Předseda okresního sdružení ČSTV Hodonín Miroslav Běťák, který měl v MSK Kyjov zastávat funkci předsedy, se však konkurenceschopného oddílu nedočkal. Vedení FC Kyjov 1919 totiž na posledních chvíli z projektu vycouvalo a převod práv zrušilo. „Klubismus, osobní či jiné zájmy zničily velký projekt, který směřoval k rozvoji tělovýchovy a sportu v celém regionu. Zmaření tohoto projektu má nevyčíslitelnou škodu. Je to pro mě velké zklamání,“ řekl Běťák v rozsáhlém rozhovoru pro Hodonínský deník.

Pane předsedo, jaké máte pocity, když dva roky práce přišly vniveč?
Moje pocity vyjadřuje slovo zklamání.

Jak celý projekt vlastně začal?
Vše začalo před dvěma lety, když jsem si začal uvědomovat krizi, která postihla kopanou v našem regionu. Problémy měl i Kyjov.

Nepříznivá situace ale byla i v RSM Hodonín, které mělo existenční problémy. Nebo se pletu?
Významnou a jedinou vlaštovkou v práci s mládeží v té době na nejvyšší úrovni bylo právě RMS Hodonín – Šardice, toho času hrající v Hodoníně s členskou základnou mládeže kolem tří set dětí. Nelehkou práci pana Foltýna jsem se zájmem sledoval. Všímal jsem si i nezájmu Města Hodonín či jiných sponzorů. Bylo jen otázkou času, jak dlouho toto středisko mládeže bude zvládat těžkou finanční situaci. Hrozilo reálné ukončení činnosti a ztráta licence udělovaná ČMFS vždy na dva roky. Pro Hodonín by to byla zdrcující rána, protože lety se tam fotbalový klub rozpadl.

Co jste udělal, když vznikla neudržitelná situace a hrozil skutečný zánik tohoto regionálního centra?
Protože obdobná situace byla i v Kyjově, obrátili jsme se na starostu Lukla s nápadem, jak by se tato situace dala řešit, případně jak toto významné středisko, které fungovalo již čtrnáct let, využít v Kyjově. Chtěli jsme udržet i nadále licenci ČMFS pro výchovu talentované mládeže v regionu.

Kdo všechno byl u jednání přítomen?
Na jednání u starosty Lukla byl i pan Pojezný, Fric, Foltýn a další. Jen pro zajímavost. Na té schůzi byla panu Fricovi položena otázka, co je jeho prioritou. Odpověď zněla, že dospělí. O mládež tehdy zájem neměl. Pro nás ostatní naopak byla prioritou mládež. Proto to pro nás byla výzva, kvůli které jsme dva roky tvrdě pracovali. Chtěli jsme tuto koncepci rozšířit i na další sporty. Dát jim pravidla a systém.

Pořád nechápu, proč se jako předseda okresního sdružení ČSTV začal v této záležitosti angažovat?
Kyjov je díky své historii fotbalovějším městem než Hodonín. Nikdy neměl takové výkyvy jako jsou nyní v Hodoníně. Nikdy se nestalo, aby se na hlavním stadionu nehrál fotbal. Navíc v okolí Kyjova je mnoho talentovaných dětí a je z čeho vybírat. Z pohledu kopané, košíkové a jiných sportů je tam silná historie. C ítil jsem snahu od sportovní veřejnosti i od pana Lukla, vrátit tyto sporty tam, kde v uplynulých letech byly. A právě získáním tohoto regionálního centra, získáním statutu sportovního centra mládeže či vidina budoucích sportovních tříd, byla tím, co nás spojovalo.

Jak to ale souvisí s ČSTV?
Jako předseda okresního sdružení ČSTV v Hodoníně jsem celou problematiku rozvoje sportu viděl regionálně, nikoliv jen jako klubový funkcionář. Byl jsem přesvědčen, že v Kyjově se může hrát v budoucnosti regionální fotbal na vysoké úrovni a že je financovatelný. To stejné platí například pro lední hokej a stolní tenis v Hodoníně nebo házenou ve Veselí nad Moravou.

Z čeho jste při uvažované koncepci vycházeli?
Tam, kde se dobře pracuje s mládeží, mají vždy velmi silný argument pro získání různých grantů a dotací. Ať už ze zahraničních fondů Evropské unie nebo z peněz Jihomoravského krajem nebo dotací od Ministerstva školství a tělovýchovy. Věděli jsme, získání sportovní centra mládeže) a sportovních tříd do Kyjova, dává talentované mládeži nejen možnost sportovat, ale těm lepším zajistit jejich výkonnostní růst. Díky fungování SCM by došlo k užší spolupráci s městem nebo s řídícími či metodickými orgány ČSTV a OFS. Díky pořádání významných sportovních akcí, včetně mezinárodních reprezentačních utkání, různých soustředění, besed s vrcholovými sportovci, by tak došlo k většímu zviditelnění Kyjova, Hodonína a celého regionu nejen v kultuře, ale i ve sportu. Kyjov a celé Hodonínsko by se tak stalo zajímavým místem pro mnohé ligové kluby.

Co bylo vaším hlavním cílem?
I když některý z fanoušků může mít jiný názor, naším hlavním cílem bylo do sedmi let být účastníkem druhé fotbalové ligy s tím, že by mužstvo bylo tvořeno vlastními odchovanci a hráči z našeho regionu.

Silný klub ale potřebuje ve druhé lize významného partnera nebo bohatého sponzora…
Myslíme si, že druhá liga nabízí pro zapojení sponzorů a podnikatelů větší prostor. Navíc by došlo k efektivnějšímu využití sportovních zařízení ze strany mládeže. K čemu nám jsou nádherné stadiony, školy, drahá sportovní zařízení, když nejsou využívány? V dnešní době chybí na školách v Kyjově desítky či stovky dětí. Náborem talentovaných dětí z okolí by došlo k doplnění chybějících stavů na škole Dr. Joklíka. Ta byla vytipována jako škola určená sportovcům.

O kolik peněz podle vás vlastně Kyjov přišel?
Pokud vím, tak z pohledu pravidel Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy dostává každá škola na žáka čtyřicet až padesát tisíc korun. Každý si rychle spočítá, když přijmu například padesát žáků tak dostanu téměř dva miliony korun. Náborem do sportovních tříd, který již začal mediálně fungovat, po dvanácti až patnácti žácích v ročník, tedy od čtvrté do deváté třídy, by se počet žáků například ve škole Dr. Joklíka zvýši o téměř osmdesát dětí. Ve třídě s rozšířenou tělesnou výchovou tak mohli být talentované děti, které by se věnovali fotbalu, basketbalu, cyklistice a dalším sportům.

Peníze by ale do klubu přece neputovaly pouze ze školství…
To je pravda. Ze státního rozpočtu přijdeme o roční dotaci šest set tisíc korun. Sportovní centrum mládeže z toho měsíčně dostává třicet tisíc korun. Dvacet tisíc jde na sportovní třídy. Dále přijdeme o dotaci na údržbu, která činí asi sedmdesát tisíc korun. Dále o třicet tisíc na zdravotní prohlídky. Když to všechno sečtete, tak to dohromady dělá tři miliony korun. A to jsou jen státní peníze.

Sportovní veřejnost by také zajímalo, jaké byli sportovní cíle MSK Kyjov?
Sportovních centrem mládeže je v České republice velmi málo. Hlavním cílem bylo přilákat do Kyjova nejlepší kluky z celého regionu a vychovávat je pro mužskou divizi, MSFL a nejvyšší fotbalové soutěže. Je smutné, že po neschválení zpracovaného projektu budou talentovaní kluci z Kyjovska odcházet do Uherského Hradiště, Brna nebo Hodonína, kde by kopaná pod názvem RSM měla i nadále pokračovat. Na udělení statutu SCM čeká sedmadvacet velkých měst. Nejbližší SCM jsou v Brně, Znojmě a ve Vyškově.

Podporovaly vaše myšlenky i zástupci dvou největších okresních měst. Tedy Hodonína a Kyjova?
Musím říct, že ano. Rady i zastupitelstva obou měst měla pro náš projekt pochopení. I když samozřejmě někdy s výhradami, což je logické. Výsledkem bylo poskytnutí dotace na mládež z obou měst na smysluplný projekt. V České republice neexistuje, aby tak velká města spolupracovala na společném projektu. Proto za podporu všem děkuji.

Co jste pro existenci náročného projektu museli udělat?
Byla vytvořena pracovní skupina, ve které byli třeba Josef Foltýn nebo Ivo Pojezný. Byl založen Městský sportovní klub, který měl své vedení, řídil se stanovami. Do vedení byl zařazen i zástupce Města Hodonín. Ještě dva týdny před schválením projektu ČMFS vypadala situace z našeho pohledu výborně. Projekt, který jsme v Praze předložili ve velkém předstihu, splňoval všechny náležitosti a byl odbornými pracovníky ČMFS nadstandardně hodnocen. Obsahoval převody fotbalových práv a povinností z RSM Hodonín a FC 1919 Kyjov do MSK Kyjov s notářskými zápisy, a dohodu o spolupráci se Základní školou Dr. Joklíka, kde měli být sportovní třídy. Projekt měl dalších dvě stě stránek výpočtů a dokladů o sportovištích, jejich kvalitě, vybavení.

Rozhodujícím termínem a startovací dráhou pro váš projekt byl třiadvacátý červen, kdy měl výkonný výbor ČMFS tento projekt schválit. Proč se tak nestalo?
Týden před schválením projektu jsme chtěli zorganizovat tiskovou konferenci a odstartovat vysvětlovací kampaň. Šlo nám o plynulý přechod z jedné činnosti do stejné pod jiným názvem. V žádném případě projekt funkčně neohrožoval již zaběhnutý provoz kopané v Kyjově. Funkcionáři FC Kyjov 1919 za celé dva roky nepřišli za námi s jakýmkoliv návrhem, iniciativou, přestože byli o projektu informováni.

Členové klubu FC Kyjov 1919 však mluví jinak?
Proto nás mrzí primitivní nařčení a pomlouvání některých anonymů. Jsem přesvědčen, že na straně uskutečnění tohoto projektu jsme měli širokou sportovní veřejnost. Omlouvám se veřejnosti, včetně rodičům dětí, že jsme je nemohli dříve a blíže informovat. Proto jsme byli opatrní a spíše jsme jen dolaďovali, pracovali na projektu tak, aby plně odpovídal podmínkám Kyjova. S plnou zodpovědností mohu říci, že projekt byl nachystán tak, aby Kyjovu nezpůsoboval žádné problémy. Byl zpracován tak, aby byly v Kyjově využíváni všichni hráči a trenéři.

Co jste říkal na petici za zachování stávajícího fotbalového klubu v Kyjově, kterou podepsalo téměř tři sta rodičů, hráčů a fanoušků klubů FC Kyjov 1919?
Třináctého června jsme na valné hromadě MSK Kyjov schvalovali přepracované stanovy, personální záležitosti včetně návrhu Marka Frice na funkci místopředsedy, což bylo z jeho strany odmítnuto. Dále jsme schvalovali projekt o fotbale, pro který všichni přítomní jednomyslně hlasovali. Tedy i pan Fric. Po skončení valné hromady jsme byli pozváni na jednání rady města, kde jsme byli poprvé informováni o petici občanů, kterou jsem dodnes neviděl. Údajně šlo o 270 podpisů rodičů dětí, kteří si tento projekt nepřejí. Jednání rady byli přítomni dva zástupci současného kyjovského klubu, kteří zaujali obdobné stanovisko. Je paradoxní, že pan Fric s projektem předtím souhlasil a dva členové výboru o dvě hodiny později na radě tvrdili opak. Tomuto jednání nerozumím. Přítomní zástupci FC Kyjov 1919 byli požádáni, aby vzhledem k blížícímu se termínu schvalování projektu na výkonném výboru v Praze, domluvili vedení MSK schůzku s rodiči na stadionu v Kyjově. Chtěli jsme rodičům a dětem vše vysvětlit. Stalo se neuvěřitelné, tento požadavek byl emailem ze strany vedení FC Kyjov 1919 zamítnut.

O nezájmu současného vedení kyjovského klubu jste však museli vědět ne?
Dva týdny před konečným rozhodnutím se rozběhla ze strany výkonného výboru FC Kyjov 1919 řízená negativní kampaň ke zpracovanému projektu. Bez našeho vědomí byla zorganizována zmiňovaná petice, do které byli vmanipulováni rodiče a děti, včetně mnoha slušných lidí.

To si myslíte, že rodiče nebo hráči nevěděli, co podepisují?
Rodiče se podle našeho mínění stali nástrojem malé skupiny lidí, kteří si nepřáli tento projekt převést do praxe. K prosazení svých cílů použili lží a dezinformace. Statutární zástupci FC 1919 předkládali v posledních dnech před konečným rozhodnutím v Praze na ČMFS lživé informace o situaci. Je neskutečné, že vzali zpět převod fotbalových práv stoprocentního majitele, které již byly převedeny na MSK Kyjov. Čas odhalí pravé viníky, které bude soudit historie fotbalu v Kyjově. Pravdou je, že zamítnutím projektu tak Kyjov odmítl nabídku zařadit se mezi dvaačtyřicet vybraných klubů České republiky, které budou mezi sebou soutěžit v uzavřených soutěžích. Neuvěřitelné je rovněž, že petice 270 zmanipulovaných lidí dokázala zhatit tak přesvědčivý a významný projekt. Každý rozumný člověk ví, že petice je jen vyjádřením názoru určité skupiny lidí. Slouží pouze k lepší orientaci. Rozhodně to není názor většiny občanů.

Tři sta lidí ovšem není zrovna málo…
Ještě před několika týdny se v Kyjově uskutečnila anketa týkající se nočního klidu a hracích automatů. Pokud si pamatuji, zúčastnilo se jí daleko více občanů. V každém případě někdo profesionálně selhal. Klubismus, osobní či jiné zájmy zničily velký projekt, který směřoval k rozvoji tělovýchovy a sportu v rámci celého regionu. Několik lidí zničilo projekt bez vědomí významných partnerů jako jsou Město Kyjov, Město Hodonín, RSM Hodonín a MSK Kyjov.

Je možné, že podobně silný klub na Hodonínsku někdy vznikne?
Podle mě se historie už nikdy opakovat nebude. Zmaření tohoto projektu má nevyčíslitelnou škodu, která bude mít dopad na celý region. Rozhodně nešlo o žádný megalomanský projekt, spíše naopak. Chtěli jsme stavět a ne bourat. Těšil jsem se, že konečně budu chodit na fotbalovou divizi, pořádný fotbal se zaplněnými ochozy, náročnými diváky. Na kvalitní mládežnický fotbal a spolupráci s panem Foltýnem nebo Markem Fricem. Po celou dobu jsem věřil, že s výborem FC 1919 máme stejné cíle a názory. Je to pro mne velké zklamání.

Nelituje s odstupem času dvouleté práce na vysněném projektu?
To rozhodně ne. Přesto s funkcí předsedy MSK Kyjov končím. Pro mě bylo schválení projektu klíčové. Omlouváme se těm, kteří nás nepochopili, ale i těm kteří nám dali důvěru a věřili nám. Určitě jich bylo víc než v petici.