Do sezony jste vstupovali s ambicemi porvat se o nejvyšší příčky. Začátek vám neskutečně vyšel, pak ale vítězná série skončila a vy půjdete do jarních odvet ze sedmého místa. Jste s touto pozicí s odstupem času spokojený, nebo ve vás stále převládá zklamání?

Ani s odstupem času nejsme spokojení. Před sezonou jsem si představoval mnohem více bodů. Po tom skvělém začátku bohužel přišel útlum, když jsme v šesti zápasech nevyhráli. Na druhé straně jsme se z toho v nejdůležitější moment dostali. Když to shrnu, tak třiadvacet bodů je dobrý počin, ale znovu opakuji, v létě jsem jich chtěl získat minimálně o sedm víc.

Určitě jste dlouho přemýšlel nad tím, kde se stala chyba. Co bylo podle vás hlavním důvodem nepovedených zápasů a šestizápasové série bez výhry?

Už jsme se o tom bavili několikrát. Na začátku sezony jsme nastupovali v rozestavení tři pět dva, kterému jsme se věnovali celou přípravu. Naši soupeři s tím měli problémy, protože jsme všechno dávali do ofenzivy. Taky jsme byli po pěti kolech první a měli i výborné skóre. Všechno šlapalo tak, jak mělo.

Pak se ale zranil zkušený stoper Víšek a vy jste musel rozestavení změnit na čtyři čtyři dva. Byla právě ztráta bývalého ligového zadáka tím hlavním důvodem zhoršení výkonů a výsledků?

Je to tak. Vypadl nám klíčový článek, což byl stoper. Tak, jak je důležitý pro Juventus obránce Chiellini, je pro nás tím mužem Radek Víšek. I když je to už osmatřicetiletý hráč, tak svými zkušenostmi si podirigoval mladé kolegy Kyselku a Novotného. Jejich spolupráce skvěle fungovala. Mladí kluci vedle staršího hráče rostli, ale po zranění Víška už nám vzadu chyběla zkušenost.

Díru po Víškovi nezacelil ani Hynek Maršálek. Souhlasíte?

Hynek nastoupil do utkání bez tréninkového i herního vytížení. Do té doby jsme obránce na pozici stopera neměli. Během tří čtyř zápasů jsme se museli vrátit k základnímu rozestavení, které kluci znali už z dorostu. Sami mě upozornili na to, že hře na tři obránce nerozumějí a že chtějí hrát vzadu raději ve čtyřech. Byl jsem rád, že mi to kluci sami řekli.

Často zmiňovaný systém tři pět dva příliš mnoho týmů nepraktikuje. U kterého mužstva jste hledal inspiraci?

V lize hraje na tři beky třeba Brno. Právě trenér Zbrojovky Kotal je pro mě velkou ligovou osobností a rád bych se u něj něco přiučil. Samozřejmě zmínit musím i Juventus. Měl jsem možnost vidět na vlastní oči práci trenérů tohoto italského týmu. I v mládeži tam pracují s rozestavením 3–5–2, 4–2–3–1 nebo 4–4–2. Trenér Antonio Conte je pro mě absolutně top trenér, který vyznává rozestavení tři pět dva. Dokázal mi vysvětlit, jak a ve kterých momentech zápasu může mužstvo přejít na rozestavení čtyři čtyři dva.

O což jste se pokoušeli i v Hodoníně…

Mohu vám říct, že v divizi se nám to pět kol, kdy jsme byli pohromadě, dařilo na sto procent.

O rozestavení jsme se bavili, ale nebyly příčinnou výsledkového útlumu i podcenění, přehnaná euforie nebo jiné faktory?

První zápas jsme prohráli v Pelhřimově, kde ještě hrál Radek Víšek. Hráli jsme tam kompletní. Vedli 1:0 a byli nahoře. Zlom vidím v tom a svěřil jsem se o tom později i asistentům, že jsem o poločase nevydržel a byl o přestávce jiný než prvních pět zápasů. Na hráče jsem byl zlý, seřval jsem je. Prostě jsem byl negativní, což přispělo k tomu, že jsme vedení neudrželi a nakonec těsně prohráli. Místo toho, abych mužstvo dostal do pohody, tak jsem ho ještě více sepsul. Musím si kápnout popel na hlavu, protože první dojem, který mám, byl ten, že jsem udělal v Pelhřimově chybu.

V dalších zápasech ovšem chybovali i hráči…

Měli jsme to složité, protože Borák, než se zranil, musel hrát na stoperu. Pak se zranili další kluci a měli jsme problémy. Pokud vám chybí pět stabilních hráčů, tak je to hrozně moc.

Kompletní rozhovor najdete v úterním vydání týdeníku Slovácko.