Už je to více než rok, co skončil na lavičce hodonínských hokejistů. Třiašedesátiletý trenér Svatopluk Číhal pak během následujících měsíců vedl Břeclav a Šumperk. Od března je však bez angažmá. Zkušený stratég si tak momentálně užívá volných dní. „Drtiči? Strávil jsem tam čtyři roky. Stejně jako Kometa jsou pro mě srdeční záležitostí,“ říká Číhal v rozhovoru pro Hodonínský deník Rovnost.

Před Vánocemi jste získal angažmá v první lize. S týmem Šumperka jste ale ze soutěže sestoupil. Jaká pro vás tedy byla uplynula sezona?
Kvůli sestupu nemohla být ideální. Z Břeclavi jsem odešel v říjnu kvůli záležitostem, které bych ani nerozebíral.

Proč?
Protože se spolupráce z určitých důvodů nevyvedla.

A Šumperk?
I když se ročník úplně nevyvedl, osobně to hodnotím kladně. Práce s hráči byla velmi dobrá. Bohužel nám pak odešlo pět zkušených hráčů a záchrana se nepovedla.

Ztráta hokejisty jako je například Kántor byla asi hodně citelná, že?
K němu se přidal ještě Moravec, Hašek, Hylák a před novým rokem se nám zranil nejlepší bek Vosátko. Přesto jsme ale odehráli kvalitní zápasy.

Pokračujete u Draků i v další sezoně?
Měl jsem smlouvu do března. V Šumperku se doteďka neví, co bude hrát. Jestli první, nebo druhou ligu. Na žádné další spolupráci se teď nedomlouvám.

A domlouváte se někde jinde nebo si užíváte volna?
Nechávám si čas. Nějaké nabídky jsem měl. Když ale rekapituluji, je to třicet let života, kdy jsem byl s hokejem v podstatě každý den. Třeba si teď chvíli odpočinu.

Už jste unavený?
Ta doba je dlouhá. Pořád stresy a podobné záležitosti. Na střídačce stojím od roku 1981. Působení v roli trenéra je náročné. Myslím, že když si teď nějakou dobu odpočinu, ničemu to určitě vadit nebude.

Za poslední rok jste toho zažil hodně. Odchod z Hodonína do Břeclavi a poté Šumperka. Už jste takové období někdy dříve měl?
Ne. Nikdy. Vždycky jsem vydržel delší dobu. A Hodonín do toho nepočítám. Tam jsem strávil čtyři sezony a situace vyústila v odchod. Myslím, že jsme se rozešli ve velmi dobrém. Stejně jako v Břeclavi. I když u Lvů jsem tomu dal impuls já. Na práci u Drtičů se ale zapomenout nedá.

Nezastesklo se vám po oranžovomodré kabině?
Podívejte. Čtyři sezony u dospělého mužstva jsou na naše poměry celkem hodně. Byl jsem v Hodoníně na finálovém zápase. Táhlo mě to tam. Držel jsem klukům palce.

Když hráli Drtiči finále před několika lety, vedl jste je vy. A právě proti Šumperku…
No. Takhle nějak. Bohužel to klukům nevyšlo. Myslím, že je to škoda. Mančaft byl dobrý. Ale finále se jim nevyvedlo.

Fanoušci si přejí první ligu. Vy můžete nejen po té letošní sezoně hodnotit. Jak moc je náročné se ve vyšší soutěži udržet a hrát v ní důstojnou roli?
Je to jen o penězích. Pokud neseženete patnáct až dvacet milionů, normální role se hraje těžko. To mluvím o loňském ročníku. Letos jsem slyšel, že náklady půjdou asi dolů. Finanční stránka už asi ani nemůže být vyšší. Ekonomická síla není. Pokud ovšem neseženete sponzora, je to hrozně těžké.

Uvidí vás diváci na zimním stadionu v Hodoníně i v nadcházející sezoně?
Jsem v důchodě. (smích) Pokud budu mít volno a čas, rád se přijedu podívat. Srdeční záležitostí je pro mě Kometa Brno. Ale i Hodonín hodnotím velmi vysoko. Rád se tam vracím. Týmu přeji, aby se mu dařilo jako v posledních sezonách a fanouškům, aby si hokej dále užívali.