Vinaře dokonce upřednostil i před druholigovým Hradcem Králové. V žlutozelených barvách chce opět dokázat, že góly dávat umí. Pod Búdama se tak mohou těšit na jeho zkušenosti, které nastřádal během anglické štace.


Do Mutěnic jste přišel teprve nedávno. Jak se váš přesun zrodil?
Začal jsem přípravu v Prievidzi na Slovensku. Nakonec jsem se s nimi nedohodl. Zkontaktoval jsem pana Vladimíra Táborského, který mi v minulosti zajistil angažmá v Řecku. Dal mi dvě nabídky. Hradec Králové, nebo Mutěnice. Vybral jsem si Mutěnice, protože jsou blíže Slovensku. Přijel jsem se podívat na zápas do Břeclavi, po kterém jsem se dohodl s prezidentem klubu panem Jagošem. Šlo to velmi rychle. Až jsem byl překvapený.


Nebude vám po druhé lize v Anglii třetí česká liga trochu malá?
Možná jo. Šlo mi hlavně o to, abych se dostal zpět do podvědomí. První rok v Anglii jsme hráli druhou nejvyšší soutěž. V sezoně jsme ale spadli do třetí ligy. Potom jsem se zranil a poslali mě na hostování až do páté ligy. Proto jsem se chtěl dostat zpět do podvědomí. Myslím si, že když se mi podaří dát za půl sezony třeba deset gólů, tak se mi to podaří.


V přípravě jste dal už dva góly. Dá se tedy říct, že vám hra Mutěnic zatím sedí?
Je to v pohodičce. Máme dobrý kolektiv. Trenér je mladý a chce hrát moderní atraktivní fotbal po lajnách. Já jsem vyloženě hrotový útočník, takže mi hra s centry vyhovuje. Když kluci hrají na vás, tak je to velká výhoda.


Máte za sebou dvouleté angažmá v anglickém klubu Crewe. Jak na ostrovy vzpomínáte?

Začátky byly krásné, ale strašně těžké. Když jsem přišel, tak jsem neuměl anglicky téměř nic. První půlrok byl složitý. Když se mnou chtěl trenér nějak více komunikovat, tak to prostě nešlo. Časem se to ale zlepšilo. Jakmile jsme spadli, tak nastala obměna kádru. Dostal jsem nabídku, že když si najdu klub, tak mohu taky odejít. Nakonec jsem zůstal. Potom jsem se smolně zranil. Dva útočníci se chytili a už bylo zle.
Mohu ale říct, že mi to dalo hodně po jazykové i fyzické stránce. Mám za sebou těžké zápasy, kdy jsme hráli pohár s Manchesterem nebo přípravný duel s Liverpoolem nebo West Bromwichem.


Existuje zážitek, který si budete pamatovat do konce života?
Zážitků mám strašně moc. Když jsem nastoupil před pětatřiceti tisíci lidmi. To bylo asi nejvíc, co se týká hry. Nebo jsem byl na utkání Manchesteru United s AC Milan či AS Řím. Byl jsem taky navštívit kamaráda Martina Škrtěla, který hraje za Liverpool. Viděl jsem i střetnutí Slovenské reprezentace ve Walesu. Je to ohromný kopec zážitků. Vzpomínám velmi.


V přípravném zápase jste hráli i proti Liverpoolu. To musel být velký zážitek sledovat hráče, jako jsou Zenden, Hyypiä či Fowler, kteří tam tehdy hráli….
Hráli jsme s nimi dvakrát. Bylo to super.


Na ostrovech se na fotbal lidé dívají asi trochu jinak než u nás…

Každý člověk tam má svůj oblíbený tým. Ať už je to muž, starší žena nebo malé dítě. Jedni fandí Manchesteru, jiní Liverpoolu. Další klidně i některému klubu ze šesté ligy. Mluvil jsem s jedním mužem a ptal jsem se ho, komu fandí. Odpověděl, že Crew Alexandra. Já na to jestli má někoho i v Premier League. On prý, že ne. Crew Alexandra fandí už dvacet let. Tak, jak na Slovensku nebo v Česku se lidé chodí do kostela, tak tam chodí na fotbal.


Máte v plánu se na ostrovy ještě vrátit?
Mám sedmadvacet let. Nikdy nevíte, co bude za půl roku. Mohu dát góly a všimne si mě některý z předních českých klubů. Mohu dát taky jen dva a místo fotbalu začnu dělat třeba něco jiného. V Anglii mám mnoho kontaktů. Určitě bych chtěl ještě navštívit Martina Škrtěla a nějaký zápas Ligy mistrů. Zápas Manchesteru United s AC Milan, jenž skončil 3:2, byl pro mě zatím druhý nejfotbalovější zážitek. Ten první byla výhra Slovenska ve Walesu 5:1. To bylo zatím asi nejvíc…