Tahouny veškerého společenského a kulturního dění jsou v Ježově tamní dobrovolní hasiči. Ať už jde o pořádání hodů, hasičského plesu, dětského karnevalu, dětského dne či místní speciality pyžamového bálu, vždy jsou u toho.

„Starosta by to sám nezvládl, bez hasičů by se nic nedělo. Zúčastňují se všech akcí, ale samozřejmě také čerpají sklepy, když do nich nateče voda, pomáhají v obci a chodí na školení. Máme svou jednotku, která však zasahuje jen v případě mimořádné situace,“ hodnotí činnost Sboru dobrovolných hasičů v Ježově ježovský starosta Antonín Pištěk.


Sbor „dobráků“ zde založili v roce 1928 a prvním starostou byl tamní farář. „Nedávno jsme měli oslavu osmdesátého výročí. A byla důstojná. Zrovna se u nás pořádala hasičská soutěž, měli jsme tu profesionály z Hodonína s výsuvnou plošinou, letecké modeláře i ukázku profesionálního zásahu,“ vyjmenovává místostarosta Ježova Slavomír Gottwald.

Nezapomene připomenout úsměvnou historku, když pořídili z kovošrotu vrak auta, na kterém chtěli demonstrovat vyproštění osob a hašení. „Zapíchli jsme ho na hřiště, jenže kolem jeli nějací floutci a chtěli ho zpeněžit ve stejném kovošrotu, odkud nám pak hned volali,“ směje se a s ním i starosta hasičů Milan Trlida. Ten posmutní, když popisuje, jak jsou na tom s vybavením. „Potřebovali bychom novou stříkačku. Ta naše je už čtyřicet let stará. Nová by vyšla aspoň na sto tisíc korun, ale na to nejsou peníze,“ vysvětluje.

I starosta Pištěk ví, že by si hasiči zasloužili lepší vybavení, jenže dotace, které chodí z kraje, jsou podle něj spíše k smíchu a sama obec na větší investice nemá. „Kdyby byla činnost hasičů závislá na penězích, tak ta organizace vůbec nefunguje. Hoši si dělají všechno svépomocí. Jsou dobrovolní hasiči s tím, že to dobrovolní je dvakrát podtrženo,“ pousměje se starosta. „Koho to nebaví, ať sem nechodí,“ přidává se i Trlida.


Zdravá rivalita


Na to, že má Ježov pouhých sedm set dvacet obyvatel, má hned dvě soutěžní družstva mužů a juniorů, která se zúčastňují okrskových soutěží. A pyšnit se může i tím, že mládež má o hasičinu zájem. „Znají se se všemi kluky z okolních dědin a je mezi nimi zdravá rivalita, která vesnice bude lepší. Například při loňské okrskové soutěži byli naši čtvrtí z dvanácti, a byli dokonce lepší než naše družstvo starších,“ pyšní se Pavel Daněček, jenž se dětem věnuje ve svém volném čase společně s Petrem Netopilem.

Ježovští hasiči patří do páté kategorie, což jim umožňuje zasahovat jen v místě. A když mají zavzpomínat na nejtěžší požár, u kterého v obci byli, hned všichni zaklepávají na dřevo, že už naštěstí dlouho nehořelo. „Je to asi pět let, co Šticům shořel barák. Místní jednotka byla u zásahu první,“ chválí sbor starosta obce.

Byly to nervy


Hořící dům tehdy sousedil se zdravotnickým střediskem a v průjezdu vedle parkovalo auto s kanystry benzínu. „Byl to pořádný adrenalin, nervy, co se může stát,“ vzpomíná Trlida. „V takové chvíli je potřeba si uvědomit, co je nutné udělat jako první, co je potřeba. Proto nám také obec umožňuje školení,“ zavzpomíná Daněček.