„Potýkal jsem se s tím od prvního zápasu s Technikou v minulém play off ,“ vzpomíná smutně Barták.
Od té doby v sestavě Hodonína chyběl.

A citelně.

Svým důrazem byl pro Číhalovu partu velmi platným hráčem. Nakonec musel jen sledovat jak jeho kamarádi bojují bez něj.
Jakmile mu koleno dovolilo zapojit se do tréninku, ihned možnosti využil. Posiloval, jezdil na kole, dřel na sobě.

„Chtěl jsem hlavně dohnat manko, které jsem nabral během letní přípravy,“ tvrdí hodonínská osmaosmdesátka.
Při jednom ze cviků jej však koleno opět zradilo.

„Myslel jsem, že se operaci vyhnu. Nakonec jsem to přehnal s posilováním. Když jsem dělal dřepy, tak mi v koleně prasklo,“ kroutí hlavou.
Dvaadvacátého července se proto objevil na sále, kde mu zranění „spravili“.

Milované brusle a hokejku začal zase používat minulý týden. Zpočátku jen tak. Nalehko. Bez výstroje. V pondělí pak už navlékl všechny chrániče, přetáhl přes hlavu žlutý dres a plně se zapojil do tréninku.

Byl zpět.

„Klukům stačím. Horší je to s pukem. Chvíli potrvá, než si vše pořádně osahám,“ komentuje Barták aktuální rozpoložení chvíli poté, co slezl z ledu.
V uplynulé sezoně si skvěle rozuměl s Pešem a Matuškem. Od začátku přípravy však s kreativní dvojicí nastupuje zkušený Milan Čárský.
„Chtěl bych se k nim určitě vrátit. Záleží na výkonu, trenérovi a musím být také stoprocentně fit,“ uzavírá Barták své vyprávění a mizí v kabině.