V play-off se trefil devětkrát. V základní části zvedal ruce nad hlavu dokonce třiadvacetkrát. Co zápas, to zásah. V obou fázích úspěšné sezony byl při střílení gólů týmovou jedničkou. „Jsem rád. Zvlášť, když jsem předchozí rok hokej vůbec nehrál.“

Sázka na 195 centimetrů vysokého habána se Hodonínským vyplatila. Vždyť jako mládežník sbíral zkušenosti ve Zlíně, Karlových Varech nebo Znojmě. „Pokud je se mnou vedení spokojené, rád bych v Hodoníně pokračoval,“ avizuje Janás.

Stejně jako v dlouhodobé fázi sezony bylo na brzy třiadvacetiletého Janáse spolehnutí v dramatickém finále proti Velkému Meziříčí; skóroval v každém z pěti zápasů. V tom druhém, kdy Hodonín potřeboval sérii srovnat, dokonce dvakrát.

Z jeho slov je zřejmé, jak je po euforickém úspěchu vděčný. Děkuje manažerovi týmu Martinu Vyrůbalíkovi. A děkuje i spoluhráčům. Zvláště pak parťákům z útoku Petru Pešovi a Michalu Kubovi. „Oba mi toho hodně dali a byla radost s nimi hrát.“

Právě pospolitost a parta je podle něj jedním ze stěžejních důvodů, proč Hodonín slaví zisk krajské trofeje. „Kluci, kteří předtím hráli vyšší soutěž, dodali mužstvu klid. V těžkých chvílích, třeba na začátku sezony, jsme se i díky tomu dokázali zvednout,“ vypráví Janás.

Jen jedna věc ho mrzí. Tým se z počátku ročníku nepřihlásil do případné kvalifikace o druhou ligu. Nadaný střelec věří, že na tribunu by dostali kolem dvou tisíc diváků. „Byl by to skvělý zážitek.“

Teď si ale ještě užívá opojné pocity z vítězného tažení.