Těžkou misi zvládl. Hodonín společně s parťáky udržel ve druhé lize, do závěrečných emotivních bojů dal úplně vše.

„Úleva je obrovská. Jsem Hodoňák, na klubu mi záleží. Nikdo z nás nechtěl být podepsaný pod sestupem. Jsem rád, že se nám to povedlo,“ oddechl si.

Trenéru Janásovi neobvyklý tah vyšel skvěle. Céčko na dresu měl Hožánek, asistentem byl další odchovanec, obránce Miklík.

„Tíhu posledních dvou zápasů jsem rozložil právě na ně. Jsou to Hodoňáci a věřím, že svým výkonem a přístupem strhnou tým k záchraně soutěže,“ vysvětloval svůj záměr kouč SHK.

Hložánka tím celkem překvapil. „Kapitána jsem nikdy v mužích nedělal, předtím ale v juniorce ano, takže jsem věděl, do čeho jdu,“ uvedl bojovník.

Brankář druholigového Hodonína Michal Kořének po posledním zápase s Řisuty.
Jeden sestup Kořénkovi stačil. Hodonínu pomohl k záchraně: Úleva je obrovská

Že by najednou změnil své chování, přístup, to rozhodě ne. „Bylo to vlastně úplně jedno,“ míní. „Nás Hodoňáků je tady víc. Všichni jsme šlapali, jak měli. Povzbuzovali se. Velkou práci jsem s tím neměl,“ tvrdí.

Souboje v baráži ale byly nejen pro Hložánka novinkou. Hodonínský útočník nikdy předtím o udržení v soutěži nehrál. „Je to hrozné,“ ulevil si. „Jsou to zápasy hlavně o hlavě. Jednou se ti podaří zápas, dáš góly a v dalším utkání je to stejně úplně jedno, protože se hraje zase od znovu a moc dalších šancí už nemáš,“ líčí.

Drtiči navíc do klíčové fázi sezony vstupovali s okleštěnou sestavou, ve třech formacích. Víc jich prostě nebylo.

„Začínali jsme v patnácti lidech, ale hned v úvodní třetině prvního zápasu se nám zranil Lekíňo (Lekeš – pozn. red.), který si urval vazy v koleni, takže jsme věděli, že je to pro něj konec. Bylo to těžké, fyzicky náročné, ale hráli jsme tak celou sezonu. Věděli jsme, že nám nikdo nepomůže a musíme si to uhrát i v této sestavě,“ uvedl.

Drtiči sice začali play-out domácím obratem s Bílinou, pak ale trestuhodně ztratili náskok 4:1 proti Řisutům. Naději na záchranu jim dodal následující triumf 12:2 na severu Čech, o všem ale rozhodoval až poslední domácí duel.

„Chtěli jsme na soupeře vletět, jít do vedení, což se nám ale nepodařilo. Hosté k nám přijeli nažhavení, taky měli svoji kvalitu. Stejně jako my nechtěli spadnout. Nemyslím si, že by hráli nějak špatně. Byli nepříjemní, velcí. Napadali nás, dohrávali,“ ocenil protivníka.

Hokejisté Hodonína (oranžovomodré dresy) v klíčové bitvě zdolali Řisuty 6:3 a slaví záchranu ve druhé lize.
Podívejte se: Drtiči zvládli klíčovou bitvu sezony, slaví záchranu ve druhé lize

I když Řisuty v rozhodující bitvě vedli 2:0, dobře rozehraný duel nedotáhli. Hodonín se vzchopil, skóre otočil. „Ve druhé třetině jsme to v oslabení dotáhli, ale pak jsme dostali třetí gól, který nás zase srazil na kolena. Před závěrečnou třetinou jsme si však řekli v kabině, že si za tím trpělivě půjdeme, že tam gól padne, že jsme silní, což se potvrdilo,“ prohlásil.

Drtičům ve složité chvíli pomohli i fanoušci. I když na předcházející zápasy chodilo jenom skalní, derniéru v ochozech Zimního stadionu Václava Nedomanského sledovalo více než stovek diváků. „Jsem moc rád, že lidí přišli, podrželi nás. Děkuji jim za podporu,“ řekl Hložánek, který záchranu ve druhé lize se spoluhráči náležitě oslavil, zapil.

Co bude dál, však netuší. Ve městě fungují dva mužské celky. Paradoxně jeden bojoval o udržení ve druhé lize, druhý se do ní snaží dostat. Trochu schizofrenie pro fanouška, který nemá o dění v hodonínském hokeji až takový přehled.

Sám Hložánek má kamarády i ve druhém týmu, kterému přeje úspěch, postup. „Ale za mě je Hodonín malý na dva hokejové týmy,“ má jasno. „Měl by tady být jenom jeden mančaft dospělých, který by si vzájemně nekonkuroval. Ale to je otázka pro managementy, aby s tím něco udělali a síly se tolik netříštily,“ dodává.