I když na úplně jiné úrovni a v jiném sportu. Vybíhá na fotbalové trávníky v přeboru hodonínského okresu.

Benada trénuje Radějov. Když je však potřeba, obuje kopačky, přes hlavu přetáhne dres, a stává se hráčem.

„V jednom zápase si kluk zlomil klíční kost, tak jsem musel hrát sedmdesát minut,“ směje se radějovský kouč.
Či hráč? Jak chcete.

Ještě v ten samý den se pak proháněl i na kurtu.

Užíval si tenis.

„Myslel jsem, že se nepohnu. Nakonec jsem se ale rozhýbal, tak jsem si dvě hodinky zahrál,“ pokračuje ve vyprávění.

I ve věku, kdy se většina lidí chodí na fotbal jen dívat, je schopný předvést solidní výkon. Hodně mu pomáhá dodržování životosprávy.

„Udržuju se, takže mi hra nějaké větší problémy nedělá,“ říká Benada.

Dokonce ještě některé mladší i předčí.

V podstatě je mu jedno, kde nastoupí. Není mu cizí obrana, záloha ani útočný hrot. V nouzi je připravený pomoci i na brankové čáře. Kdyby bylo potřeba, má v tašce nachystané brankářské rukavice.

Kdysi hrával třetí ligu za Frýdek – Místek. Teď se na hřišti potkává se svěřencem či spoluhráčem, kterému je devatenáct. Tedy skoro o čtyřicet let méně.
„Někdy je to težké. Stane se, že udělám chybu. Dostal jsem se do vyložené šance, kterou bych normálně dal. Bohužel jsem ji promarnil. Mohl jsem rozhodnout. Pak je to s kritikou vůči hráčům těžší. Samozřejmě jsem svoje zaváhání v zápase uznal,“ přiznává Benada.

Jak je vůbec možné, že fotbalový klub spoléhá na muže, kterému je výrazně přes padesát?

„Odešla nám polovina hráčů. Dostali se do vyšších tříd, nebo jim skončilo hostování. Kvalita spadla na padesát procent,“ krčí rameny zapálený sportovec.
Plánované přestupy a doplnění kádru Radějovským nevyšly. Lavička náhradníků tak při zápasech letošního ročníku téměř osiřela. Kopačky proto nazouvá Benada.

V blížící se přestávce se rozhodne, co dál. Klub potřebuje hráče, jež by mu pomohli odlepit se od chvostu tabulky.

A když se rozšíření radějovských řad nepodaří?

O střídání se přihlásí zase Benada…