Peš a spol. tak vyslyšeli přání oslavenkyně, která po hráčích žádala stoprocentní výkon a radost fanoušků. „Jsem hrdá na to, že se nám v těžkém období podařilo hodonínský hokej stabilizovat, abychom neprožívali to, co například letos potkalo Břeclav," říká Jana Gajošová.
Dovolte mi nejprve vám popřát všechno nejlepší k životnímu jubileu. Souhlasíte s názorem, že věk je jen číslo?
Děkuji za přání. Pro mě věk nic neznamená, nepřemýšlím nad ním.
V hodonínském hokeji se angažujete už téměř deset let. Posledních šest roků celému klubu šéfujete. Jak byste toto období zhodnotila?
Jsem hrdá na to, že se nám v těžkém období podařilo hodonínský hokej stabilizovat, abychom neprožívali to, co například letos potkalo Břeclav. Taky se nám konečně podařilo prolomit ledy na svazu a uspořádat u nás v Hodoníně reprezentační turnaj hráčů do dvaceti let. Všem jsme ukázali, že si Hodonín právem tuto akci zasloužil.
Je něco, co byste udělala jinak?
Jednodušší odpověď není. Ráda bych vyměnila jméno šéfa hodonínského hokeje Gajošová konečně za chlapské příjmení, a hokejovou loď předala případným zájemcům o hokej, kteří by nejen řečmi, ale hlavně činy a tvrdou prací vytvořili podmínky pro to, aby hodonínský hokej fungoval i nadále.
Pořád vás angažování v hokeji naplňuje?
Devizou pro mě je, že neustále poznávám nové lidi a získávám nové kontakty. Hokej mi neskutečně rozšířil životní obzor. Naopak mi bere volný čas, který nemohu trávit s rodinou a blízkými přáteli.
Drtiči vstoupili do sezony velmi dobře a drží se v popředí tabulky. Jak jste zatím s výkony týmu spokojená?
Byla bych velmi špatný šéf, kdybych vyslovila úplnou spokojenost. Myslím si a vím, že máme neustále na čem pracovat.
Jaké jsou vaše sny a cíle? Čeho byste ještě chtěla v hokeji ještě dosáhnout?
O snech bych se bavit nechtěla, ty nikomu neprozradím. Můj hokejový cíl je, aby Hodonín hrál první ligu. Co se týče profesního života, tak nejbližší čas ukáže, jakou cestou se vydám dále. No a v osobním životě? Tam nemám potřebu ničeho dosahovat a soutěžit. Život prostě žiji a těším se z každého rána, kdy stojím před zrcadlem a ujišťuji se, že tu páteř, kterou nosím rovně, nedovolím nikomu pokřivit ani zaprodat.
