Jak s odstupem času hodnotíte domácí mistrovství Evropy? Byly jste hodně zklamané, že jste nepostoupily ze skupiny?
Určitě byl nejen pro mě velký zážitek zahrát si na domácí půdě před tolika diváky s top evropskými družstvy. Zklamané jsme byly hodně, ale na druhé straně jsme měly ve skupině dva nejlepší týmy Evropy. S Německem nebo Španělskem jsem hrála vůbec poprvé. Stejně na tom byly i další holky. Fotbalová členská základna v těchto zemích je několikanásobně větší než u nás. Výsledky byly dost jednoznačné, pro všechny to však byla obrovská zkušenost.

Byly soupeřky o tolik lepší, jak napovídají výsledky?
Španělky i Němky jsou v ženském fotbale o dost dál než Česká republika. 

Jak jste se cítila na stadionu v Plzni, když hrála česká hymna? Byla jste hodně nervózní?
Byl to neskutečný pocit. Cítila jsem hrdost a nadšení, ale hlavně také zodpovědnost. Nervózní při samotném znění hymny jsem nebyla. Nervozitu jsem pocítila hlavně při cestě na stadion a poté v kabině před zápasem, ale naštěstí jsem se od ní odprostila a na hřišti jsem byla soustředěná výhradně na zápas. 

Co říkáte na diváky? Překvapilo vás, že na vaše zápasy chodilo tolik lidí?
Diváci podle mě byli naprosto úžasní a vytvořili nám nezapomenutelný zážitek. Byli nám neskutečnou podporou, při každé šanci nás hnali dopředu. Určitě nás všechny mile překvapilo, že o naše zápasy byl takový zájem, protože přece jen ženský fotbal není v České republice zase až tak populární jako v jiných zemích. Tato akce ho určitě zviditelnila.

Jak vůbec probíhal samotný turnaj? Měly jste i nějaký volný čas? Co jste s holkami dělaly v době, kdy jste nehrály zápasy a netrénovaly?
Hrály jsme každý třetí den, takže volného času jsme mnoho neměly. Většinu času jsme strávily na hotelu v Plzni nebo na tréninkovém hřišti. V sobotu po zápase se Španělskem jsme měly všechny týmy hráčskou párty, kde jsme se mohly odreagovat.

Starali se o vás pořadatelé dobře?
Týmy ze skupiny A, tedy my, Německo, Španělsko a Francie, byly ubytovány v Parkhotelu v Plzni, kde o nás bylo dobře postaráno. Poskytli nám tam kvalitní služby po všech stránkách. Problémy nebyly s ubytováním, jídlem ani regenerací. 

Jaké jste měla po šampionátu ohlasy? Co říkaly spolužačky a kamarádi na to, že jste nechodila do školy a hrála fotbal, navíc v přímém přenosu České televize?
Doma a vlastně v celých Mutěnicích byly reakce velmi pozitivní. Všem bych chtěla poděkovat, že mně a celému týmu fandili. A i když mám ve třídě jen spolužačky, tak mi mi všechny holky říkaly, že se na nás dívaly a fandily nám. Celkově ohlasy byly spíše pozitivní.

Přejděme k vám. Čím jste si zasloužila nominaci? Věděla jste dopředu, že se šampionátu zúčastníte, nebo to bylo velké překvapení?
Doufám a myslím, že výkony v juniorské lize, kde nastupuji za Slovácko. Při přechodu ze starších žaček jsem se dostala do základní sestavy a odehrála většinu zápasů, takže to možná bude jeden z faktorů. 

Co od vás trenér Rada požadoval?
Trenér Rada ode mě stejně jako od celého týmu požadoval maximální nasazení a plnění taktických pokynů. I když zrovna mně to trochu ztížil, když mě ze středu obrany, kde obvykle hrávám, přesunul na kraj. A taky před začátkem nám všichni zdůrazňovali, ať si to hlavně užijeme. 

Jak probíhala příprava na šampionát?
Celý rok se reprezentace scházela v rámci takzvaných akademií, vždy celý týden. Mě poprvé pozvali až v říjnu 2016. Pro ženský juniorský fotbal to byla novinka a myslím si, že velmi přínosná.

Kdy jste s fotbalem vůbec začala?
K fotbalu mě přivedl táta, když mi bylo sedm let. Začínala jsem trénovat u nás v Mutěnicích s kluky, se kterými jsem hrála po celou dobu mého působení v klubu. 

Jak jste se dostala do Slovácka?
Do Slovácka jsem se dostala díky tehdejšímu trenérovi gólmanek Jiřímu Pavkovi, který za mnou přišel po jednom halovém turnaji s kluky s nabídkou, jestli nechci zkusit trénink ve Slovácku, protože zrovna hledali nové hráčky. 

Na šampionátu jste hrála v obraně. Netáhne vás to dopředu?
Od malička hraji v obraně nebo záloze. Pouze při mém prvním reprezentačním zápase mě trenéři postavili do útoku. Myslím si a taky doufám, že to bylo naposledy (smích).

Spousta fotbalistů si na podobných akcích mění se soupeři dresy. Získala jste triko nějaké hráčky Francie nebo Španělska?
Ne, tuto možnost jsme bohužel neměly. Ale po skončení mistrovství Evropy jsme všechny hráčky dostaly na památku červený reprezentační dres se svým příjmením.

Jak hodnotíte letošní sezonu ve Slovácku?
Sezonu celkově hodnotím kladně. Myslím si, že jsme se s holkami prezentovaly dobrou hrou. Kromě dvou podzimních zápasů se Slavií a s Plzní, které jsme výsledkově ani herně moc dobře nezvládly, jsme všechny ostatní zápasy odehrály kvalitně a soupeře jsme po kombinační stránce přehrávaly, i když tomu některé výsledky neodpovídaly. Doufám, že poslední tři zápasy výsledkově zvládneme a obhájíme si konečné druhé místo v tabulce.

Co byste chtěla ve fotbale ještě dokázat?
Můj nejbližší cíl je vyhrát další rok se Slováckem juniorský titul. Dále bych se chtěla dostat do týmu žen Slovácka a prosadit se v něm. Jeden z velkých a dlouhodobých snů je, že bych se chtěla dostat do nějakého klubu v zahraničí a hrát například v Německu, Anglii nebo Americe.