Zpráva o úmrtí velmi zasáhla také šéfku SHK Drtiči Hodonín Janu Gajošovou. „Jeho smrt mě velmi zasáhla. Pana Kuji jsem si velmi vážila nejenom jako trenéra, ale především člověka, profesora. Byl to můj třídní učitel na Střední průmyslové škole v Hodoníně, dokonce mě trénoval v házené. Moc jsem si ho vážila. Byl přísný, ale férový. Rodině a nejbližším tímto vyjadřuji hlubokou a upřímnou soustrast,“ prohlásila předsedkyně slováckého klubu.

Na Josefa Kuju rádi vzpomínají i další hráči, funkcionáři a fanoušci Drtičů. Hodonínský rodák se věnoval sportu už od mládí. Ještě jako dorostenec hrál lední hokej.

Uprostřed slibné kariéry ho zbrzdila vada zraku, přesto na sport nezanevřel a začal se věnovat veslování. I v něm se mu podařilo dosáhnout výrazných úspěchů. V roce 1958 získal stříbrnou a bronzovou medaili na přeborech Československé republiky, a to v kategorii čtyřveslic i osmiveslic.

V Hodoníně strávil Josef Kuja celé své mládí, navštěvoval zde základní školu i tříleté gymnázium. Po jeho absolvování v 17 letech se rozhodl pro kariéru důstojníka pro tělovýchovu u armády a nastoupil do důstojnické školy ve Stříbře.

V roce 1962 začal studovat na přírodovědecké fakultě v Olomouci obor učitelství tělesné výchovy a matematiky, kterou ukončil v roce 1967. Ještě téhož roku nastoupil jako učitel na Střední průmyslovou školu stavebních hmot v Hodoníně.

Od sedmdesátých let se Josef Kuja věnoval kariéře hokejového trenéra mládeže. Nejlepší z jeho odchovanců hráli za tělovýchovné středisko ledního hokeje ve Zlíně a ve Skalici a později při své základní vojenské službě za Duklu Michalovce a Duklu Topolčany.

V té době však byl už Josef Kuja zpět v Hodoníně a se svým kolegou, učitelem tělesné výchovy Zdeňkem Ševelou, začali trénovat společně. Tato spolupráce jim vydržela až do roku 2005, kdy Josef Kuja odešel na zasloužený odpočinek.

Hodonínským Drtičům šéfuje Jana Gajošová.
Nový ročník by měl začít kolem dvacátého září, věří Gajošová. Co permanentky?

V letech 1994 – 1995, kdy byl zimní stadion v Hodoníně uzavřen a následně přebudován na tržnici, nezbývalo, než přestěhovat mužstvo do Břeclavi a hrát pod hlavičkou HC Břeclav.

Ale i tam hráči pod vedením Josefa Kuji dosahovali výborných výsledků a v roce 1997 měli hrát o titul přeborníka České republiky. Naskytla se však zcela jiná příležitost – zahrát si v USA.

Rozhodování nebylo jednoduché, nakonec zvítězila touha navštívit Pittsburgh, kde v té době hráli Jaromír Jágr a Petr Nedvěd. Chlapci tehdy hráli šest utkání a všechna vyhráli, a to i přes fakt, že v posledním zápase hráli se staršími protivníky. Výhra 8:4 potěšila nejen hráče, ale i slavné hokejové rodáky.

A to nebyl  jediný trenérský úspěch Josefa Kuji. Jeho nejúspěšnější odchovanec (a zároveň absolvent SPŠ stavební v Hodoníně) Michal Kempný hrál KHL za Omsk, kde byl vyhodnocen jako nejlepší obránce, poté byl draftován zámořským týmem Chicago a v současné době hraje NHL za Washington Capitals, se kterým v roce 2018 získal Stanley Cup. Slavnou trofej přivezl ukázat i do Hodonína.

Jednu ze čtyř výher v letošním ročníku si hokejisté SHKM Hodonín (v bílých dresech) připsali v duelu s Uherským Hradištěm.
Zůstali neporažení. Radost z toho ale v Hodoníně nemají

Josef Kuja žil hodonínským hokejem do poslední chvíle. I jeho jedno velké přání směřovalo právě k tamnímu oddílu. „Chtěl bych popřát oddílu ledního hokeje, aby se jim podařil postup prvního mužstva do I. ligy a aby se jim dařila práce s mládeží.“

Všichni věří, že se nejen jeho přání jednou vyplní. Čest jeho památce.