Bývalý extraligový zadák zvyšoval ve 42. minutě na 2:0. Bývalý hráč Slavie Praha a Karlových Varů se v derby dožadoval ještě jedné branky, výsledek už zůstal do konce utkání stejný.

Bylo derby náročné?
Ne, nebylo. Já jsem naposledy hrál s Břeclaví v době, kdy jsem byl malý kluk. A to jsme soupeři dávali vždy osmnáct, nebo patnáct nula. Proto se soupeře nebojím a věřím si na něj. Věděl jsem, že vyhrajeme.

Mladý tým Břeclavi vám ale nedal nic zadarmo…
Hráči soupeře bojovali, bruslili, házeli se do střel. Hráli výborně. Nevypustili žádný souboj, žádné střídání. Břeclav hrála moc dobře.

To se ale o sudím říct asi nedá…
Já nevím, jestli mohu takto krátce po zápase komentovat výkony rozhodčích. Aby mě to nestálo celý měsíční plat (smích). Ze začátku to bylo z jeho strany takové kostrbaté, pak se to uklidnilo a začal pískat to, co se na ledě odehrálo.

Jak byste popsal vaši gólovou akci?
Břeclav špatně vyhodila puk, já jsem ho zachytil na modré. Proti měn vyjel protihráč a já jsem věděl, že když to trefím kolem nohou a netrefím brankáře, tak to bude gól. Trefil jsem to do rohu. Brankář nemohl zareagovat, vůbec neviděl.

V první třetině jste navíc nastřelil břevno…
Myslíte tu střelu, kdy jsem dal gól a neuznali mi ho? Jsem přesvědčený, že to byla branka. Bohužel brankový rozhodčí to vůbec neviděl. Já jsem jel na střídačku pozdravit spoluhráče. Samozřejmě se mohu mýlit, ale jsem přesvědčený, že to byl gól.

Těší vás, že jste se konečně trefil i před domácím publikem?
Jsme moc rád, že jsem ho dal. Kluci se mě pořád ptali, kdy ho konečně dám. Já jsem jim říkal, že není důležité vstřelit branku za stavu 5:0. Jsem rád, že jsem dal gól v derby, navíc za stavu 1:0. Má branka nás uklidnila. A soupeře posadila na zem.

Jak hodnotíte úroveň druhé ligy?
Je to pro mě složitější. S některými věcmi se prostě musí smířit. Musím se do toho dostat, přizpůsobit se tempu, nasazení a jiným věcem. Jsem zvyklí na něco jiného, ale to je tím, že jsem hrál ve vyšších soutěžích a za peníze.

Nejvyšší soutěž a druhou ligu nelze asi srovnávat. Nebo se pletu?
Druhá liga je poloprofesionální soutěž. Kluci chodí na tréninky a zápasy po práci, cestují do Hodonína. Pak ještě skáčou do střel, podstupují ostré souboje. Opravdu to není nic jednoduchého. Je to řehole.

Nemáte problémy s motivací?
Záleží, jak který zápas. Se soupeři z dolní poloviny tabulky je to takové volnější. Pokud se ale hraje derby nebo zápas se silným soupeřem, tak je to vypjatější, hraje se větším tempu, je tam víc soubojů. Je to prostě rozdíl.

Co říkáte na hodonínské fanoušky?
Ti jsou výborní. Oni s námi jezdí i na venkovní zápasy. Já když vidím ten hlouček a kolikrát ještě překřičí domácí publikum. To je neskutečné. Doma pro nás jsou šestým hráčem. Samozřejmě se hraje lépe. Nikdo si nedovolí nic vypustit. Je to prostě paráda.