„Naši hasiči cisternu mají, ale je stará a ve špatném stavu. Je sice funkční, ale za ty roky už toho má hodně za sebou a jsou velké problémy s údržbou,“ přiblížil před časem místostarosta Moravského Písku Josef Dula, proč obec zažádala kraj o dotaci na cisternu novou.

Na tu současnou si i přes menší problémy při startování velitel tamních hasičů Zdeněk Káčer nepostěžoval. „Musím ji pochválit, protože zatím nás ještě nezklamala, tedy kromě baterek, které musím chodit každý týden nabíjet. Jinak si ale nemohu stěžovat. Kam jsme jeli, vždycky jsme v pořádku a včas dojeli,“ konstatuje Káčer, který dodává, že přestože je sbor určený pouze k výjezdům v Moravském Písku, vyjížděl už i mimo něj.

„Někdy nás volají i mimo obec. V roce 2005 jsme byli na Přívoze u Ratíškovic, kde hořel les. To byla veliká katastrofa. Potom tam byl požár ještě o dva roky později,“ vypočítává Káčer. Hlavní činnost, která sbor zaměstnávala do roku 1997, byly povodně. „Na těch jsme si užili,“ říká. Každoročně sbor vyjíždí také k povodňové hrázi, kde na jaře stoupne voda, kterou musí hasiči přečerpávat.

Přestože Moravský Písek od kraje získá jeden milion korun, na půl milionu dá na cisternu ještě ze své kapsy. „Jde o spoluúčast. Nákup musíme do prvního pololetí příštího roku vyúčtovat,“ řekl v minulosti místostarosta a sděluje, že obec už dostala na novou cisternu několik nabídek. „Chtěli bychom, aby nám vydržela co nejdelší dobu, takže cisternu nechceme kupovat od profesionálních hasičů. Ty totiž mívají hodně najeto,“ uvedl Dula.

Sbor dobrovolných hasičů z Moravského Písku se navíc mezi okolními sbory může pochlubit raritou. Vlastní totiž funkční koňskou stříkačku z roku 1898. „Jednu mají ještě v Syrovíně, ta je ale nefunkční, takže je jen ve vitríně,“ poukazuje Káčer. Více než sto let stará stříkačka, kterou musí obsluhovat téměř celá hasičská posádka, je natolik prestižní záležitostí, že ji při předvádění chce obsluhovat téměř každý ze sboru.

„Většinou se ale nechce nikomu pumpovat, to je totiž dost fyzicky náročné,“ směje se velitel. Místní se na koňskou stříkačku mohou podívat každý rok a to dokonce zapřaženou za koně, které si sbor půjčuje od místních mužů.

„Jednou se nám koně splašili a kočí nám řekl, že nám tam stříkačku nechá, ať si s ní odjedeme, jak chceme. Museli jsme ji zapřáhnout za osobák a dotlačit ke zbrojnici,“ uzavírá velitel.