Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Divizního nováčka vede jeho otec Karel a hraje tam i bratr Ondřej. „Nikdy jsme spolu v jednom mančaftu nebyli, ale odmala jsme s balonem vyrůstali. Bratr má výbornou střelu, se svou kopací technikou by patřil k nejlepším v lize, kdyby vydržel. Fotbal máme všichni v krvi a bavíme se spolu o všem od vedení klubu až po standardky," usmívá se.

Tréninky s nimi jsou patrně jediná příjemnost na Lejsalově anabázi protkané zraněními. Kvůli zlomenině v zápěstí a utrženým vazům v rameni si naposledy stoupl do branky v utkání na začátku května loňského roku v ruském Rostově na Donu. „Nedal jsem se po dlouhém zranění dohromady do startu přípravy. Zkoušel jsem to měsíc ve Zlíně, kde jsme se nakonec nedohodli. Roli asi sehrálo i pozdější odvolání trenéra Křečka, najednou jsem pro ně nebyl perspektivní, reakci jsem nechápal," krčí rameny.

„Do zimy nic nemám, ale snažím se to brát pozitivně. I přes problémy přežívám, mám zase radost z pohybu, utržené rameno drží perfektně," hlásí.

S vleklými zdravotními problémy jej napadaly i myšlenky o konci fotbalu. „Říkal jsem si, že to může být špatné, proto se poohlížím po civilním povolání. Ve Vracově trénuju třikrát týdně a trochu pomáhám rodičům v textilce. Jinak každý týden řeším jiné odvětví, ale spíš spojuji lidi. Využívám kontakty z fotbalu i v Itálii," naznačuje Lejsal.

Na přelomu listopadu a prosince se poohlédne po možnostech angažmá. „Nepředpokládám, že se dostanu do klubu, který šlape. Věřím, že někde šance přijde a i když oproti ostatním hráčům mám pauzu rok a půl, startovní pozice v přípravě bude stejná," doufá. „Netuším, jestli se naskytne možnost v Česku, na Slovensku či Rakousku, zda dostanu profesionální smlouvu. Fotbal chci hrát a ještě něco dokázat. Vidím světlo na konci tunelu," říká.

Po uzdravení chtěl Lejsal trénovat v Brně, kde odchytal 84 prvoligových duelů. Nepochodil. „Odepřeli mi to se slovy, že mančaft běží a nechtějí nic narušovat. Ani v béčku. Na jednu stranu to chápu, i když mě to mrzí. Za Zbrojovku jsem něco odehrál, mám k ní vztah a aspoň mě těší, že hraje výborně," podotýká Lejsal.

V případě hostování či přestupu se zájemce o Lejsalovy služby musí dohodnout právě se Zbrojovkou, která na něj vlastní práva. „Velké problémy mi snad dělat nebudou, i moje tabulková cena je vysoká. Bohužel se však v našem vztahu táhne něco z minulosti. Brno mi pořád dluží peníze. Současné vedení s tím sice nemá nic společného, ale musí platit. Mrzí mě, že si mě lidé zaškatulkovali jako někoho, kdo si nárokuje peníze a třeba o manažerech se nemluví," pokračuje kyjovský rodák.

Klub mu stále dluží část peněz, kvůli nimž mu svaz před rokem zablokoval přestupy. „Vím, že byl ve složité situaci, hrozila mu insolvence, hráči si půjčovali peníze, proto jsem je nechtěl hned. Měl jsem něco našetřeno, přistoupil jsem i na splátkový kalendář. Jenže Brno nikdy neplatilo samo. Svaz stojí za mnou a když dám pohledávku na arbitráž, peněz se dočkám," dodává Lejsal.