Po ukončení aktivní činnosti několik týmů trénoval a vystřídal i různé funkcionářské pozici. A se svojí životní láskou se nedokázal rozloučit ani v důchodovém věku. "Dělám v Hodoníně hlavního pořadatele a před několika lety za mnou z vedení přišli, jestli bych nechtěl i hlásit. Nikdo jiný to nechtěl dělat, tak jsem to vzal. A dělám to rád. Člověk musí být ale do fotbalu trochu blázen," tvrdí se Vyškovský, který nikdy neměl problém s mluveným slovem, a tak ho ani přítomnost mikrofonu nezaskočila. "Je to trochu jako na svazácké schůzi. Občas se člověk zakoktá nebo splete, ale to se stane. Hlavně si to pak musí uvědomit," směje se.

Zatímco v mládí ho trápily nepřesné přihrávky spoluhráčů, teď ho sužuje špatné ozvučení. "V Hodoníně už dělám hlasatele asi osm let, ale aparatura je pořád stejná. Ta snad pamatuje první spartakiádu. Technika zlobí a pak mi lidi nadávají, že mě není slyšet. Abych se pak bál vůbec něco říct. S vedením klubu to řešíme delší dobu, ale na nějaké modernější vybavení asi nejsou peníze," stěžuje si Vyškovský.

Kromě mužské divize často hlásí také na různých turnajích, kam ho rádi zvou. "Hodně mě baví mládežnické turnaje. V zimě bývá v Hodoníně nebo Dubňanech hodně mezinárodních halových turnajů, které mi letos hodně chybí. Tam je lepší ozvučení, takže si můžu připravit nějaké pikošky a víc se zapojit. Rád bych si podobné přípravy dělal i na divizi, jenže tam to nemá cenu, když mě pak stejně není skoro slyšet," dodává legenda fotbalu na Hodonínsku, která má jeden velký sen. "Chtěl bych se dožít toho, že si zahlásím v Hodoníně druhou ligu," nabízí výzvu fotbalistům okresního města, kteří aktuálně bojují o postup do třetí nejvyšší soutěže.