Bez sympatického hlasatele, který vám sdělí sestavu, výsledky zápasů, zajímavosti z tábora soupeře i různé perličky, se drtivá většina příznivců nejoblíbenějšího sportu neobejde. Jedním z nejznámnějších okresních spíkrů je Jiří Sládek. Věrný fanoušek Velké nad Veličkou přijal před pětadvaceti lety nabídku současného šéfa a trenéra fotbalistů z Horňácka Petra Kohůta staršího a od té body se bez něj žádný domácí zápas Kordárny neobejde.

Pojďme od začátku. Jak jste se vlastně dostal k hlášení?
V životě každého člověka sehrává významnou roli náhoda. Bylo tomu tak i v mém případě. Jednoho krásného dne za mnou přišel funkcionář TJ Kordárna, dnes šéf a trenér Petr Kohůt a nabídl mi možnost dělat hlasatele. Po chvilkovém váhání jsem na jeho nabídku kývl a nikdy jsem toho nelitoval.

Baví vás hlášení stále i po pětadvaceti letech?
Musím říct, že baví. S přibývajícími léty stále víc. Nikdy mně totiž nedělalo problémy mluvit s lidmi a k lidem. Ale i tak se snažím na každý domácí zápas připravit. Zjišťuji si některá významná výročí, ať už z historie, nebo narození osobností z fotbalového, nebo kulturního života. Ta potom v poločasové pauze připomenu a snažím se tak fanouškům zpestřit čekání na druhou část utkání.

Na který zápas nejradši vzpomínáte?
Na utkání o postup do 1.A třídy, tedy na poslední zápas v 1. B. Nálada byla opravdu skvostná. V poločase vystoupily mažoretky, na konci byl připraven skromný, ale nádherný ohňostroj. A už deset minut před koncem zápasu zpívali do mého mikrofonu členové mužského sboru Veličky píseň, kterou k té příležitosti složil Karel Kučera a která končila slovy: pojedú dědinú koně vrané, že byli nejlepší Veličané.

Jste velkým fanouškem Velké?
To je věc názoru. Podle údaje v pase měřím 167 centimetrů (smích). Ale vážně. Co se týká fandění, mohu se směle označit za patriota velické kopané. Jako hlasatel to bohužel nesmím dávat najevo v plné míře.

Vzpomínáte na nějaký přebrept?
Byla jich samozřejmě celá řada. Jsou ale spojeny s dobou, kdy se sestavy mužstev psaly ručně a byly tedy hůře čitelné. V družstvu soupeře hrál fotbalista jménem Kalaš, já však četl Koniáš. Neblaze proslulý jezuita se tenkrát určitě obracel v hrobě (úsměv).

Jezdíte i na venkovní utkání, všímáte si i hlasatele na ostatních stadionech?
Jezdím s mužstvem téměř na každý zápas hraný venku a zajímám se o prostředí, v němž hlasatelé pracují a jakým vybavení disponují. Pokud se vybavení týká, tak Velká patří do lepší poloviny krajského přeboru.

Máte nějakého oblíbeného hráče?
Máte-li namysli hráče TJ Kordárna, pak je to určitě dlouholetý kapitán prvního mužstva Broňa Štefánek, jehož kariéru jsem měl možnost sledovat od žáků. Pílí a houževnatostí se dokázal vypracovat na všestranného hráče, s velkým přehledem, nepostradatelného hlavně v obranné řadě. Dále mohu jmenovat Sládečka, Valáška, Slováka, Kohůta. Ostatně sestavu Velké má Hodonínský deník k dispozici (úsměv).

Jak dlouho chcete ještě hlásit?
To záleží na mnoha okolnostech. Pokud bude sloužit zdraví a vedení velického klubu bude s mojí prací spokojeno, pak určitě nějaký ten pátek ještě vydržím. Netoužím ale vůbec potom, býti vynesen z hlasatelny nohama napřed, na druhé straně nechci ani pasivně čekat, až mě nebe zavolá.