Devadesát let letos uplynulo od založení sboru dobrovolných hasičů v Kněždubu.

Oslavy byly velkolepé.

„Máme z toho dvd a asi patnáct set fotek,“ říká momentální šéf sboru František Miroš, který pod sebou dvaašedesát hasičských nadšenců. „Máme výhodu, že u nás moc nehoří. Dojde k tomu tak jednou za rok. Děláme spíš pomocné práce. Snažíme se pomáhat obci,“ hovoří o roli hasičů.

Když je potřeba, sbor vyčistí ulice, sbírá železo nebo pořádá kulturní akce jako jsou zábavy a fašaňky.

„Když je potřeba, vyjdou nám vstříc. Letos nás trápili přívalové deště. Měli jsme u nás menší zápalu. Kontrolují i hydranty, protože máme svůj vodovod,“ chválil sbor starosta Kněždubu Libor Grabec.

„S vodou jsme mívali větší problémy v minulých letech. Jak se ale zvedly hráze, máme pokoj. Letos na jaře nám do ulice hrklo spíše bahno, takže jsme čistili,“ vypráví Miroš o patáliích s vodním živlem.

Kněždubští se s ohněm setkávají poskrovnu. U požáru nezasahovali několik měsíců. Naposledy likvidovali plameny, které ničily auto. Ještě před tím vyjeli k hořící chatě v rekreační oblasti, která patřila jednomu z kněždubských obyvatel.

Do paměti hasičů se výrazně vryly povodně v roce 1997.

„To byla snad týdenní práce. Možná i více. Povodně nás tehdy zasáhly ještě dříve, než Morava věděla, že se valí voda. Kruté to bylo zejména pro dolní konec obce. Stěhovalo se JZD, převážel se dobytek, stavěli jsme hráze. Bylo toho dost,“ vzpomíná Miroš na kritickou dobu před dvanácti lety. Voda se v obci objevila i o čtyři roky později.

Tak trochu vrásky na čele dělá šéfům sboru malý zájem mladých lidí, kteří místo členství mezi hasiči raději volí jiné aktivity.

„Sháníme je těžko. Máme ale mužstvo dorostu, které se postupně dostane mezi muže. Strach nemáme,“ usmívá se Miroš.