Král padl, ať žije král. Druhá liga má nového lídra. Na nejvyšší příčku se po středečním utkání s Valašským Meziříčím vyšplhali hodonínští Drtiči, kteří doma přestříleli Bobry 5:4.

„Byl to zápas se vším všudy. Soupeř nám jasně ukázal, proč až do teď neprohrál. Za stavu 1:2 jsme měli štěstí, že se nám výsledek podařilo otočit. Hráči zápas odbojovali. Mají toho plné zuby,“ hodnotil druholigový šlágr kouč domácích Svatopluk Číhal, který před utkáním zamýchal se sestavou. Pohromadě nechal pouze trio Jurásek – Čárský – Hrtús.

A právě to se mu odměnilo.

Jurásek převzal ve středním pásmu puk od Čárského, prodral se kolem mantinelu, objel branku a vystřelil.

Puk skončil v síti a jeho ruce nahoře.

Bobři dokázali odpovědět až ke konci druhé třetiny, kdy na Hubačku vyzrál Sochorek. Do závěrečné dvaceminutovky tak oba týmy vstupovaly za nerozhodného stavu.

„Chtěli jsme hrát trpělivě. Podařilo se nám dát gól na 2:1, ale zcela nepochopitelně jsme přestali bruslit. Zatáhli jsme se, a to nás stálo body. Začali jsme se bát o výsledek. To asi rozhodlo,“ komentoval trenér Valašského Meziříčí Roman Sedlák.

Také jeho domácí protějšek nabádal před závěrečným dějstvím své ovečky k trpělivosti. Dobře si uvědomal, jak nebezpečnou ofenzivní silou Bobři disponují. „Přečíslovali nás. Jsou dobří na puku. Jakmile jsme jim dali prostor, nastaly problémy,“ poukazoval Číhal na přednosti „Valmezu“.

Klíčový moment nastal v sedmačtyřicáté minutě, kdy domácí zadák Pokorný napřáhl na modré a dělovkou smazal vedení Bobrů. To trvalo necelou minutu.

„Z jízdy se takový puk těžko chytá. Bylo to pro nás nešťastné. Ten gól byl zlomový,“ povzdechl si Sedlák.

A měl pravdu.

Hodonínský kapitán svým gólem vlil spoluhráčům do žil novou krev. O minutu později poslal Drtiče do vedení Peš a další zářezy si připsali Javorek s Čárským.

Jenže. Bobři bojovali dál. I přes tříbrankové manko stále toužili po bodech. Mexickou vlnu, která kolovala po tribunách, zchladili dvěma zásahy a Drtiči znervózněli.

Své si vytrpěl brankář Hubačka, jenž netrpělivě odpočítával poslední sekundy. Závěrečná siréna se tak pro něj stala touženým vysvobozením. „Chtěl jsem, aby už byl konec. Snažil jsem se kluky podržet. Musím uznat, že soupeř byl hodně kvalitní. Před zápasem jsem z něj měl respekt. Měli jsme i trochu toho potřebného štěstíčka,“ pokyvoval spokojeně hlavou strážce hodonínského brankoviště.

I když čtyřikrát inkasoval, patřil k oporám. Svými zásahy si několikrát vysloužil potlesk zaplněných tribun. „Jsem rád, že se oběma gólmanům daří. Jsou oporami jeden druhému. Máme výhodu v tom, že když se náhodou něco stane, můžeme nasadit zase kvalitu,“ dodal Číhal.

Další info:

www.shkhodonin.cz