Ve tváři úsměv, na dresu číslo osm a písmeno A označující zástupce kapitána. Řeč je o Michalu Hozovi, levém křídle, které na ledě neuhne z žádného střetu. I proto už několikrát odjížděl na střídačku za pomoci spoluhráčů.

Během letošní sezony se premiérově seznamuje s hokejem z nového úhlu pohledu. Nabízí mu ho občasný pobyt na lavičce, který tráví přikrytý dekou. „Je to pro mě nové. Nejsem na to zvyklý,“ přiznává Hoza v rozhovoru pro Hodonínský deník Rovnost. Nyní se po zdravotních problémech hodlá opět prosadit do základního sestavy hodonínských Drtičů

Letošní sezona je oproti minulým přece jen jiná. Spousta nových hráčů, nový trenér. Jak ji vnímáte vy?
Oproti loňskému roku je de facto změněný kádr. Všechno se musí zapracovat, všechno si musí sednout. Nejde to ze dne na den, jak si to každý představuje. Trenér má samozřejmě také své požadavky. Vím, že se od nás očekává víc.

V minulých ročnících jste byl jedním ze základních kamenů sestavy. Letos jste na hraně základního týmu. Určitě pro vás jde o těžkou roli, že?
Dá se říct, že jsem ještě nikdy neseděl. Zřejmě nepředvádím to, co ode mě trenér čeká. Proto sedím.

Na střídačce jste začal například utkání s Frýdkem – Místkem. Tehdy se však spoluhráčům moc nedařilo a diváci několikrát vyvolali vaše jméno. Jaké je když po vás tribuny zatouží?
Samozřejmě, že mě to potěšilo a nakoplo. Myslím, že třetí třetina, do které jsem nastoupil, nebyla z mé strany špatná. Je to však pořád jen dvacet minut. Proto doufám, že budu hrát stabilněji.

Nějakou dobu jste chyběl kvůli zranění. Co vám vlastně bylo?
Na začátku sezony jsem se zranil v utkání s Technikou. Narazil jsem si rameno a měl dlouhodobější problémy. Pak jsem přechodil dvě virózy a nakonec mě zklátila chřipka, takže jsem byl asi čtrnáct dní na antibioticích. Musím zaklepat, že už jsem v pořádku. Ale znáte mě. (úsměv)

Před několika dny skončil u Drtičů váš dobrý kamarád Radim Šťastný. Jak vnímáte jeho rozhodnutí?
Bylo to pro mě překvapení. Myslím, že když jsme hráli, mluvím teď i o Petru Pokorném, tak jsme odváděli to, co trenér chtěl. Nebo si to aspoň myslím. Každopádně je to ale jeho rozhodnutí. Bude mi ale moc chybět. Známe se od malička a hráli jsme spolu i extraligu inline hokeje. Jestli můžu: Radime, díky. (úsměv)

V Hodoníně už jste odkroutil řádku sezón. Můžete hodnotit. Myslíte, že letošní kádr je za tu dobu nejsilnější?
Myslím, že máme takový tým, který je schopný dokráčet do finále play off, stejně jako nám to podařilo před lety proti Šumperku.