Oslava se před týdnem v sobotu uskutečnila v salonku hodonínské restaurace Rozmarýn. Mezi pozvanými nechyběli předseda OFS Hodonín Petr Kotásek, známí trenéři Cyril Blahůšek, Milan Bidmon, Petr Zemánek, Richard Hrotek, Viktor Linhart, Jaroslav Janošek nebo Petr Bezouška, bývalí spoluhráči z Ratíškovic Pavel Mačuda, Milan Pekár ,Dušan Susko, Zdeněk Šebek nebo Tomáš Kotásek, parťáci ze Bzence Petr Kasala, Adam Paták, Ondřej Šebesta a Petr Dobeš, známý masér Pavel Smrčka, dlouholetý kamarád Vladimír Kučera nebo legenda okresního fotbalu Petr Vyškovský. „Jsem rád, že kluci přijali mé pozvání a že je vidím všechny pohromadě. Jsou tady hlavně bývalí hráči Ratíškovic, Vracova a Bzence. Na žádné dárky si nepotrpím,“ říká Roman Pelíšek, který si padesátku zatím nepřipouští. „Ráno vstávám jako po brankářském tréninku v pětadvaceti letech,“ usmívá se.

Pelíšek strávil ve fotbalové brance více než čtyřicet let. Fotbal mu učaroval již v dětství, kdy chytal za rodný Hodonín. „O dění v klubu se pořád zajímám. Výsledky znám, ale na zápase jsem byl snad jenom třikrát, takže kluky ani práci trenérů nemohu nijak hodnotit. Ale myslím si, že mančaft měl být na třetí ligu nachystaný už v zimě,“ myslí si Pelíšek, který si nenechal ujít nedávné derby Hodonína ve Bzenci. „Zápas byl dobrý z obou stran,“ oceňuje.

Když Pelíšek před pár lety do Slovanu přicházel, netušil, že by to mohl dotáhnout až do divize. „Tenkrát jsem nic neřešil. Připravoval jsem se jenom na nejbližší zápas,“ přiznává. Známý brankář prožil ve Bzenci, který tehdy hrál krajský přebor, tři nádherné roky.

Podstatnou část kariéry vysoký gólman strávil v Ratíškovicích, kde vydržel dlouhých dvanáct let. „Baník byl moje srdeční záležitost. Současné hráče už ale moc neznám. Výsledky však nejsou špatné. Vedou to tam kluci, co dřív hrávali,“ říká populární Pelda.

Na sklonku kariéry hodonínský rodák vypomáhal také Vracovu. Po dvou sezonách ale v klubu raději skončil. „První rok byl úplně nádherný. Sbírali jsme samá vítězství. Hráči však začali postupně odcházet a končit. V té době jsme nepotřebovali ani vedení. Druhý rok už bylo pro mě utrpení,“ přiznává.

V minulé sezoně ještě dvakrát vymohl Dubňanům, od té doby ale v soutěžním zápase nenastoupil. Fotbal mu ovšem nijak zvlášť nechybí. „Možná je to tím, že jsem chytal tak dlouho. Kariéru jsem si o dost protáhl,“ připomíná Pelíšek.

O trénování ani o práci funkcionáře momentálně neuvažuje. „Rád bych se jednou třeba věnoval brankářům, ale žádnou nabídku jsem nedostal. Možná by mě to i bavilo,“ přemítá.

Nyní chodí hrávat pouze se starými pány Hodonína. V zimě občas protáhne tělo v tělocvičně, od jara do podzimu pobíhá na hřišti v Rybářích. „Samozřejmě nechytám, ale jsem v útoku. Doplňuje mě kamarád Laďa Kučera. Věkově je sice starší, ale fotbalově paradoxně mladší, protože začínal kariéru až v osmadvaceti letech. Hraje zprava, já zleva. Jsem dělník a vytvářím mu šance. On sklízí úspěchy, když doklepává balony do branky,“ dobírá si Pelíšek tradičního parťáka.

S bývalými hráči Hodonína absolvuje i různé zápasy, turnaje či exhibice. Kromě milovaného fotbalu se věnuje také cyklistice. „Když mám čas, zajedu si na kole. Volna mám ale málo. Většinou v týdnu pracuji a o víkendech odpočívám,“ přiznává.

Pelíšek pracuje v dopravě a je sám sobě šéfem. Cíle si dává i po skončení kariéry. „Když jsem chytával, pořád jsem chtěl být lepší. Třeba postoupit z přeboru do divize, z ní zase do třetí ligy. Teď to samé mám v práci. Chci být dobrý a posunovat se pořád dál,“ uzavírá.