Až do patnácti hájil branku fotbalistů Slovanu Hodonín, pak přišla významná změna. „Odešel jsem na učiliště Válcoven trubu a železa do Chomutova. Přišel jsem jako brankář, ale oni ze mě udělali útočníka. Na tomto postu jsem pak začal hrát dorosteneckou ligu. Po učení jsem se vrátil do Hodonína, kde jsem hrál I. A třídu,“ připomněl svůj návrat.

V roce 1967 narukoval do Dukly Nitra. Co hrála? Druhou hokejovou ligu. „U mě to v té době vyhrával hokej. Ale neměl jsem na to, abych v Nitře uspěl. Hráli tam odpadlíci z tehdy skvělé Dukly Jihlava,“ přiznal.

Nakonec ho převeleli do Dukly Hodonín. Vojákoval tak vlastně doma, a to se mu stalo osudným. „To víte, když sloužíte doma, tak je větší možnost, že spadnete do nějakého průšvihu. A já jich měl hned několik. Vyvrcholilo to, když jsem dělal jednou dozorčího u vchodu a během služby jsem si odskočil domů. Nachytala mě hlídka a já byl přeřazený na normální rotu,“ přidal historku.

Říká se, že všechno zlé je k něčemu dobré. U Kotáska to platí dvojnásob. Právě na vojně se totiž začala rodit jeho budoucí úspěšná fotbalová kariéra. V Hodoníně tehdy právě zakládali vojenský fotbalový oddíl. Začínalo se od třetí třídy a hned na úvod se dvakrát postoupilo. Už ke konci vojny dostal Kotásek povolení k hostování ve Slovanu Hodonín, kde si jej při jednom přáteláku vyhlédla brněnská Zbrojovka. „První nabídka z Brna přišla už v létě roku 1967. Jenže já ji neakceptoval. Zbrojovka hrála druhou ligu a na takovou soutěž jsem si nevěřil. Do té doby jsem byl zvyklý trénovat maximálně dvakrát týdně a životospráva se v I. A třídě taky nijak extra nedodržovala. Jenže oni přišli za rok znovu a tehdy mi otec doporučil, abych to zkusil. Domluvil jsem se tak, že by mě pustili zpátky, kdyby mi to nešlo,“ uvedl ke svým brněnským začátkům rodák z Mikulčic.

A Zbrojovka už ho nepustila. První půlrok ještě pendloval mezi áčkem a béčkem, na jaře už byl platným členem druholigového kádru. Po postupu do první ligy odehrál v nejvyšší soutěži celkem 270 utkání, v nichž nastřílel 56 gólů. Vrcholem byl samozřejmě mistrovský titul v roce 1978, k němuž tehdy táhla Zbrojovku i legendární záložní řada Kotásek - Jarůšek - Pešice.