Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Nováček nejlepší evropské soutěže skončil v západní konferenci šestý, dva body před pražským Lvem. Premiérovou sezonu nepokazilo ani čtvrtfinálové vyřazení s Dynamem Moskva. Slovenský tým prohrál s favoritem 0:4 na zápasy.

„Vidět hráče KHL z jednoho metru nebo ze střídačky je velký zážitek," uvedl v rozhovoru pro Hodonínský deník Svatopluk Číhal. Ten přijal pozvání organizátorů a v sobotu se zúčastnil Plesu sportovců, na kterém předal Otakaru Čajkovi cenu pro nejlepšího trenéra Hodonína za rok 2012. „Já jsem cenu dostal před pěti lety a jsem na ni pořád hrdý," říká bývalý lodivod Komety a Ambri-Piotta.

Jak hodnotíte svou premiérovou sezonu v KHL?

V tomto případě musím použít superlativy, protože soutěž je velmi dobře organizovaná. Za sebe mohu říct, že jsem moc rád, že jsem měl tu možnost celou sezonu absolvovat a poznat zákulisí KHL. Kvalitě soutěže navíc prospěla výluka v NHL, takže jsem zblízka viděl všechny hokejové hvězdy. Byl to hezký rok, rozhodně svého rozhodnutí být asistentem ve Slovanu Bratislava nelituji.

Byla účast ve čtvrtfinále pro Slovan maximem, nebo jste měli na to dojít v play off ještě dál?

Samotný postup do play off byl pro mužstvo úspěchem. Nakonec i tři ze čtyř zápasů s Dynamem Moskva byly otevřené. Se silným soupeřem jsme prohráli se vztyčenou hlavou.

Co všechno jste měl ve Slovanu na starosti? Jak se Vám spolupracovalo s předními slovenskými hráči a reprezentanty?

Byl jsem v pozici prvního asistenta hlavního kouče Čady. V mé kompetenci bylo koučování obránců. Spolupráce s hráči byla ohromná. Měli jsme tým bez hvězd. Všichni kluci chtěli na sobě pracovat a dřeli nad svoje možnosti. Výsledkem byl postup do play off.

Velkou pozornost poutaly v Česku i na Slovensku souboje Slovanu Bratislava se Lvem Praha. Bral jste Vy tyto zápasy nějak prestižně?

Třikrát jsme vyhráli o gól, takže jsme měli navrch. Všechny zápasy měly náboj. I když tyto duely poutaly pozornost fanoušků a médií, pro nás to byla utkání jako každé jiné. Samozřejmě diváci to brali trochu jinak, pro nás trenéry to ale bylo vždy jedno z dvaapadesáti zápasů.

Jak jste snášel náročné cestování a časové posuny?

Bylo to hodně náročné. Proto jsem moc rád, že jsem to zažil, prožil a přežil (úsměv). Nespadli jsme, což by bylo teď poznat. Za rok jsme nalétali asi šedesát tisíc kilometrů. Cestování bylo náročné, ale stálo to za to.

Slovan byl stejně jako Lev Praha nováčkem soutěže. Zaznamenal jste v zázemí mezi slovenským klubem a ruskými týmy nějaký zásadní rozdíl?

Zimní stadion v Bratislavě je hezký a moderní. Na druhé straně v Rusku mají až na pár výjimek rovněž postavené nové haly. Zázemí i hokej je tam na vysoké úrovni.

Před dvěma lety jste ze střídačky sledoval české druholigové hráče, teď jste v akci viděl nejlepší světové hokejisty. Dokázal jste si pohled na Ovečkina a další borce užít?

Vždycky člověk musí respektovat tým a soutěž, ve které působí. Když jsem byl v Hodoníně, tak jsem se na hráče díval z hlediska druholigové soutěže. Určitě to mělo taky svoje specifické kouzlo. Ale vidět hráče KHL z jednoho metru nebo ze střídačky je velký zážitek. Navíc jsme měli štěstí, že NHL měla výluku.

Věřil jste před rokem a půl, kdy jste musel z Hodonína odejít, že jednou budete trénovat v tak prestižní soutěži?

S Rostislavem Čadou jsme strávili spoustu let v Brně i ve Švýcarsku. Dobře se známe, on ví, co má ode mě čekat. Ví, že ve mně má oporu a může mi věřit. On po zkušenostech z Ruska, kde byl sám cizinec, pochopil, že udělal chybu. Kamkoliv jde trenér, tak si s sebou vždy bere hráče i členy realizačního týmu.

Už jste se s vedením Slovanu bavili na prodloužení spolupráce?

Jelikož se nám sezona povedla, tak kolega Čada podepsal ve Slovanu smlouvu na pět let. Já to nechávám otevřené. Nechci říkat, že jsem starý, ale musím vše důkladně zvážit. KHL je opravdu náročná soutěž. Bral bych to jako svoji třešinku v trenérské kariéře.

Jaké vztahy s vedením slovenského klubu vůbec máte? Byli šéfové Slovanu i díky dobrým výsledkům tolerantní, nebo jste byli pod velkým tlakem?

Jelikož jsme za celou sezonu ani jednou neprohráli třikrát za sebou, tak bylo všechno v pohodě. Žádný tlak jsme necítili.

Přejděme do České republiky. Určitě Vám neunikly výsledky bývalých klubů. Co říkáte na výkony brněnské Komety, která po loňském tažení letos nepostoupila ani do předkola play off?

Je to škoda, i když Kometa dopadla stejně jako v předchozích sezonách. Tedy pokud nepočítám loňský ročník, kdy došla až do finále. Na druhé straně musíme vidět, že Brno se pořád pohybuje kolem desátého místa. Bohužel Kometa letos usnula na vavřínech. Něco se tam zvrtlo, takže sezona je pro všechny zklamáním.

Co říkáte na výsledky Hodonína, který v posledních dvou sezonách vévodí druholigové skupině Střed?

Drtiče samozřejmě sleduji a podle mě bez problémů postoupí do baráže. Protože síla Hodonína v ofenzivě je taková, že když dostanou pět gólů, tak jich devět dají.

Vím, že nemáte takový přehled o týmech první české ligy, ale má podle Vás Hodonín na to, aby uspěl v baráži?

Podle mě může Hodonín v baráži uspět. V obraně mají sice Drtiči rezervy, ale Beroun i Písek jsou hratelnými soupeři.

Určitě jste zaregistroval, že Hodonín má nového asistenta trenéra. Zaskočila Vás informace, že novým asistentem kouče Baruse se stal Roman Čechmánek?

Je to překvapivá informace, ale vím o tom. Roman má takové jméno a pověst, že by v jeho angažování neměl být žádný problém. Za svoji osobu mu přeji, aby pomohl Hodonínu k postupu do první ligy. Já už se toho na lavičce Drtičů bohužel nedožiji.

Na pozvání pořadatelů jste se zúčastnil jako host Plesu sportovců. Váhal jste nad nabídkou organizátorů dlouho, nebo jste okamžitě věděl, že do Hodonína dorazíte?

Vůbec jsem neváhal. Jen jsem se bál, že po skončení sezony budu někde na horách. Ale sezona pro nás ještě neskončila, protože máme v mužstvu devět adeptů na reprezentační dres, takže ve Slovanu až do dvaadvacátého března trénujeme.

A oblíbené hory letos stihnete?

Určitě, hory jsou každý rok a budou i letos. Většinou jezdím na Slovensko, loni jsem byl v Itálii. Letos se chystám zase na Slovensko.