Med je zázrak. Češi ho za rok spotřebují kilo, není ale vhodný pro všechny

Účinek na kašel potvrdily dokonce minimálně dvě vědecké studie, i když vliv medu zkoumaly na malých skupinách. Američtí vědci rozdělili 105 nachlazených chlapců a dívek do tří skupin: první dostala před spaním trochu pohankového medu, druhá běžně dostupný lék na potlačení kašle a třetí nic.

Následující den výzkumníci vyzpovídali rodiče, jak dobře děti spaly, zda je v noci budily záchvaty kašle. Med vyšel jako účinnější než lék!

Šípková marmeláda – bez nastavování jablky

Izraelská studie z roku 2012 tento efekt potvrdila: 300 malých dětí bylo rozděleno na čtyři skupiny, přičemž tři dostaly jeden ze tří druhů medu, čtvrtá placebo. Klidněji spaly děti užívající med.

Odborníci, kteří se na studiích podíleli, sice konstatovali, že k potvrzení výsledků budou potřeba další rozsáhlejší výzkumy, nicméně doporučují u malých dětí od jednoho roku věku při nachlazení vyzkoušet med, protože chemické prostředky z lékárny mohou obsahovat škodlivé látky.

Pozor ale musejí dávat alergici

Med je ale také považován za prevenci tzv. civilizačních chorob, zlepšuje trávení, regeneruje játra, mléko s medem pomáhá při nespavosti a nervovém vypětí atd. To ale neznamená, že ho můžeme pojídat od rána do večera.

„Med je původní přírodní sladidlo, pro které mluví historie i lidové zkušenosti. Nicméně stále je to sladidlo, jehož devadesát pět procent tvoří sacharidy,“ upozorňuje výživová poradkyně a vystudovaná potravinářská technoložka Ing. Veronika Hanzlíková.

Jak dodává, jeho výhodou oproti cukru je skutečnost, že je tvořen glukózou a fruktózou, což jsou tzv. monosacharidy, které se snadno vstřebávají do krve a rychle doplní energii.

„Jejich zpracování představuje pro tělo menší zátěž než zpracování disacharidu sacharózy, kterým je téměř ze sta procent tvořen klasický cukr. Navíc, když tělo zpracovává klasický cukr, spotřebovává vitaminy skupiny B, vápník a hořčík, které musí naše tělo opět doplnit. Kdežto med tělu naopak vitaminy a minerální látky v malém množství dodává,“ vypočítává plusy včelího produktu.

Také proto ho zařadila do své knihy Příběhy českých superpotravin aneb Když jídlo mluví po bok např. hrušek, borůvek, brokolice, kysaného zelí nebo sádla.

„Nicméně na rozdíl od cukru může být med i alergenem. Nejen pro osoby s některou z pylových alergií, ale i pro alergiky na včelí jed,“ varuje. Na med by si měli dále dávat pozor ti, kteří řeší nadváhu.

Království digitálních kutilů: Když se řemesla spojí s moderními technologiemi

„Sice má o trochu méně kalorií a nižší glykemický index než bílý rafinovaný cukr, ale jak už bylo řečeno, je to stále sladidlo,“ vysvětluje s tím, že také diabetici by se měli mít na pozoru, nicméně mohou ho do jídelníčku v malé míře zařazovat. Dokonce jim může pomoci při hypoglykémii, protože dokáže dodat tělu rychle energii. Tuto schopnost je možné využít i při vyčerpání v důsledku intenzivní fyzické zátěže.

Odbornice na výživu sice s úsměvem říká, že staří Indové z medu připravovali lék pro zvýšení radosti ze života i prodloužení mládí, ona ovšem zcela nesouhlasí se rčením „Jedna lžička medu denně dělá zázraky“. „I když ve srovnání s cukrovinkami a sladkostmi je med v rozumné míře dobrou alternativou mlsání. Třeba právě ta jedna lžička denně,“ připouští.

Stejně tak je jí med sympatičtější než v současné době hodně propagované rostlinné sirupy. „Oproti nim se nemusí zpracovávat samotné rostliny a nezískává se průmyslově, protože ho za nás vyrobí včely. Ty tím neponičí žádnou rostlinu a ani je to nestojí život,“ formuluje svůj pohled Veronika Hanzlíková, která přiznává, že jí rostlinné sirupy jako náhražka klasického cukru připadají zbytečné.

Připomíná ale, že právě kvůli faktu, že ho produkují včely, je med zapovězen veganům. „Navíc – bez práce včel by se neobjevily na stromech, rostlinách a keřích plody, takže se zachovává přirozený koloběh života. Včelaři pak už jen zpracují jejich úsilí do sladké dobroty,“ pokračuje ve svých úvahách.

Včelařů přibývá

Pravda je, že spotřeba medu u nás stále stoupá. Za posledních 10 let se zdvojnásobila a nyní podle údajů Českého statistického úřadu každý z nás průměrně spotřebuje necelý kilogram ročně.

Dobrá zpráva proto je, že v poslední době rostou i počty včelařů. „Podle našich statistik je v ČR kolem 55 tisíc včelařů. A budu-li se držet našich čísel, pak nám roste počet včelařů kolem 40–45 let a průměrný věk včelaře se snižuje na současných 58 let,“ potvrzuje Mgr. Jarmila Machová, předsedkyně Českého svazu včelařů (ČSV), to, co je vidět i na sociálních sítích. Včelaření se stává trendem.

„Včelařství zažívá zvláště mezi mladými velké obliby, rozmáhá se – hlavně ve městech – tzv. střešní včelaření,“ popisuje s tím, že zájemci o toto hobby v tom vidí návrat k přírodě, odreagování se od každodenního stresu. „Navíc je to koníček, který je z 95 procent prospěšný pro celou společnost z hlediska opylovací činnosti, a jen pět procent zůstává pro včelaře v podobě medu a dalších včelích produktů,“ doplňuje.

Prkénko na dobroty z grilu zvládne i začátečník

Podobně hovoří Petr Svátek, který začal včelařit v roce 1996. „Je to opravdu krásný koníček, ale není pro zlatokopy, kteří by si mohli myslet, že vyprodukují spoustu medu, který pak draze prodají. Je to koníček pro ty, kteří chtějí objevovat přírodu, třeba právě prostřednictvím chovu včel,“ líčí a svěřuje se s tím, jak se k němu dostal on.

„Pustit se do včelaření byl u mě trochu delší proces, neb jsem naprosto neměl žádné znalosti a ani zkušenosti. Ta doba zrála několik let,“ vypráví. Hlavním impulsem nebyla vidina vlastního medu.

„Na chalupě na samotě uprostřed šumavských lesů jsme rekonstruovali vlastní budovu – zazděná okna, kde žily dlouhá léta divoké včely, bylo třeba při opravě omítky zrušit. To jsme provedli v zimních měsících, a následné roky pozorovali, že rapidně klesla úroda ovoce na stromech. Dovtípili jsme se, že je to nejspíše absencí včel v lokalitě,“ vzpomíná, proč se tehdy rozhodl, že začne včelařit.

Společně se svou maminkou: on vše nastuduje a provede, ona se chopí případných nezbytných zásahů okolo včel. „Byla už v důchodu a na chalupě trávila většinu roku, zatímco já jsem tam dojížděl cca po dvou týdnech z Dobříše, asi 150 kilometrů.“

Začal na podzim roku 1995 studiem literatury, spojil se s funkcionáři ZO ČSV v Dobříši, stal se jejím členem, a také se dostal k několika včelařským filmům. Na jaře roku 1996 už měl připravený veškerý nezbytný materiál a získal prostřednictvím včelařského důvěrníka v místě dvě vyzimovaná včelstva. Dnes má včelstva i na druhém stanovišti, blízko svého bydliště na Příbramsku.

Nevzdělaný včelař? Nebezpečí i pro okolí

Petr Svátek postupoval přesně tak, jak doporučuje Jarmila Machová, když se jí ptáme na rady těm, kteří o včelaření přemýšlí. „Ještě než si pořídí včely, je dobré, aby se zúčastnili kurzů pro začátečníky, přečetli si o chovu včel odborné publikace, našli si v okolí včelaře, který jim poradí,“ vyjmenovává.

Zdůrazňuje, že nevzdělaný včelař je nebezpečný nejen pro své včely, ale i pro včely kolegů v blízkosti. „I včely mají své nemoci, které se roznášejí. Včelař, který o životě včel nic neví a neumí je ošetřovat, nejen že o ně brzy přijde, ale je hrozbou pro své okolí,“ varuje.

KVÍZ: Kam chodí včely na záchod a co je to česno?

Petra Svátka na včelaření nepřekvapilo nic zásadního. „Nicméně než jsem se včelařit naučil – a netroufám si tvrdit, že to po 25 letech už umím – musel jsem zjistit, že žádný rok není stejný. Každý je trochu jiný a včelstva na vývoj povětrnostních podmínek reagují dle svých pudů po svém.

A tak člověk, který se jim do toho trochu ‚plete‘, musí své zásahy přizpůsobit ne kalendáři nebo své pohodlnosti, ale především včelám a jejich potřebám, pokud z nich chce mít co největší užitek,“ upozorňuje případné zájemce.

On i jeho rodinní příslušníci konzumují med téměř denně, ideálně namazaný na chléb. „Jeden rok jsem zkoušel vyrobit medovinu. Musím říci, že se povedla, byla dobrá, ale je mnohem více náchylná na čistotu, než když si vyrábím domácí víno. Také se jí nevyplatí dělat malé množství, protože práce s ní je úplně stejně, jako když jí dělám hodně. Navíc je náročná na kvalitu vody,“ přidává další svou zkušenost Petr Svátek.

Dnes si raději dvě až tři lahve ročně koupí, a med využije jinak. „Manželka ho používá při pečení, a to nejen vánočním. A v podstatě celá rodina používáme med všude tam, kde jím lze nahradit bílý rafinovaný cukr.“

Rok 2020 medu nepřál

Loňský rok byl extrémně špatný, co se týká produkce medu. Jak uvádí Jarmila Machová, pamětníci ho označují jako nejhorší za posledních 50 let.

„Letos je to trochu jako loni. Dubnové a květnové chladné a deštivé počasí znamenalo opožděný nástup jara skoro o měsíc, což samozřejmě ovlivnilo i rozvoj včelstev, tedy i medný výnos našich včelařů. Ale takto špatná situace není plošně po celé republice. Jsou lokality, kde byl včelařský rok příznivý, a dokonce i medovicový med byl,“ dozvídáme se od Jarmily Machové.

Objasňuje, že medovicový med, kterému říkáme nesprávně lesní, je v posledních letech i vlivem kůrovcových kalamit vzácností.

Recept na slaný karamel: k této delikatese stačí jen pět ingrediencí

„Obecně můžeme odhadovat, že produkce medu v tomto roce bude lepší než loni, ale horší než v letech příznivých,“ dodává. Jako dobrý včelařský rok se podle jejích slov označuje ten, kdy se produkce medu pohybuje kolem 9–10 tisíc tun. Loni bylo medu necelých pět tisíc tun.

Petr Svátek měl letos smůlu. „Snůška medu byla silně podprůměrná, u mě ve výši cca 35 až 40 procent běžné produkce. A to i přesto, že jsem všechna včelstva úspěšně a zcela beze ztrát vyzimoval,“ povzdychne si. Ponechal si med pro vlastní potřebu, a zbytek je již beznadějně rozprodaný či rozdaný. V jiných letech mu med zpravidla vydrží pro zákazníky až do Vánoc.

Nákup přímo od včelaře je totiž nejjistější cesta, jak získat opravdu kvalitní med. Když už budeme vybírat v obchodě, měli bychom určitě sáhnout po českém. A pokud si nebudeme jisti, zda není falšovaný, můžeme doma zkusit jednoduchý test: do sklenice s čistou vodou dáme lžíci medu. Pokud si udrží svou formu a spadne na dno jako celek, je pravý. Doslova zázračný.

Pět rad pro začátečníky

Chcete se stát včelařem?
Petr Svátek ze svých zkušeností formuluje několik doporučení pro ty, kteří uvažují, že by se do včelaření také pustili. Další rady a informace najdete na jeho webu www.petrovyvcelarske.estranky.cz.

1. Předchozí zkušenost v rodině není nezbytná, čehož jsem příkladem i já.

2. Pokud to chci dělat, musím to dělat rád a plně se tomu věnovat. To neznamená denně, ale musím se o včely starat v určitých obdobích v průběhu roku a jejich životního cyklu a v období, kdy je třeba je preventivně léčit. Pokud to nedodržím, ony se o sebe postarají i tak (vždyť tady na Zemi jsou miliony let), ale již mi nebudou přinášet takovou radost v podobě včelích produktů, kvůli nimž ten koníček také dělám.

3. Je třeba mít k dispozici vhodné stanoviště (ne nutně vlastní pozemek), předem si nastudovat vhodnou literaturu či se zúčastnit včelařského kurzu, zhlédnout některé včelařské filmy. Ideálně je vhodné najít si zkušeného včelaře, který může předat řadu cenných zkušeností a kdykoli poradit.

Lívance se šlehačkou a jahodovou omáčkou: pastva pro oči i žaludek

4. Výhodu mají ti, kdo mají vlastní zahradu vedle domku, kde bydlí, ale jak jsem již uvedl, není to podmínka. Pokud ale využívám jiný pozemek na základě dohody či pronájmu, je třeba počítat s tím, že musím mít možnost se tam kdykoli dostat, a to ideálně motorovým vozidlem (dovoz a odvoz materiálu). Místo musí být vhodné z hlediska přírodních podmínek a orientace ke světovým stranám. Plusem může být přípojka elektrické energie (není ale nezbytná).

5. Kromě toho musí být člověk trochu tělesně zdatný, aby zvládal přesuny těžkých nástavků s medem, a pokud je i manuálně zručný, ušetří hodně peněz za nákup nezbytného materiálu. Navíc, když si řadu věcí vyrobí sám, jednak mu to udělá radost, jednak může své výrobky lépe přizpůsobit vlastním podmínkám.