U hasičského sboru je evidovaná od roku 1965. Od té doby vychovala neuvěřitelný počat hasičů a hasiček. Osmašedesátiletá Marie Matyášová je celý život spjatá se strážnickým sborem dobrovolných hasičů.

„Hasičům obětovala celý svůj život, za to jí patří pocta nejvyšší,“ míní její někdejší svěřenkyně Magdalena Polášková.

Na svoje začátky ve sboru si Matyášová dobře pamatuje. „Hořelo u nás v ulici a já jsem tam pomáhala. Nakonec mě děvčata zlákala,“ říká s úsměvem oblíbená členka SDH Strážnice, která po několika letech převzala po tehdejším starostovi výchovu začínajících hasičů.

„Všechna děvčata jsem velmi dobře znala. Byly to spolužačky mojí mladší sestry. Pak jsem vychovávala další a další děti,“ uvedla Matyášová.

Ta začínala s výchovou hasičů ve čtyřiadvaceti letech. Pak začala dálkově studovat střední školu požární ochrany. Patnáct let byla předsedkyní komise mládeže. V letech 1974 – 1991 organizovala ve Strážnici tradiční ženský pohár. Hlavní cenou byla památná panenka. „Většina družstev jsem jezdila kvůli ní,“ podotkla Matyášová.

Hlavním posláním byla ale zmiňovaná výchova mladých hasičů. „Pocházím ze strážnické hasičské rodiny. S hasiči jsem běhala do pětadvaceti let. A všude se o nás starala právě Majka,“ vzpomíná i po několika letech Polášková.

Majka. Nijak jinak jí ve Strážnici snad ani neřeknou. „Je fakt, že mám synovce, kteří mě říká Maři čau,“ přiznává Matyášová, které přezdívka vůbec nevadí. „Spíše mně to trochu lichotí,“ usmívá se Matyášová.

Dlouholetou hasičku práce s dětmi baví. Nechtěla však někdy s hasičskou činností seknout? „Někdy přišla taková doba. Když mně místo dvanácti dětí přišli dvě, tak jsem je začala objíždět a říkat si, jestli to mám ještě zapotřebí. Ovšem když vidím, jak moji odchovanci pracují na útvaru, tak mě to trošku polechtá na srdíčku. Říkám si, že ta práce asi nebyla zbytečná,“ popisuje své pocity Matyášová.

Ta jezdí již pár desítek let se svými dětmi stanovat. Na vyhlášenou akci nezapomínají někteří bývalý žáci dodnes. „Minulý týden jsme byli na Mlýnkách. Děláme to přes čtyřicet let. V minulosti jsme stanovali u Moravy. Jeden rok jsme dokonce byli u sestry na Valašsku. Tehdejší děti mají dnes padesát let a když se někde setkáme, tak na to rádi vzpomínají,“ vypráví Matyášová.

Její slova potvrzuje i bývalá žačka. „V době naší puberty jsme jezdili stanovat na Mlýnky. Nabrali jsme si jídlo na týden, hasičské nářadí, kytary a celý týden jsme trénovali, zpívali a povalovali se u vody. Velmi nás ten pobyt stmelil,“ přiznává Polášková.

Na Slovácko již několik jezdí také hasiči z Německa. „V roce 1992 jsme s nimi navázali družbu. Oni s nimi jezdí na tábory. Většina se k nám ráda vrací,“ konstatovala Matyášová.

Jak dlouho se chce věnovat začínajícím hasičům? „Pokud budu zdravá, tak se tomu budu věnovat. Nedovedu si představit, že bych doma měla sedět a dívat se z okna. Pokud zdraví vydrží, bude se dětem věnovat,“ uzavřela povídání Matyášová.