„Přijeli jsme zrovna ve chvíli, když zdejšímu muži, jenž asi munici leštil či rozřezával, ošetřovali nohu, o kterou přišel,“ popisuje loňský výjezd Sboru dobrovolných hasičů v Mikulčicích jeho starosta Martin Bílík. Ten je možná jedním z nejmladší hasičských starostů v okrese. Má teprve sedmadvacet let a do funkce si ho hasiči zvolili letos. O hasiččinu se však zajímá už devět let, co je u sboru.

„Baví mě to, dělám to rád,“ svěřuje se Bílík, který stojí v čele pětatřicetičlenného sboru. Starostovské křeslo mu uvolnil František Benada. „Chtěli to už předat mladším,“ vysvětluje nový starosta.

Ale právě s mladšími členy mají ve sboru potíž. Aktivních je jich asi jen šest a i když se mládež snaží všemožně nalákat, nedaří se to. Přitom sbor dobrovolných hasičů má v obci tradici. V roce 2005 zde oslavili sto let. Zásahová jednotka, která čítá deset členů, je také slušně vybavená. Má k dispozici dvě hasičské cisterny: starou Pragu V3S, která je stále funkční, a Liaz 101 z roku 1985.

„Jsme vybavení poměrně dobře ve srovnání s ostatními jednotkami, co patří stejně jako my do páté kategorii, protože spousta z nich cisternu nemá vůbec a nebo ji mají ještě v mnohem horším stavu,“ říká starosta.

Že mají v Mikulčicích pěknou hasičskou zbrojnici, je podle Bílíka zásluha bývalého starosty Mikulčic Vlastimila Glosse. „Asi od roku 1976 jsme hasičárnu neměli vůbec. Ta u kulturního domu byla zbořená, takže auto se různě přechovávalo,“ vypráví Bílík, co předcházelo, než v roce 1999 nechal Gloss přestavět starý autoservis na zbrojnici.

O to víc Bílíka mrzí, že v poslední době vyjíždějí k zásahům jen zřídka. Operační středisko v Hodoníně se totiž přesunulo do Brna. „Jako jednotka páté kategorie máme už podle krajského požárního poplachového plánu pouze místní působnost a vyjíždíme jen do Mikulčic,“ vysvětluje, proč už jako dřív nepomáhají třeba v Hodoníně.

Když tam ale loni hořel Lignum a byl vyhlášený třetí stupeň požární pohotovosti, zasahovali zde celou noc. V roce 2002 pomáhali i při povodních v Čechách a v roce 2006, když se velká voda valila na slovanský památník, přímo v Mikulčicích. Asi největší požár, co Bílík pamatuje, likvidovali přímo ve vesnici, kde shořela budova archeologů v sousedství památníku a kde při ohni zahynul vrátný. „Bylo to náročné, třetí stupeň poplachu, sjížděli se hasiči z široka daleka, byli jsme tam celou noc a zůstávali hlídat další dva dny,“ vybavuje si ještě.