Jako hrdina se ale necítí. „Za mě super, úplně odbojovaný zápas. Kluci hráli fantasticky, hodně mi pomohli. Patří jim velký dík za to, jak mi to ulehčili,“ chválí parťáky jednadvacetiletý talent.

Na premiéru u Drtičů se těšil. Duel s Bobry bral jako derby, vždyť na obou stranách nastoupilo hodně hráčů, kteří v minulosti prošli Zlínem nebo s Baťovým městem mají nějaké vazby. Navíc Kořínek ve Valmezu taky v minulosti působil.

„Bylo to příjemné, spoustu kluků jsem znal. I kvůli tomu jsem chtěl soupeře strašně moc porazit, což se díky malým krůčkům a bojovnému výkonu podařilo,“ raduje se.

V souboji s Bobry se rozhodně nenudil. Hlavně při několika oslabeních měl spoustu práce, musel vytahovat těžké zákroky. „Hosté měli právě při hře pět na tři a pět na čtyři největší tlak, ale jinak jsme hráli fakt dobře a moc jim toho nedovolili,“ říká.

I když některé spoluhráče skoro vůbec neznal, žádné extra problémy neměl. I po dlouhé zápasové pauze a menším vytížení se cítil skvěle. „Pro mě je jedno, jestli chytám první nebo druhou ligu. Rozdíl není skoro žádný, kluci jsou šikovní v obou soutěžích. Navíc brána je všude stejně veliká, chytání je moje práce,“ připomíná s úsměvem.

I když v mistrovském utkání nastoupil po dvou měsících, nervózní vůbec nebyl. Naopak … Byl jsme připravený z tréninků ve Zlíně, takže si to šel hlavně užít. „Chtěl jsme pomoct týmu, abychom vyhráli,“ líčí.

To, že je Hodonín poslední, vůbec neřešil. Podle Kořénka ani nešlo na spoluhráčích poznat, že by byli letošními nepovedenými výsledky nějak poznamenaní, psychicky zdeptaní. „To vůbec ne. Všichni k zápasu přistoupili výborně, dali do toho opravdu všechno,“ cení si.

Odchovanec Beranů nastoupil za Drtiče po dvou letech. Vedení slováckého klubu se s extraligovým Zlínem domluvilo zatím na měsíční spolupráci, šikovného brankáře angažovalo formou střídavých startů.

„Byl to můj nápad. Po měsíci, co jsem byl ve Zlíně jako druhý gólman a v extralize nechytal, jsem šel za trenéry a vedením, zda by mi nemohli domluvit klub, kde bych občas vypomohl, nastupoval, tak se to domluvilo s Hodonínem,“ popisuje.

Zda se objeví i ve středečním utkání na ledě Žďáru nad Sázavou ale neví. Všechno záleží na rozhodnutí a domluvě zlínských trenérů s šéfkou Drtičů Gajošovou a koučem Janásem.

Kořének má navíc zároveň do konce sezony vyřízené hostování v Havířově, za který ale v Chance lize odchytal jenom dva zápasy. Více prostoru zatím nedostal.

„Takový je holt hokejový život,“ krčí rameny. „Já to můžu ovlivnit jenom svými výkony na ledě. Bohužel začátek se v Havířově nepovedl. V zápase se Slavií, kdy jsme schytali debakl, jsem střídal Tomáše Fučíka, pak jsem nastoupil jenom proti vedoucí Třebíči, které jsme podlehli 0:4 a od té doby jsem šanci nedostal,“ přidává zklamaně.

Po zranění Libora Kašíka se navíc musel vrátit zpátky domů. Ve Zlíně kryl záda Danielu Hufovi. V extralize se objevil párkrát jako náhradník, do branky se ale nedostal.

Nyní se s Berany dál trénuje a udržuje se v kondici. Nálada na Zimním stadionu Luďka Čajky ovšem není bůhvíjaká. Zlíňané se letos neuvěřitelně trápí, v tabulce jsou s velkým odstupem poslední a šance na záchranu nejvyšší soutěže se s každým kolem snižuje.

„Není to nic jednoduchého, ale snažíme se s tím nějak rvát. Věřím, že se nám po reprezentační přestávce povede pár zápasů, od kterých se odpíchneme alespoň na předposlední místo, abychom se vyhnuli sestupu a udělali alespoň baráž,“ dodává.