Jak vnímáte nečekaný konec na hodonínské lavičce?
Myslím, že jsem v Hodoníně odvedl dobré služby, na jaře jsme z patnácti zápasů udělali dvacet šest bodů a v tabulce to znamenalo šesté místo. Ale vedení klubu se rozhodlo, že v tenhle okamžik hledá trenéra, který líp poskládá mužstvo na příští sezonu. Důvěru jsem nedostal, a proto jsem skončil.

Stačí vám takové vysvětlení?
Rozhodnutí respektuji, i když mám svůj názor. Když jsem v zimě dostal nabídku, neváhal jsem a hned jsem říkal, že to chci dělat. Za půl roku mě trenéřina strašně moc chytla a bavila, hlavně když jsme vyhrávali. (úsměv) Konec v Hodoníně jsem nečekal, ale to je život, mám zase zkušenost a věřím, že moje další trenérská angažmá budou delší než půl roku.

Co jste v trenérské profesi poznal jiného?
Asi nejtěžší je přenést věci z tréninku do zápasu, aby i v něm fungovalo, co se dělá dobře. Jenom hráči, kteří jsou odolní a trénují pod tlakem, v tempu a rychlosti, která se blíží zápasové, dokáží dávat góly nebo rozhodovat utkání. Můžeme si ukázat, jak zakládat útok, jak ho vést, ale posledních dvacet třicet metrů, kdy se rozhoduje kolem branky, záleží na improvizaci hráčů, jejich inteligenci, jak si spolu vyhoví. Snažil jsem se už v tréninku navozovat situace, které se objevují v zápase. Věřím, že se nám to aspoň částečně dařilo.

Tomáš Polách
Narozen: 16. ledna 1977
Fotbalový post: střední záložník
Kariéra: Slovácko, Brno, Dubnica nad Váhom, Zlín, Opava, Brumov, Hodonín
Bilance v první české lize: 268 zápasů/23 gólů
Trenérská bilance v Hodoníně: 15 zápasů – 8 výher, 2 remízy, 5 proher – skóre 33:23 – 26 bodů

Na jaře jste ještě nastupoval v nižší rakouské soutěži za Poysdorf. Pomýšlíte jako hráč na vyšší soutěž?
Výš už ne, chci zůstat u trenéřiny. V Poysdorfu se hrály zápasy v osm večer, absolutně to nevadilo při trénování, ale ještě nevím, zda budu pokračovat. Půl roku jsem se na fotbal díval z druhé stránky a zjistil, že hráč to má mnohem jednodušší. Trenér nese zodpovědnost za celé mužstvo, všechny hráče, za výsledky. Bavilo mě trénování i vedení zápasů a věřím, že budu pokračovat.

Jaké trenérské angažmá splní vaše představy?
Chci jako každý trénovat na co nejvyšší úrovni, ale není to jednoduché, většina mužstev má kouče na příští sezonu. Nějaké nabídky jsem měl, třeba konkrétně na trénování žen, což jsem odmítl, nedokážu si představit, že vedu ženy. Budu čekat a uvidíme, co z toho bude.

Strávil jste víc než čtyři sezony v prvoligové Zbrojovce, která nyní sestoupila do druhé ligy. Kde vidíte příčinu?
Chyběla kvalita hráčů, tam byl největší problém, hlavně v obranné formaci. Ze začátku tohoto ročníku jak Pavlík, tak Kijanskas i další dělali chyby a Zbrojovka poztrácela strašně moc bodů. S příchodem trenéra Pivarníka se to v závěru podzimu trošku dohnalo a vypadalo chvilku nadějně, ale celkově směrem dopředu i dozadu chyběla kvalita. Taky mi scházel lídr, hráč, který mužstvo usměrní a v těžkých situacích to vezme na sebe. Nemyslím jen gólově, ale dokáže mužstvo i strhnout. Někteří hráči, kteří ve Zbrojovce byli, měli jako lídři udělat daleko víc, aby se záchrana podařila.

Má Zbrojovka šanci vrátit ze rok do první ligy?
Samozřejmě to bude složité, ovšem Zbrojovka patří do ligy. Je to tým ve druhém největším městě republiky, takže má být hlavní konkurent pro Spartu, Slavii nebo Plzeň, jenže realita je trošku jiná. Zbrojovka už minulou sezonu měla problémy se záchranou, trochu si o ni koledovala. Věřím, že se vrátí co nejdřív.

Druhou ligu jste hrál skoro tři roky ve Zlíně, co o soutěži soudíte?
Není to jednoduchá soutěž, fotbal tam je trošku jiný, víc hektický, nahoru dolů, ale považuji za reálné, aby se Zbrojovka už příští rok vrátila zpátky. Samozřejmě to bude strašně těžké, protože teď musí soutěž buď vyhrát, nebo zvládnout baráž. Viděl jsem Brno minulý týden v přáteláku se Slovanem, který vyhrálo 2:1. Neříkám, že hráči podali fantastický výkon, prostřídaly se dvě jedenáctky, ale vítězství s těžkým soupeřem hráčům do sezony pomůže.

V minulé sezoně jste se také stal pravidelným televizním expertem v pořadu, který se věnoval odehraným kolům nejvyšší soutěže. Jak si roli užíváte?
Beru to samozřejmě jako další zkušenost, která mi pomohla. Nepovažuji se nějakého experta, spíš jsem šel do studia a řekl své názory, které jsem měl k danému kolu. Není úplně jednoduché sednout a něco říkat, na druhou stranu jsem hrozně rád, že jsem to absolvoval.

Už si před kamerou připadáte klidnější?
Čím jsem tam jezdil častěji, tím to bylo lepší. Aspoň myslím, jinak by mě tam už asi nezvali. (úsměv) Obdivuji komentátory a lidi, kteří se tím živí, není jednoduché za vteřinu ve dvou větách sdělit posluchačům myšlenku, kterou člověk má. Vypadá to jednoduše, když sedíte doma u televize, ale ve studiu, kde na vás svítí kamery, to tak není. Postupem času už jsem se do toho dostal, začátek však nebyl snadný.

Když jste se pak sledoval v záznamu, hledal jste u sebe chyby?
Samozřejmě, po každém díle jsem věděl, co jsem měl říct jinak, líp, co jsem přehodil nebo spletl, ale to k tomu patří. Žádný učený z nebe nespadl.

Jak si jako televizní divák užíváte fotbalové mistrovství světa v Rusku?
Viděl jsem sedmdesát procent zápasů, které se odehrály, některé byly výborné, třeba Španělsko s Portugalskem, Chorvati s Argentinou. Jiné zase trošku svázala taktika, africká mužstva hodně zdržovala, hrála vyloženě na plichtu nebo na 1:0, spoléhala, že dají gól ze standardky. Na mistrovství je strašně moc vidět video, spousta situací se zkoumá. Jsem samozřejmě pro jeho zavedení, ale někteří hráči to strašně zkouší, po každém kontaktu běží za rozhodčím a ukazují, aby se podíval. Video je ku prospěchu, ve spoustě situaci usnadnilo rozhodování. Zklamaný jsem z výkonů Německa a Argentiny, čekal jsem od ní jako všichni víc.

Koho tipujete na zlato?
Podle výsledků ve skupině Chorvatsko. Má dlouhodobě pohromadě výborný tým, i když tam hrají hvězdy, které nastupují ve velkých klubech, tak jejich největší přednost je týmový výkon, proto jsou velcí nacionalisté. Chorvati jsou velký adept na titul. Pak Španělé, Portugalci, Argentina, Brazílie, Uruguay. Mrzí mě, že nepostoupil Island, má výborné fanoušky a při jejich zápasech je atmosféra skvěla.

Jste pro rozšíření počtu účastníků na mistrovství světa ze 32 na 48?
To není dobře. Nechci nikomu křivdit, ale týmy jako Panama ve srovnání s těmi předními jako Brazílie, Argentina, Uruguay, jsou rozdílné už jenom v pojetí zápasu. Kondičně jsou relativně všichni stejně připravení, v taktické vyspělosti a individuálních herních činnostech samozřejmě zaostávají. Nemyslím, že je dobré, aby se počet rozšířil.