Parta Michala Bílka si totiž i před zraky ratíškovického nadšence, kterého těsně po skončení duelu a v přímém přenosu zabraly televizní kamery, zajistila těsnou výhrou 1:0 postup na mistrovství Evropy. „Na domácích příznivcích bylo vidět, že jsou součástí nové republiky. Nadšení je tam jiné než u nás. My už jsme zhýčkaní všemi úspěchy,“ říká v rozhovoru pro Hodonínský deník Přemysl Kouřil.

Jednačtyřicetiletý sportovní nadšenec hrál v minulosti fotbal a stolní tenis za Baník Ratíškovice. V současnosti hájí za pinpongovým stolem barvy Vracova. Všestranný fanoušek rovněž rád běhá a lyžuje.

Byla cesta do Podgorice dlouhodobě naplánovaná, nebo to byla spontánní akce po úvodní výhře Česka nad Černou Horou?
Měl jsem to delší dobu naplánované. Vstupenku na utkání jsem měl koupenou dva týdny dopředu.

Jel jste na Balkán s cestovní kanceláří, nebo po vlastní ose?
Jeli jsme s kluky z Medlovic, což je kousek od Uherského Hradiště, dvěma minibusy. Byl to klasický zájezd.

Kdy jste do Černé Hory dorazili?
V pondělí večer jsme přijeli do Budvy. To je město na břehu Jaderského moře. Má asi deset tisíc obyvatel. Měli jsme tam objednaný hotel. V úterý jsme si prohlédli město. Na poledne, kdy ještě slunce hřálo, jsem se vykoupal v moři.

Kolik vlastně bylo na stadionu Pod Goricom českých fanoušků? Neoficiální údaje mluví o osmdesáti příznivcích České republiky…
Čechů tam bylo podle mě tak sto padesát. Většina fanoušků byla v sektoru hostí, někteří lide včetně různých funkcionářů seděla na hlavní tribuně. O tom, že by tam byl někdo z Hodonínska, ne­vím.

Jaká panovala na stadionu atmosféra? Zažil jste pravé balkánské peklo?
Myslím, že to bylo hodně hlučné (úsměv). Od čtvrté hodiny se v uličce před stadionem shlukovali domácí příznivci. Na ulici i v hospodách to hodně žilo. Fanoušci dokonce zapálili několik ohňů, skandovali různá hesla a pokřiky. Atmosféra byla výborná. Na domácích příznivcích bylo vidět, že jsou součástí nové republiky. Nadšení je tam jiné než u nás. My už jsme zhýčkaní všemi úspěchy. V Praze bylo kolem tří tisíc Černohorců, nás tam bylo sotva dvě stě.

Nebál jste se v ulicích Podgorici? Přece jenom balkánští fanoušci bývají hodně temperamentní…
Je pravda, že jsem před zápasem přišel o čepici a šálu národního týmu (úsměv).

Jak se to přihodilo?
Zezadu ke mně přiskočili domácí fanoušci a strhli mi to. Jinak ale byli příznivci Černé Hory v pohodě. Asi to byla jenom výjimka.

Jak vůbec vypadá Podgorica? Hlavní město Černé Hory je podle statistik čtvrtým nejnavštěvovanějším hlavním městem v jihovýchodní Evropě …
Je to nejškaredší hlavní město, které jsme kdy viděl (smích). Nemají tam žádné památky. Ty jsou až ve městech v horách. Jinak Podgorica je nové město. Ceny jsou podobné jako u nás. Zato levnější než třeba v Chorvatsku. Platí se tam Eurem. Černohorci se budou hodně snažit dostat se do Evropské unie. I když pořád jsou hodně daleko.

Některým českým odborníkům se nelíbil ani stadion. Jaký na vás udělal stánek Pod Goricom dojem?
Na černohorské poměry to nebyl špatný stadion. Mně se líbil. Byl dost fotbalový. Byli jsme dva metry od postranní čáry. Tribuny byli blízko. Všechno jsme dobře viděli. Nevím, komu se stadion nelíbil. Já to nechápu.

Jak hodnotíte barážové utkání? Převládal v sektoru českých fanoušků optimismus?
Byl to skvělý zážitek. Ve druhém poločase to ale s námi nevypadalo vůbec dobře. Šance Černé hory jsme přežili se štěstím. Pokud bychom dostali gól, měli bychom to složité. Atmosféra ale byla optimistická. Obavy ale trochu byly. Uvědomovali jsme si, že pokud bychom dostali gól, tak prodloužení viselo ve vzduchu. Vyhráli jsme i s notnou dávkou štěstí.

Potkali jste se s českými reprezentanty?
Před utkáním ne. Po zápase nás pořadatelé nechali ještě půlhodiny stát v sektoru. Čekali jsem, než se domácí příznivci rozejdou. S hráči jsme ale nemluvili. Někteří fanoušci ale na hráče čekali, my už jsme jeli domů.

Byl to váš premiérový reprezentační výjezd, nebo už jste české hráče povzbuzoval přímo z tribuny i někdy v minulosti?
Od roku 1996 jsem byl na každém mistrovství Evropy Navštívil jsem Anglii, Portugalsko, Švýcarsko a Holandsko. Vždy jsem tam byl na jednom nebo dvou zápasech. Na kvalifikačním utkání jsem byl ale poprvé.

V červnu se v Polsku a na Ukrajině koná evropský šampionát. Budete znovu u toho?
Pokud bude možnost, tak určitě pojedu. Je to totiž daleko lepší než v televizi.

Podgorica je hlavní a největší město Černé Hory. Má 173 tisíc obyvatel a nachází se při soutoku řek Morača a Ribnica, asi 40 kilometrů od mořského pobřeží a 30 kilometrů severně od Skadarského jezera, v nadmořské výšce pouhých 44 metrů. Podgorica je čtvrtým nejnavštěvovanějším hlavním městem v jihovýchodní E­vropě.

V Novém městě na pravém břehu řeky Morača poblíž hotelu Podgorica se nachází významný komplex sportovního centra. Je vybavenou velkou halou, malou halou, halou bojových umění, krytými bazény, saunou, ale také restaurací. K dispozici je zde také venkovní bazén s příslušenstvím a kurty na míčové hry. V Podgorice leží také nejvýznamnější černohorský stadión „Pod Goricom“.

Podgorický stadión (černohorsky oficiálně Gradski stadion pod Goricom, v překladu městský stadion pod Goricom) je víceúčelový stadion. Pod Goricom se nazývá z toho důvodu, že leží pod blízkým kopcem Gorica.

Stadion byl postaven v roce 1945. O pět let později, v roce 1950 ale vyhořel. Byl zcela přestaven – původní kapacita 7 tisíc diváků se rekonstrukcí zvýšila na 17 tisíc. V roce 2006 byla hrací plocha stadionu upravena. Od tohoto roku je také celá travnatá.

Stadion je v současné době využíván převážně pro fotbalové zápasy a domovem FK Budućnost Podgorica. Slouží také jako místo pro utkání Černé hory s ostatními evropskými týmy, protože je to jediný stadion v Černé Hoře, který splňuje UEFA