„Kdybych to tak věděl,“ povzdychne si hodonínská čtyřicítka na dotaz, co se s ní děje.

Technický forvard patří na ledě k hračičkům. Šestapadesát trestných minut proto působí dost paradoxně. „Když se nedaří, tak si to vylívám jinými způsoby. Mám hodně trestů. Nesoustředím se na hru a pak to tak vypadá,“ krčí rameny.

Přitom dělá vše jako loni. Před tréninkem například piluje pomocí překážek výbušnost. V minulém ročníku si tak pomáhal. Cítil se dobře. Letos ten správný recept pořád hledá.

A koluje sestavou. Původně začal s Čárským a Matuškem. Poté zkušeného Slováka nahradil uzdravený Barták. Dohromady stihli jeden zápas a úderná trojka z loňského ročníku se opět rozpadla. Teď bruslí po boku Zábranského. Což je další změna. Z centra se přesunul na křídlo.
„Hraju tam, kde je místo,“ říká Peš.

Jenže v duelu se Šternberkem přišel i o něj.
„Dělal zbytečné fauly. Nehýbal se,“ zlobil se po utkání trenér Svatopluk Číhal.

„Pešák“, jak mu spoluhráči přezdívají, proto zbytek utkání strávil na lavici náhradníků zabalený v dece. „Nejsem na to zvyklý, ale bohužel,“ komentoval šestadvacetiletý hokejista. Něco takového se mu stalo naposledy v předminulé sezoně, kdy tápal v prvním zápase play off proti Opavě.

„Úvodní třetina byla z mé strany hrozná. Byl jsem nějaký nervózní. Vyrobil jsem jeden nebo dva námazy, tak mě trenér posadil,“ vzpomíná.

Teď se chce dát co nejdřív do kupy a dokázat, že do sestavy patří. Má na to. Ví to fanoušci, trenéři i on sám. Jen najít ten správný konec