Ambiciózní tým ze Slovácka nenašel v šestnácti zápasech přemožitele a se čtyřiačtyřiceti body vládne divizní tabulce. „S podzimní částí sezony můžeme být maximálně spokojení," říká jeden z tahounů Hodonína.

Radost zkušenému obránci kazí pouze fakt, že v první polovině sezony příliš neztrácely ani další týmy. O třetí lize tak dál sní i v Uherském Brodě a Rosicích, úplně bez šance nejsou ani Břeclav se Slavičínem. „Trochu mě to zklamalo," přiznává Konečný. „Očekával jsem, že v čele tabulky budeme mít větší náskok. Vyhráli jsme čtrnáct zápasů a jenom dvakrát remizovali, přesto vedeme tabulku pouze o šest bodů," připomíná Konečný.

Zatímco loni většina účastníků čtvrté nejvyšší soutěže klopýtala, letos se skupina D rozdělila. Střed tabulky je sice našlapaný, ale vpředu i na konci jsou rozestupy mezi týmy větší. „Neumím si to úplně vysvětlit," krčí rameny vysoký zadák. „Rosice i Slavičín mají výborné týmy, Uherský Brod jsem hrát neviděl, ale pokud ho v prvním jarním zápase porazíme, už si náskok pohlídáme," věří.

Na to, že by se měla opakovat předcházející sezona, ve které si Hodonín nechal postup do MSFL vzít, vůbec nemyslí. „V minulém ročníku jsme taky měli kvalitní tým, ale neproměňovali jsme vyložené šance. S příchodem Masaryka se to změnilo. Sám Pavol dal patnáct branek, navíc se podílel i na dalších gólech, takže nám moc pomohl," vypichuje přínos slovenského bombarďáka Konečný.

Bývalý hráč Dunajské Stredy, Sence či Skalice věří, že Masaryk na Slovácku zůstane a mužstvu pomůže vyšší soutěž vykopat. „Sice jsme se spolu bavili, ale on sám ještě neví, zda bude v Hodoníně pokračovat. Nabídku ze slovenské ligy či zahraničí by určitě neodmítl. Osobně si však myslím, že neodejde," přemítá Konečný.

Bronzový medailista z mistrovství Evropy hráčů do devatenácti let z roku 2002 a účastník světového šampionátu dvacítek ve Spojených arabských emirátech na návrat do profesionálního fotbalu nepomýšlí. „Z druhé ligy se těžko odchází, ve Skalici jsem se ale trochu spálil. Navíc angažmá v Hodoníně mi maximálně vyhovuje," přiznává Konečný. „Jsem tady maximálně spokojený. Kolektiv je výborný, klubové ambice jsou velké, takže máme o co hrát, což je hlavní," přidává.

Kromě fotbalových povinností mu veškerý volný čas zabírá rodina. Před měsícem se sympatickému chlapíkovi narodil syn Robert, doma tak má kromě čtyř a půlletého Viktora dalšího následovníka. „I kvůli rodině zůstávám doma," přiznává. Navíc z Vrádiště, kde bydlí, to má na stadion U Červených domků kousek.

Třiatřicetiletý obránce na podzim zasáhl do jedenácti zápasů, na trávníku strávil více než tisíc minut a inkasoval tři žluté karty. Gól ani z několika šancí nedal. Konečný je však na hřišti hlavně od bránění. I když v zápase často vyváží balon dopředu a rozehrává akce, trenér Komňacký po něm požaduje především defenzivní úkoly.

Nyní si Konečný stejně jako zbytek týmu od fotbalu odpočine. Vánoce stráví v rodinném kruhu, do kabiny se vrátí až sedmého ledna, kdy hodonínským hráčům začne tolik neoblíbený zimní dril. „Na přípravu už trošku těším," překvapuje slovenský zadák. „Po pauze se do toho musíme dostat zpět," ví Konečný.