„Řekli jsme si, že je právě ten čas, kdy musíme tohoto soupeře porazit. Naštěstí to vyšlo. Jsem moc rád, že můj návrat byl vítězný," uvedla krátce po utkání zimní posila. Pětatřicetiletý středopolař si zahrál divizi po čtyřech letech. Za muže Hodonína navíc nastoupil poprvé v kariéře od úvodního hvizdu!

Zdeňku, po kolika letech jste znovu oblékl dres Hodonína?

Pokud si dobře vzpomínám, tak naposledy jsem navlékl dres Hodonína před mým odchodem do Kyjova v sezoně 1996/1997. Vím, že jsem tehdy nastoupil do zápasu s Brumovem, ale od začátku jsem hrál poprvé za muže Hodonína až teď. A proto jsem rád, že můj návrat je vítězný.

Vy jste naposledy působil v nižší rakouské soutěži. Váhal jste nad nabídkou vedení RSM dlouho?

Ne ne, z Rakouska jsem se znal s koučem Hodonína Davidem Křížem. On mi řekl, že by měl o mě zájem. Pak už záleželo pouze na tom, abych se domluvil s panem Foltýnem. S ním jsem byl dohodnutý za deset minut.

Vy jste ale patřil Šardicím..

Právě největší problém byl v tom, aby se Hodonín domluvil se Šardicemi. Jednání obou klubů byla náročná, ale nakonec to vyšlo, i když se můj přestup doladil teprve ve čtvrtek.

Dá se srovnat angažmá v Šardicích s Hodonínem?

Týmy se moc srovnat nedají, ale úroveň soutěže je pořád stejná. Nemyslím si, že by došlo k nějaké změně. V Hodoníně je ale mladý mančaft, kdežto v Šardicích byl zkušený tým, který hrál útočný fotbal. Já jsem ale moc rád, že je kolem mě dost mladých hráčů, protože v pětatřiceti letech už není jednoduché divizi hrát.

S jakými ambicemi jste do Hodonína přišel?

Chci předat zkušenosti mladým hráčům a pomoci týmu.

Premiérový zápas v dresu RSM ukázal, že jste neztratil nic ze své rychlosti a důrazu..

Na důrazu jsem stavěl celý svůj život. To si myslím, že se neztratilo. Nikdy jsem nebyl žádný vytříbený technik. Akorát se musím víc hlídat. Moc důležitá je životospráva. Čím je člověk starší, tím víc musí o sebe pečovat. Navíc musí vědět, kdy má potrénovat a kdy si má odpočinout.

Vy sice nepatříte mezi vyhlášené špílmachry, ale přihrávka na vedoucí gól Šmahaje byla ukázková. Některým divákům dokonce připomínala spolupráci Alvese a Messiho z úterního duelu Barcelony v Paříži…

Hned mi to kluci připomínali. Taky si toho všimli (smích). Já jsem rád za takové přihrávky. Já raději přihrávám, než střílím góly. Moc rád dělám radost druhým.

Jak hodnotíte utkání s Polnou?

Pro nás to byl těžký zápas. Hodonín měl s Polnou hroznou bilanci. V posledních třech utkáních s ní vždy prohrál. Řekli jsme si, že dneska je právě ten čas, kdy to musíme spravit. Naštěstí to vyšlo. Jsme moc rádi.

Že se zápas hrál na umělé trávě v Dubňanech, vám nevadilo?

Určitě ne. Celou přípravu jsme absolvovali právě v Dubňanech, takže jsme byli na podmínky připraveni. Podle mě nám umělý trávník seděl daleko víc než přírodní tráva, na kterou jsme se v přípravě kvůli počasí vůbec nedostali.

Co očekáváte od jarní části? Přece jen Hodonín stále není zachráněný…

Zachránění sice ještě nejsme, ale já si myslím, že tento mančaft by neměl mít ze sestupu strach. Věřím, že se budeme pohybovat kolem šestého místa.

Vy se v RSM věnujete i mládeži. Naplňuje vás práce s dětmi?

V mládežnických týmech mám oba syny. Ondřej je ročník 2001 a Samuel je o pět roků mladší. Já vedu s Jindřichem Mrákou minipřípravku. Hrajeme s o rok staršími kluky. Sice prohráváme, ale kluci mají z fotbalu radost, což je hlavní.

Zápisné už jste spoluhráčům přinesl?

Zápisné jsem ještě nedal, ale zaplatit budu muset. Částku ale neprozradím.