka Madaje. Toho si vybavuji ještě v nejslavnějších letech, kdy se tady hrála I.A třída. Bylo to asi čtyři roky nazpět.

Jak se vám líbily oslavy v rodné obci?
Neměl jsem problém přijet. Naopak, moc jsem se těšil. Mrzí mě, že spousta kamarádů a bývalých spoluhráčů se akce nezúčastnila. Nevím, kdo tady má fotbal v současné době na starosti, ale je škoda, že se u takovéto příležitosti nesešlo více fotbalistů, kteří tady v minulosti hráli nebo trénovali. V Moravském Písku vždy bylo příjemné prostředí a bezva parta.

Velkou stopu jste zanechal rovněž v nedalekých Ratíškovicích. Jak vzpomínáte na angažmá v Baníku?
Na angažmá v Ratíškovicích moc rád vzpomínám. Byla tam super parta, velké nadšení, skvělí funkcionáři i lidé. Bylo znát, že celá obec i region fotbalem neuvěřitelně žije. Byly to nádherné roky.

Ještě déle jste ovšem působil ve Slušovicích…
Tam to byl specifický klub, kde se stejně jako ve vojenském mančaftu každou sezonu střídali hráči. Bylo fajn, že jsem poznal spoustu zajímavých osobností, včetně známého trenéra Zdeňka Ščasného, který byl mým spoluhráčem. Byla to velká osobnost, persona, vzor. Po sportovní stránce mi dal hodně. I proto se u mě Slušovice nejvíce zapsaly.

Řada bývalých spoluhráčů dál působí ve fotbale v roli trenéra nebo funkcionáře. Vás sportovní kariéra neláká?
Fotbalu se vůbec nevěnuji. S manželkou podnikám, takže nejvíce čas mi zabírá práce a rodina. Věnujeme se dceři. Na nic jiného už mi nezbývá čas. Máme prodejny s oblečením. Dovážíme například italské značky Replay, z Německa Toma Taylora. Máme maloobchody ve Zlíně a v Luhačovicích.

Návrat k fotbalu neplánujete?
Když ještě ve Zlíně první ligu trénovali Vlastislav Mareček s Pavlem Hoftychem, tak jsem tam působil jako externí trenér brankářů. Tehdy jsem si myslel, že to skloubím s podnikáním. To se mi ale bohužel nepodařilo, takže jsem toho nechal.

Zlín, kde bydlíte, prožívá mimořádně povedené období. Klub se po postupu do nejvyšší soutěže stabilizoval. Letos navíc vyhrál MOL Cup a na podzim bude hrát Evropskou ligu. Vy prožíváte zlínský fotbalový boom, nebo úspěchy Ševcl jdou mimo vás?
I když klukům fandím, na zápasy moc nechodím. Byl jsem na finále poháru v Olomouci, kde Zlín porazil Opavu. Ke klubu mám vztah, protože kamarádím s prezidentem klubu Zdeňkem Červenkou. Společně jsme dělali fotbal v Luhačovicích, kde jsme prožil závěr kariéry. Znám i Petra Klhůfka nebo ředitele klubu Leoše Goiše. S nimi jsem pořád v kontaktu. Slíbil jsem si, že si letos pořídím permanentku a bude klukům častěji fandit přímo na stadionu.