V prestižní KHL odehrál pětadvacetiletý útočník pět utkání. V tom posledním, proti Dynamu Minsk, zaznamenal premiérový gól v nejlepší evropské hokejové soutěži. „Všechno proběhlo standardně jako všude jinde. Gratulace byly, puk jsem si taky schoval,“ říká v exkluzivním rozhovoru pro Hodonínský deník Balán, který nemá problémy s dlouhými přelety ani časovými posuny. „Nejnepříjemnější věcí je odloučení od rodiny. Cestování se dá zvládnout. Poprad má své letadlo a já osobně se v něm cítím bezpečněji,“ pronesl.

Jaká je vaše pozice v týmu Lev Poprad?
V současné době bojuji o stabilní místo v sestavě. Kvůli mému zranění, které mi neumožnilo se naplno zapojit do přípravy před ligou, jsem neodehrál kromě jednoho zápasu, žádné další utkání. A i to byl jeden z důvodů, proč jsem na začátku sezony začal v týmu HK Poprad.

V dresu nováčka KHL jste už odehrál pět zápasů. Je opravdu ruská liga o tolik náročnější než česká extraliga?
Vždycky je těžké porovnávat dvě ligy. Ale už jenom tím, že se hraje na velkých kluzištích, je ruská soutěž náročnější na bruslení, protihráči jsou větší, silnější a chytřejší. V KHL je určitě těžší se prosadit.

V pěti zápasech jste zaznamenal gól a připsal si přihrávku. Navíc máte dva plusové body. Je trenér Rulík s vámi spokojený?
Tak já doufám, že jsem ho nezklamal.

Popradu se na začátku sezony příliš nedařilo. Teď jsou výsledky mnohem lepší. Věříte si na play off?
Zatím jsme měli vždycky období, kdy se pár zápasů vyhrálo, a pak zase pár utkání prohrálo. Play off samozřejmě není ztraceno, ale soutěž je dlouhá a nás čeká ještě spousta zápasů. Každopádně jsme dokázali porazit Kazaň a hrát vyrovnaný zápas s Ufou, takže můžeme klidně říct, že si na play off věříme.

Premiérový gól v KHL jste zaznamenal v Minsku. Jaké byly ohlasy u spoluhráčů, známých nebo fanoušků?
Proběhlo to všechno standardně jako všude jinde. Gratulace byly, puk jsem si taky schoval (úsměv).

Je ruská liga něčím specifická?
Kromě toho, že na každý zápas letíme a v každém městě je jiný čas než u nás, tak ani ne. Nic mimořádného jsem nezaznamenal.

Ve Zlíně jste hrál centra, v Popradě nastupuješ na křídle. Musel jste si hodně zvykat?
Mně jako centru, přechod na křídlo žádný problém nedělal. Horší by to bylo asi v obraně nebo v brance (smích).

Spoluhráči se vám ve formaci často mění. Není to problém, když pokaždé hrajete s někým jiným?
Zatím jsem nastupoval buď s Jurou Mikušem a Rasťou Špirkem, nebo jako teď s Emilem Lundbergem a Danem DaSilvou. Úkoly jsou všude stejné. Dodržovat systém, dobře bránit a dát gól. Co se týká defenzivy, tak brání centr.

Jak snášíte náročné cestování a odloučení od rodiny?
Odloučení od rodiny je jedna z věcí, která je na tom nejnepříjemnější. Cestování se dá zvládnout. Letadlem to není zase tak hrozné.

Po letecké katastrofě, která se stala u Jaroslavli, se o létání a nevyhovujících ruských strojích hodně namluvilo a napsalo. Poprad má ale své letadlo, navíc je prý jedno z nejlepších v soutěži. Cítíš se ve vzduchu bezpečně?
Mně létání nějak extra nevadí. Je pravda, že po tom, co se stalo, se každý člověk zamyslí, jestli je létání bezpečné. Ale ono je to asi to jediné, co mohu udělat. Jinak bychom se neměli jak dostat na zápas. Naštěstí Poprad má své letadlo českých aerolinek a já osobně se v něm cítím bezpečněji. Cestou na utkání si buď něco čtu nebo poslouchám muziku. V letadle se mi moc dobře nespí.

Jaké je v Rusku zázemí? Může zimní stadion Luďka Čajky konkurovat třeba halám v Ufě nebo Kazani?
Pokud bych měl porovnávat právě tyto dvě haly, tak by zlínský zimní stadion v konkurenci nejlepších evropských týmů neobstál. Na druhé straně jsou v Rusku haly, kterým může zlínský stadion konkurovat.

A co atmosféra? Fandí se v Rusku hodně?
Třeba v Minsku byla atmosféra úžasná. V Bělorusku byla krásná, velké, nová hala a v ni patnáct tisíc lidí. Bylo vyprodáno, hrál se nádherný hokej. Jinak kulisy na zápasech bývají většinou hodně dobré. Každý klub má nějaké věrné fanoušky. Asi tak jako u nás.

Máte během zápasu na ledě soupeře i nějaké volno? Třeba na prohlídku města …
Na prohlídky měst moc času není. Zápasy jsou hlavně venku namačkané, hrajeme obden. Jenom výjimečně je mezi nimi den volna, ve kterém se nepřesunujeme do jiného města.

Pocítil jste zvýšený zájem médií o vaši osobu, nebo je to stejné jako ve Zlíně?
Žádný zvýšený zájem nepociťuji. Na druhé straně mi to docela vyhovuje, mam rád svůj klid.

Ten jsi ale určitě neměl na začátku sezony, když jsi zářil v dresu Popradu ve slovenské extralize. Jak hodnotíš úroveň slovenské nejvyšší soutěže?
Zase to porovnávání (úsměv). Slovenská extraliga má svoji kvalitu, ale česká je určitě o několik stupínků výš.

A co rodinný život? Už jste se s rodinou Pod Tatrami aklimatizoval? Jak se vůbec žije v Popradu?
V Popradu jsme se bez problémů zabydleli. Život je tady fajn. Když k tomu přidám krásný pohled z okna na zasněžené Tatry, tak nám tu asi nic nechybí.

V týmu Lva je spousta českých hráčů. Hodně se se spoluhráči setkáváte i ve volném čase?
S kluky trávíme hodně času hlavně při hokejových věcech. Ale pokud někam zajdeme i ve volném čase, tak určitě je jedno, jestli je spoluhráč z Česka, Švédska, Kanady nebo Slovenska.

S kým si v týmu nejvíce rozumíte?
V mužstvu jsou kluci, se kterými jsem dříve hrával, ať už s Jurou Mikušem ve Skalici nebo Tomášem Dubou a Jardou Kristkem ve Zlíně. To jsou borci, se kterými si vždycky máme co říct. Ale bez problémů je to i s kluky, které jsem dříve neznal.

Ve Skalici se daří i dalším hodonínským odchovancům Šmachovi, Vyrůbalíkovi a Obdržálkovi. Sledujete jejich výkony? Jsi s kluky v kontaktu?
Rozhodně o nic vím. Když mám čas, tak se podívám, jak si vedou. Určitě je dobře, že se jim tam daří. S Ondrou (Šmachem – pozn. red.) se často potkáváme i v Hodoníně, když tam zrovna jsem.

Co říkáte na výsledky Zlína? Je současné postavená Ševců pro vás překvapení, nebo jste bývalým spoluhráčům věřil?
Zlín se v poslední době pohyboval vždy nahoře. A to , že tam je i letos, navíc po příchodu Petra Čajánka, pro mě není žádným překvapením.

Odchod ze Zlína už tedy přebolel?
Jak se to vezme (přemýšlí). Osobně jsem si přál zůstat ve Zlíně. Po této stránce mě odchod moc mrzí. Na druhé straně jsem dostal příležitost, za kterou musím být moc vděčný. Chci v Popradě ukázat, že na to mám.

Stanislav Balán

Datum narození: 30.1.1986

Místo narození: Hodonín

Výška: 186 cm. Váha: 80 kg

Post: útočník

Hokejka: levá

Stav: svobodný, přítelkyně Katarína ¨

Děti: syn Stanislav

Oblíbený nápoj: jemně perlivá voda, Kofola

Oblíbené jídlo: Smažený sýr, hranolky, tatarka

Největší hokejový zážitek: 3. místo na MS 18

Oblíbená hudba/interpret: Poslouchám všechno.

Oblíbený film: české filmy

Největší kamarád v kabině: Duba, Kristek, Ölvecký, Mikúš, Novotný

Záliby mimo hokej: Fotbal, tenis, počítač, televize

Životní motto: Když nejde o život, tak jde o .. (smích)

Místo pro ideálně strávený den: Kdekoliv ve společnosti přítelkyně, syna, rodiny a kamarádů