Ve čtvrtek přivítal hodonínský hokejový klub další výraznou posilu, útočníka Michala Holušu. S Hodonínem chce do první ligy. „S tím jsem do týmu šel, abych mu pomohl. Pokud by vyšel postup, bylo by to super,“ říká pětadvacetiletý forvard.
Ještě nedávno jste působil v Prostějově, s nímž hraje Hodonín vždy vyhrocená utkání. To samé platí o fanoušcích. Jak vnímáte přechod na druhou stranu?
Vím, že mezi fanouškama nějaká averze je. Nemají se moc v lásce. Co se ovšem dělo po zápasech jsem nesledoval. Mezi hráčema ale napětí nebylo.
Ve čtvrtek jste absolvoval první trénink. Jaké jsou dojmy?
Věděl jsem do čeho jdu. Co se týká zázemí i cílů. Znám asi sedm kluků z bývalých působení. Třeba s Michalem Holešem nebo Radimem Šťastným. S vedením jsem byl v kontaktu delší dobu, ale můj přesun se nakonec upekl celkem narychlo.
Dostal jste už instrukce, co se od vás čeká?
Trenéři vědí, co ode mě čekat. Každý ví, jakou má úlohu.
Jste spíš drobnější postavy, takže i kvůli tomu jste radši v centru, že?
Skoro pořád jsem hrál středního útočníka. Trenéři to vědí. Začnu jako centr, ale když bude potřeba, nastoupím samozřejmě i na křídle. Na tréninku mě zařadili do druhé pětky s Martinem Špokem a Korábem (Jan Korotvička – pozn. red).
Hokeji se věnovala i vaše sestra. Hecovali jste se?
Už skončila. Měla to spíš jako odreagování ke škole. Nastoupila ale do práce, tak toho nechala. Jsme celá rodina sportovně založená. Otec hrál taky hokej a fotbal. On mě ke hře přivedl.
