Orchideje patří do čeledi vstavačovité, což je jeden z nejpočetnějších druhů rostlin na zemi. Existuje jich přes 28 tisíc druhů, které jsou rozšířené po celé planetě, nejvíce v tropech. Protože jsou tak rozmanité, i péče o ně může být velmi rozdílná – podle toho odkud pocházejí a na jaké podmínky jsou zvyklé ze své domoviny.

Možná vás překvapí, že také koření zvané vanilka je vlastně orchidej. Jde o plod vanilovníku plocholistého (Vanilla planifolia) původem z Mexika. Koření je to po staletí velmi ceněné a drahé, protože jeho pěstování je velmi náročné. Květy se otevřou pouze na jediný den a jsou vázané na opylování jedním druhem včel a kolibříků. Proto se musí všechny pěstované rostliny sledovat a opylovat ručně, aby byla tvorba vanilkové tobolky jistá, a to, jak jistě chápete, je práce poměrně složitá. Orchideje z mírných pásem včetně těch našich jsou běžné pozemní rostliny, v Česku najdete původní druhy jako vstavač kukačka či střevíčník pantoflíček.

Světlo a dostatek vzdušné vlhkosti

Tropické orchideje jsou zpravidla epifytické, což znamená, že rostou přichycené v korunách stromů nebo na skalách, k čemuž kromě jiného využívají i své kořeny. Neparazitují, jen hledají umístění ve vyšších polohách vegetace, kde mají dostatek světla a vzdušné vlhkosti. Stejné podmínky byste proto měli poskytnout i orchidejím ve svém bytě. „Dostatek světla a vzdušné vlhkosti potřebují i pro kořeny, proto je pěstujeme v průhledných květináčích. Ideální stanoviště je východní či západní okno a hnojení jednou měsíčně hnojivem na orchideje. Uškodit jim může příliš slunečné stanoviště,“ shrnuje Lenka Hrubá obecná doporučení.

Rostliny zároveň potřebují pěstování ve speciálním substrátu, jehož základem je drcená kůra, dalším složkou bývá mech Sphagnum a kokosová vlákna. Sáhnout lze po kupované směsi, vyplatí se ale důkladně si pročíst složení. Problémem může být příliš vysoký obsah rašeliny, u které hrozí přeschnutí a nedostatečné zadržení vody při další zálivce. Na trhu najdete také substráty, které připravují profesionální pěstitelé orchidejí. Běžná zemina, která se používá pro pokojovky, rozhodně vhodná není.

Epifytické druhy orchidejí nemusíte pěstovat v květináčích, můžete je přichytit na kus dřeva (s kůrou nebo bez), vždy však bez chemického ošetření. Záleží přitom na dostatečné vlhkosti prostředí. V běžném bytě je na tento způsob většinou příliš suchý vzduch, proto Lenka Hrubá doporučuje spíše tradiční způsob pěstování.

Květináče na epifytické orchideje by měly být průhledné, můžete ale použít i skleněné závěsné baňky – aerária, ve kterých rostlina vynikne, má dostatek vlhkosti a přitom bude mít pocit, že je doma v pralese. Průhledné plastové nádoby vám usnadní nákup zdravé rostliny, protože si můžete zkontrolovat, v jakém stavu jsou její kořeny. Pokud jsou špičky zelené, je rostlina v pořádku, pokud jsou ale seschlé nebo naopak shnilé, orchidej raději nekupujte. Odumřelé kořeny se dají odstranit, ale rostlině by měl zůstat dostatek těch zelených a zdravých. Nezapomeňte také zkontrolovat, jestli není vaše vyvolená kráska napadena škůdci, mezi něž patří červci, puklice nebo houbové choroby. Viníkem bývá většinou nedostatečný pohyb vzduchu v pokoji a nadměrná vlhkost. Právě přelévání bývá častou chybou začátečníků.

Orchideje nesnášejí tvrdou vodu, takže dešťovka je pro ně ideální. „Pokud nemáte dešťovku, vodu jim převařte. Zálivku provádějte jednou týdně, vždy až pro proschnutí kůrového substrátu. Ponořte celý květináč s orchidejí do vody a nechte ji několik hodin nasáknout,“ radí Lenka Hrubá. Rostliny by nikdy neměly stát ve vodě dlouhodobě, aby jim neuhnívaly kořeny. Orchideje pěstované jako pokojové rostliny pocházejí většinou z tropů či subtropů, proto jim uděláte radost rosením.

Jak byste se měli o exotické krásky postarat, aby vás těšily svými květy? Orchideje jsou nevyzpytatelné, na některých místech se jim daří více než na jiných a někdy je těžké určit, čím to je. Nicméně bez dostatku světla, pravidelné zálivky a občasné přihnojení to nepůjde. „Rozhodně pomůže, když s nimi občas prohodíte pár slov nebo je pochválíte, jak hezky rostou,“ přidává trochu netradiční doporučení floristka Hrubá. Pokud je kořenů v květináči příliš mnoho a prolézají ven odtokovými otvory, substrát je již zetlelý a kůra rozpadlá, je na čase rostlinku přesadit. Dbejte na to, aby v té době nekvetla.

Můrovec pro začátečníky, náročná Vanda

Nejčastěji pěstovaným druhem orchidejí u nás je můrovec (Phalenopsis). Je nejméně náročný, zvládá běžné podmínky našich interiérů a krásně a bohatě kvete třikrát v roce po asi třech měsících. Vytváří hrozny nebo laty bílých, růžových, žlutých, fialových a různě kombinovaných barevných květů. Péče je vcelku jednoduchá, stačí ho umístit na světlé místo. Ideálně tam, kde alespoň občas svítí sluníčko, a pravidelně zalévat. Můrovec je epifyt, zpravidla proto stačí jednou týdně namočit celý květináč do vody a nechat pár hodin nasáknout. Mezi zálivkami by měla kůra vždy proschnout a orchidej by nikdy neměla stát ve vodě. Už víte, že od jara do podzimu je vhodné občas použít speciální hnojivo a dodat rostlině dostatek živin pro lepší kvetení.

Existuje spousta dalších druhů orchidejí, jejich nároky na pěstování jsou už ale vyšší, a tak je potřeba si o jejich péči něco načíst. Například mystická Vanda, která vykvétá modře a pochází z jižních svahů Himálaje, je jednou z těch náročnějších druhů, její pěstování vám zabere poměrně dost času. Potřebuje vysokou vzdušnou vlhkost (až 70 %) a její kořeny musí dýchat, v přírodě ji několikrát denně svlaží tropický déšť a vysuší větřík. Vanda se proto pěstuje bez substrátu, zavěšená v prostoru a ideální je, když ji jednou denně namočíte na několik desítek minut do dešťové či převařené vody.

Přívlastek královna orchidejí zase mívá Cattleya, i ona se hodí pro už zkušené pěstitele, které odmění jednou za rok nádhernými květy. Vyžaduje časté jarní hnojení, aby se vytvořily silné pahlízy, vysokou vzdušnou vlhkost a časté mlžení. Pro založení květů je také nutný noční pokles teplot, takže je potřeba tyto orchideje letnit. Na zimu vyžaduje vegetační klid s nižšími teplotami, dostatkem světla a sníženou zálivkou.

Mezi oblíbence Lenky Hrubé patří Miltonie, které se také říká maceškovitá orchidej – podle tvaru květů připomínajících macešky. Tahle vcelku nenáročná rostlina pochází z Jižní Ameriky, je teplomilná a její květy vám jemně provoní byt.

Ozdobou interiéru se jistě stane i člunatec (Cymbidium), jehož křehké jakoby voskové květy se hodně používají i do květinových vazeb. Je to však chladnomilná orchidej. Patří mezi druhy pocházející z oblastí, kde jsou větší teplotní výkyvy, a má proto trochu jiné nároky. Od jara do podzimu mu vyhovují podobné podmínky jako teplomilným druhům, ale v zimě potřebují studené přezimování, odpočinek při nižší teplotě pod 15 °C, aby i nadále prospíval a kvetl.

V této době je třeba poskytnout rostlině dostatek světla, zálivku omezit na minimum a nehnojit. Má ještě další zvláštnost, patří totiž mezi zemní neboli terestrické orchideje, které rostou v zemi, pěstují se tedy v květináči s běžným substrátem, který by měl být dobře propustný. Vyžadují méně světla než epifytické orchideje, stačí jim severní okno. „Pokud si nějaký konkrétní druh vyberete, podrobnější informace si vždycky nastudujte, protože i terestrické orchideje se mohou ve svých nárocích podstatně lišit,“ uzavírá Lenka Hrubá.