Ostatně Petr Hromada z druholigového Vsetína by o své loňské extraligové zkušenosti mohl přednášet dlouhé hodiny. „Samozřejmě, je to nejen pro mě, ale i pro všechny ostatní brankáře znamení toho, že pokud na sobě stále pracujete a dáváte tomu všechno, můžete se probojovat mezi elitu. Chce to neustálou píli a trpělivost," usmál se čtyřiadvacetiletý Petr Zavadil, který nedávno podepsal roční profesionální kontrakt s mateřským Zlínem a před sezonou zamíří do druholigového Hodonína.

„S paní Gajošovou jsme se domluvili na spolupráci, za kterou jsem moc rád," prohlásila první posila Drtičů.

Proč jste se rozhodl pro návrat?

Rozhodnutí padlo díky nabídce od Zlína. Po jednání s mateřským klubem, který mi nabídl smlouvu, jsem se rozhodl pro návrat domů.

Co vám zahraniční angažmá po sportovní a lidské stránce dalo?

Dalo mi to rozhodně moc. Jak po lidské stránce, tak i po té sportovní. Bylo to moje první zahraniční angažmá, takže jsem první rok vůbec nevěděl, do čeho jdu. Poznal jsem jiný kraj, jinou kulturu a hlavně jinou mentalitu lidí. Francouzi jsou velmi přátelští a nápomocní. Na druhé straně na můj vkus jsou to až moc velcí flegmatici. Řešení nějakého problému u nich trvá věčnost. Po sportovní stránce mi angažmá dalo další nové zkušenosti a řekl bych, že i psychickou odolnost.

Jaký byl život v Clermontu?

Velmi příjemný a pohodový. (úsměv) Je to město podobné Olomouci nebo Plzni. Nebydlel jsem přímo v centru, ale na okraji města, kousek od zimního stadionu, což bylo naprosto super. Byl tam klid, ale zároveň jsem měl vše po ruce, od obchodů až po restaurace. Celkově bylo okolí nádherné, ale to je asi po celé Francii. Ve volném čase jsem rád vyrazil s přítelkyní do centra, na náměstí, nebo se jen tak projít po našem okolí. Případně jsem využíval volného času i k tréninku v posilovně.

Byl jste ve Francii sám?

Celou první sezonu tam se mnou byla přítelkyně, což bylo super. Další ročník už to bohužel kvůli škole nešlo. Fungovalo to tak, že jsem byl třeba měsíc sám, a pak za mnou, díky individuálnímu studiu, mohla přítelkyně zase přijet. Hned vedle navíc bydlel spoluhráč Tomáš Petráček, se kterým jsem byl prakticky neustále, takže o samotě se nedá vůbec mluvit. (úsměv)

A co francouzská kuchyně?

Popravdě, v tomhle jsem typický Čech. Miluji guláš s houskovým knedlíkem, kuřecí na smetaně, řízky a podobně. To bohužel ve Francii vůbec neznají. Takže francouzskou kuchyni jsem si moc neoblíbil. (směje se)

Ochutnal jste nějakou tamní specialitu? Třeba žabí stehýnka či šneky?

Na to jsem neměl ani odvahu, ale je pravda, že v restauracích je to jako předkrm nebo pochoutka po jídle naprostou samozřejmostí.

A co jazyk? Zvládnout francouzštinu určitě není nejjednodušší…

První rok to bylo hodně těžké a celou sezonu jsem se dorozumíval jen anglicky. Druhým rokem se to trochu zlepšilo a občas jsem ze sebe i něco francouzsky vykoktal. Ale žádná sláva to s mou francouzštinou rozhodně není.

V zemi galského kohouta jste byl i ve chvíli, kdy Francie na začátku roku neprožívala příjemné chvíle. Jak jste celou situaci kolem útoku v redakci satirického časopisu Charlie Hebdo vnímal?

Tato událost opravdu postihla celou Francii a lidé ze všech koutů země prokazovali obrovskou solidárnost. Pár dní po útoku se v každém městě v jeden den sešli lidé na náměstí, aby zapálili svíčky a uctili oběti teroristického útoku. Náměstí bylo plné a podle zpráv z televize i od kluků, to tak opravdu bylo všude po celé zemi. Od známých z Česka jsem dostával i dotazy, jestli se třeba nebojím, že se něco podobného může stát i v Clermontu, ale to se nebál nikdo. Ani já, ani kluci z týmu.

Kdybyste měl vypíchnout největší rozdíl mezi hokejem u nás a ve Francii, co by to bylo?

Na toto se mi celkem těžce odpovídá. Česká kvalita hokeje je určitě někde jinde než ta francouzská. Řekl bych, že u nás jsou hráči chytřejší a zkušenější. V lize, kterou jsem hrál, se ovšem hrál přímočařejší hokej. Bylo tam hodně mladíků z celé Evropy. Češi, Slováci, Rusové, Švédové, ale i hráči ze zámoří. Díky nim měla soutěž svou kvalitu a zápasy velmi dobrou úroveň.

Sledoval jste během svého angažmá ve Francii výsledky Drtičů? Byl jste v kontaktu s některým ze svých dnes už zase současných spoluhráčů?

Samozřejmě, že sledoval a na dálku jsem klukům fandil. Skupina musela být nesmírně těžká. V kontaktu jsem byl velmi málo. Občas jsem si napsal s dnes už bývalými Drtiči, Ondrou Fiedlerem nebo Filipem Barusem. Ale například s Pešákem, Pokecem, nebo Sajdlíkem jsem si dlouho nepsal a nepokecal, takže teď se moc těším, až je po dlouhé době zase všechny uvidím.

Do Hodonína přicházíte na hostování z mateřského Zlína. Jaká je momentálně u Ševců situace?

Měl jsem možnost zase se vrátit do Francie, ale poté přišla nabídka od Zlína s tím, že bych byl tam byl vedený jako třetí brankář a chytal bych nižší ligu, abych byl v případě potřeby připravený zasáhnout. Dlouho jsem se nemusel rozmýšlet. Za takovou nabídku jsem byl moc rád, na podmínkách jsme se domluvili rychle. Mezitím se vedla i jednání o mém angažmá tady v Česku, a právě s paní Gajošovou jsme se domluvili na této spolupráci, za kterou jsem moc rád.

Před valašským týmem je těžký úkol. Stojí v podstatě na prahu nové éry. Jak těžké podle vás bude nahradit tahouny Čajánka a Lešku?

To bude určitě velmi těžké a může to být otázka i na více sezon. Ale Zlín má výborné odchovance a talenty, kteří ho v budoucnu jistě potáhnou.

Letní příprava je pro většinu hokejistů minulostí. Kde a s kým se připravujete?

Připravuji se Zlínem. Letní příprava nám končí třetího července, takže nějaký trénink suché přípravy si ještě užiji.

Jak se těšíte na novou sezonu?

Těším se moc. Jak na zápasy, tak i na fanoušky a kluky z kabiny. V Hodoníně byla vždy skvělá atmosféra a dobrá parta. Očekávám , že sezona bude velmi těžká, ale rád přijímám nové výzvy a dávám si ty nejvyšší cíle. Byl bych rád, kdyby se Hodonín opět pral o první ligu.

JAN HOCHMAN