Letošní ročník hodonínským juniorům zatím vychází nad očekávání. Čtyřiatřicet bodů z patnácti utkání je skvělý počin. „Před sezonou jsme určitě nečekali, že bychom byli kolo před polovinou soutěže jasně v čele naší skupiny a v součtu obou skupin jen o bod za Porubou," říká zatím spokojený kouč hodonínské juniorky Stanislav Beťko.

Výkony mladých hodonínských pušek jsou o to cennější, že do utkání nastupují pouze v okleštěné sestavě. Na začátku sezony čítala soupiska osmnáct jmen, po odchodu dvou hráčů do Skalice a Uherského Ostrohu mají hodonínští trenéři v současnosti k dispozici pouze šestnáct hráčů do pole a dva brankáře. „Ještěže jsou kluci zdraví. Snad nám to vydrží celou sezonu," přeje si čtyřiačtyřicetiletý šéf střídačky juniorky Hodonína.

I když se oslabený tým dokáže semknout, má úzký kádr i svá negativa. „Kdyby nás bylo dvacet, tak je větší a zdravá konkurence a někteří hráči si nedovolí to, co si občas nyní. Tohle je ale ideální stav, který není leckdy ani v extralize," pronesl Beťko.

Jeho parta dokázala v patnácti odehraných zápasech třináctkrát bodovat a jen dvakrát vyšla bez bodu.

Ve čtvrtém kole Jihomoravané doma nestačili na Přerov, druhou porážku zaznamenali na ledě Havířova. Jinak ale mladé hodonínské naděje opravdu válí. „Těší mě, že umíme zvládat těžké zápasy. Dokážeme se dobře připravit jak po herní, tak i mentální stránce. Proti silným soupeřům hrajeme to, co si řekneme a všichni makají na sto deset procent," chválí své svěřence. Naopak proti slabším protivníkům se mužstvo k výtečnému výkonu málokdy vybičuje, což potvrdila ztráta na ledě průměrného Frýdku-Místku, nebo domácí trápení s Opavou.

Nespornou devizou mužstva je také jeho vyrovnanost. Průměr více než bodu na zápas má sedm hráčů. Když to nejde elitní formaci, zaskočí ji ta druhá a naopak. „Ani třetí lajna ovšem není pouze do počtu. Naopak, je naopak pevnou a důležitou součástí týmu," říká Beťko, který se těší na to, až v zápase zazáří všichni hráči najednou. „Kluci na to kvalitu mají," tvrdí bývalý obránce Baníku Hodonín.

Druhá nejvyšší juniorská soutěž v Česku doznala před sezonou zásadní změnu. Extraligu svaz uzavřel a prvoligové týmy tak nehrají o postup, ale pouze o vítězství v soutěži. Problémem je nízký počet utkání, základní část Ligy juniorů nabízí pouze dvaatřicet zápasů. „Kluci v tomto věku potřebují hrát. Čím víc toho hráči odehrají, tím víc mohou růst," připomíná Beťko. Moravská část je navíc rozdělena na dvě skupiny. „Zatím se nedá jasně říct, která z nich je kvalitnější, protože ve společné tabulce na tom jsou kluby z jižní i severní části podobně," řekl kouč SHK.

Podle Beťka klubům toto rozdělení výrazně pomohlo i po ekonomické stránce. Vzhledem k uzavření nejvyšší soutěže však řada trenérů a funkcionářů pochybovala o tom, zda budou mít hráči v lize juniorů dostatečnou motivaci. „My máme jasné cíle. Chceme vyhrát naši skupinu a pokusit se probojovat do finálových bojů o titul. Další motivací pro kluky je také to, že se připravují na mužský hokej," pronesl. Týmy s menšími ambicemi a ze spodu tabulky ovšem tyto potíže určitě mít mohou.

Hodonínští trenéři svým svěřencům dávají pořádně do těla. Kromě tréninků na ledě mají hráči každý týden na programu i tři jednotky na suchu, což je v této soutěži určitě neobvyklé. „Myslím si, že to kluci kvitují. Účast na trénincích máme velmi dobrou. Všichni se snaží chodit tak, jak jim to čas dovolí. Jasně se ukazuje, že ten, kdohokej hrát chce, tak jej prostě hraje a je schopen tomu i něco obětovat," říká.

Náročná příprava a kvalitní výkony v juniorce navíc mohou znamenat posun těch nejlepších blíž směrem k prvnímu mužstvu, což se začalo ukazovat už v loňské sezoně. „Letos jde vidět naše koncepční práce, kterou jsme v minulosti nastavili. Kluci, kteří v juniorce hráli již v minulé sezoně, letos tým táhnou a ostatní, jenž jsou v mužstvu prvním rokem, se pomalu učí a postupně se zapracovávají," u­vedl.

V minulé sezoně mělo hodonínské áčko potíže s rozsáhlou marodkou a hráči z juniorky tak dostávali hodně prostoru v zápasech druhé ligy. I letos se některé mladé pušky objevily mezi muži. Své kvality ukázal třeba gólman Jakub Zollpriester, který si na ledě Moravských Budějovic odbyl druholigovou premiéru, v posledním domácím utkání s Novým Jičínem určitě nezklamal ani útočník Erik Hložánek.„Kluci si jsou samozřejmě vědomi toho, že do áčka nepřichází s tím, že budou hned hrát v první nebo druhé lajně. Jsou tam proto, aby pomohli týmu, aby nasbírali cenné zkušenosti," říká Beťko. Podle něj záleží na každém juniorovi, jak se šancí naloží. Spolupráce mládežnického celku s prvním mužstvem ale funguje dobře. „Pokud si áčko ukáže na některého hráče z juniorky, tak jej samozřejmě má k dispozici. Ať už jde o tréninky, nebo o samotné zápasy," pronesl.

Smutnou stránkou juniorského hokeje je fakt, že o něj stále není mezi fanoušky zájem. Lídr extraligy, pražská Sparta, hraje svá domácí utkání průměrně před necelou šedesátkou diváků. V tomto ohledu jsou na tom hodonínští Drtiči dokonce lépe, na listopadový šlágr s Porubou si na Zimní stadion Václava Nedomanského našlo cestu dokonce sto dvacet diváků. V průměru ale nepřesáhnou návštěvy na domácích zápasech sedm desítek příznivců. „Hlavně samotné kluky, by určitě potěšilo, kdyby na naše zápasy chodilo více lidí," ví lodivod hodonínské juniorky. Lákadel pro fanoušky mládežnického hokeje je hned několik. Mladí Drtiči se drží v čele tabulky, navíc výborné výsledky jsou podpořeny pohledným hokejem. Jako bonus je vstup zdarma. „Snažíme se doma hrát atraktivní a útočný hokej, který by se měl fanouškům líbit. Věříme, že si hokejová veřejnost zvykne chodit i na zápasy juniorky, protože pro ty kluky to bude jistá odměna a zároveň další motivace k tomu, aby na sobě makali," uzavřel Beťko povídání.