Dubňanský fotbal v letošní sezoně = bída.

Bez okolků.

Jak jinak nazvat bilanci, která Baník provází: jednadvacet zápasů, tři body. Právě ten třetí vyválčil o víkendu na hřišti druhých Ivanovic.

Naposledy se hráčům stejný kousek povedl 28. září. Od té doby čekali…

„Pořád nám to nějak nevycházelo,“ poznamenává dubňanský kouč Pavel Ševela. „Vedli jsme. Kluci plnili, co měli. Nakonec jsme ale dostali vyrovnávací branku,“ poukazuje ještě na duel v Ivanovicích.

Trpká série je tedy pryč. Po dlouhé době. Ten úlevný oddych hráčů se rozlehl po celé kabině. I když chtěli více, remízu brali všema deseti.

„Katastrofa,“ říká Ševela. „Udržet hráče namotivované je celkem dřina.“

Není se co divit. Tým je beznadějně poslední. Chybí chuť do hry, fotbal v takovém období nebaví.

„Musí se motivovat i sami, protože na zápasy se chodí dívat stále dost lidí. Kluci jsou vesměs domácí. To oni se potom prochází Dubňany,“ uvažuje šéf baníkovské střídačky. Pohled na tabulku I. A třídy ho rmoutí. Ale zároveň také těší. Je to jednoduché. Jeho starší bratr Jan trénuje rezervu Šardic, která se nachází v naprosto opačné situaci. Soutěži vévodí s velkým náskokem.

„Přeju mu to,“ tvrdí bez rozmýšlení Pavel. „Má více zkušeností. S kádrem pracoval už v dorostu. Určitě mu držím palce,“ vzkazuje vzápětí.

„Dubňany mají dobrý areál a je škoda, že to tam tak dopadlo,“ posoudil momentálně spokojenější z bratrů Ševelových Jan.

Oba samozřejmě o aktuální situaci diskutují. Každý se ale soustředí hlavně na svou práci.

„Řekl bych, že jde o odezvu naší snahy s panem Foltýnem,“ komentoval Jan Ševela výsledky a postavení šardického béčka, kterému se letošní ročník skutečně podařil. Tým má ve srovnání se soupeři nejvíce vstřelených a nejméně obdržených branek.

„Vycházím hlavně z defenzívy, což se mi vždycky osvědčilo,“ uzavírá šardický lodivod.