Drtiči zvládli i koncovku druhého domácího střetnutí a po výhře 4:3 se výrazně přiblížili vítězství ve druhé lize. „Všechna utkání byla hrozně vyrovnaná, vždycky to bylo o jeden jediný gól. Myslím si, že se série musí fanouškům líbit. Finále Hodonín versus Brno, co víc si mohou přát,“ říká v rozhovoru elitní hodonínský bek.

Třetí finálový duel byl nesmírně náročný. Jste stejného názoru?

Musím říct, že jsme ze začátku hráli docela dost pasivně směrem do útoku. Snažili jsme se bránit, ale když člověk brání a hraje se v obranném pásmu, tak z toho vznikají chyby, fauly a góly. Před poslední třetinou, když jsme prohrávali 3:1, jsme si v kabině řekli, že musíme jít víc dopředu, víc být na puku a dát kontaktní gól. To se nám povedlo. Věřili jsme, že utkání otočíme. V závěru jsme měli víc sil, což si myslím bylo i vidět.

V závěru druhé třetiny se po vaší střele prosadil Hollý. Nicméně vzápětí jste opět inkasovali a prohrávali znovu o dvě branky…

Bohužel jsme se dostali do oslabení tří proti čtyřem a Brno dokázalo přesilovku využít. Samozřejmě nás to trochu srazilo, ale dohrála se druhá třetina a v kabině jsme si opravdu řekli, že není co ztratit. Hokej je pořád jenom hra a že musíme zabojovat a utkání otočit, což se nám nakonec povedlo.

Po kontaktním Sajdla jste osm minut před koncem základní hrací doby přesnou ranou vyrovnal. Co předcházelo důležité vyrovnávací brance?

Dostal jsem perfektní nahrávku od doktora Špoka, ke kterému musím, že to je prostě zubař a jeden z nejlepších hráčů a já jej obdivuju (usměje se). Dal mi výbornou přihrávku a já jsem do toho třísknul tak, abych trefil bránu. Gólman nic neviděl. Kluci před ním výborně stáli a výborně mu stínili. Byla to dobře sehraná přesilovka. Dobrá nahrávka, dobrá střela, dobré clonění před brankou. Takhle to má vypadat, přesně tak se hrají přesilovky.

Těsně před vypršením šedesáté minuty jste se ocitl v další velké příležitosti…

Byl tam takový divoký odraz a puk se dostal ke mně mezi kruhy. Bohužel jsem to měl na dlouhou hokejku a nemohl jsem do toho jít naplno. Kvůli tomu, abych pak vzadu nepropadnul, tak jsem do toho jen tak plácnul. Kdybych měl ten puk o trošku blíž, tak dám určitě ránu z první.

V závěrečné části i v následném prodloužení jste na ledě jasně dominovali. V nastaveném čase jste mohli minimálně třikrát utkání rozhodnout. Také vám připadalo, že jste měli více sil než soupeř?

Závěry zápasů jsou hodně o síle. My jsme si věřili, protože jsme ty síly ještě měli. Na střídačce byl výborný asistent kouče Zdeněk Jurásek, který nás taky hodně hecoval a pomohl nám. V prodloužení se nám sice bohužel rozhodnout nepodařilo, ale na nájezdy to pak vyšlo. Měli jsme lepšího golmana. Peca (Petr Zavadil – pozn. red.) zachytal výborně. Počapal spoustu střel a šancí. Za obdržené branky nemůže. Chytil opravdu všechno, co mohl.

Nakonec došlo až na nájezdy. Vy jste byl jedním ze tří vyvolených hráčů domácího celku. Vybral si vás kouč, nebo jste se sám přihlásil?

Trenér se mě zeptal, jestli chci jet, jestli si věřím. Já si samozřejmě věřím, ale bohužel se mi roztočil puk a než jsem ho zkrotil, tak už jsem byl moc blízko. Gólman šel na zem, tak jsem to zkusil vystřelit nahoru kolem ramene, ale trefil jsem ho do přilby. Ode mne to bylo špatně provedené, ale kluci to tam perfektně zavěsili. Dali to hodně nekompromisně, jsou to frajeři.

Stadion byl znovu zaplněný až po střechu, nicméně atmosféra v první polovině zápasu nebyla nijak strhující. Všiml jste si toho, že fanoušci začali pořádně fandit až na začátku třetí třetiny?

To je bohužel taková typicky česká vlastnost. To není jen v Hodoníně. Když se úplně nedaří, tak jsou fanoušci rozpačití a nefandí tolik. Každý tým ale potřebuje, aby právě v momentech, kdy to úplně nejde, fanoušci stáli za týmem a pomohli mu to zlomit. V Hodoníně spousta mladých kluků, kteří jsou možná méně zkušení, ale je potřeba je hnát dopředu a stát za nimi. Diváci musí stát za týmem i za nepříznivého stavu.

Úterní duel byl fyzicky hodně náročný. Pořád máte kde brát síly?

Je to hodně fyzicky náročné. Zápasy dohráváme třeba na dvě pětky. Hraje se obden. Někteří kluci chodí do práce, jiní do školy. Síly už pomalu docházejí, ale pořád tam ještě něco je. Pokud se povede otočit zápas a dotáhnout jej do vítězného konce, tak to hodně pomůže jak po psychické stránce, tak i po té fyzické.

Všechny zápasy jsou hodně vyrovnané, každé utkání rozhodující maličkosti. Naplňuje finálové série vaše očekávání?

Všechna utkání byla hrozně vyrovnaná, vždycky to bylo o jeden jediný gól. Nikdy se nestalo, že by jedno mužstvo vedlo o parník a zápas se jen z povinnosti dohrával. Myslím si, že se série musí fanouškům líbit. Finále Hodonín versus Brno, co víc si mohou přát.