„Šeďo, řeknu jim to,“ ujistil ještě procházejícího spoluhráče Zdeňka Juráska. Ten přikývl.
Po dvou letech jste se dočkal gólu v barvách Hodonína. Musíte mít velkou radost.
Čekal jsem, kdy to tam konečně spadne. Měl jsem předtím šanci, kdy jsem netrefil prázdnou bránu. V kabině mi pak Zdeňa Jurásek poplival hokejku pro štěstí. Řekl, že teď už gól musím dát. Tak jsem ho dal. Užil jsem si to parádně.
Jakmile skončil puk v síti, bylo vidět, že jste si pořádně oddychl. Ulevilo se vám?
Určitě. V kabině jsme si řekli, že budeme hrát dozadu, protože ve druhé třetině jsme góly jen dostávali. Povedlo se.
Soupeř toho moc nepředvedl. Vy jste naopak dali dvanáct branek. Jak cenné je pro vás takové vítězství?
Cenné je určitě. Myslím, že každá výhra a každé body jsou důležité. Než se jde do play off, tak se to sečte. Z čím vyšší pozice půjdeme, tím líp.
Na šanci jste několik zápasů čekal. Předpokládal jste, že proti Uničovu nastoupíte?
Den předtím se o tom na tréninku hovořilo. Vědělo se, že budeme hrát na čtyři pětky, takže představu jsem měl.
