Trenér Mlejnek pozval do Vyškova celkem 43 hokejistů. Jak moc věříte, že se prosadíte i do závěrečné nominace na šampionát, v níž by mělo být 23 jmen?

To se teď nedá tak jednoznačně říct. Nikdo nemá nic jisté. Zatím je nás v širším výběru čtrnáct obránců, takže konkurence je opravdu velká. Navíc celá letošní sezona je komplikovaná, nemohli jsme se připravovat tak, jako za ideálního stavu.

Myslíte, že třeba na vaší aktuální formě se omezené tréninkové možnosti projevily negativně?

Bylo tam víc pauz než je obvyklé, ale nějak se to zvládnout dalo. Dost jsem se připravoval individuálně. A v poslední době už jsme mohli trénovat i hrát zápasy, takže se cítím celkem dobře. Navíc na soustředění bude ještě čas všechno zlepšit.

Jaké šance dáváte českému týmu na světovém šampionátu?

To je další věc, která se dá těžko odhadnout. Mohou rozhodovat maličkosti. Jisté ale je, že máme hodně těžkou skupinu, v níž jsou Rusové, Švédi a Američani. A podcenit se nedá ani Rakousko. Mají také dobrý tým, v němž je například Marco Rossi, devítka letošního draftu NHL.

Vy jste na podzim nastupoval v prvoligovém Přerově. Jak jste tam byl spokojený?

Jsem moc rád, že mi v Přerově dali šanci. Dá se říct, že prakticky všechno fungovalo perfektně. Dařilo se nám, atmosféra v týmu byla parádní, já dostával na ledě dost velký prostor. V klubu jsem měl rozlučku po čtvrtečním zápase s Litoměřicemi. Teď je pro mě nejdůležitější probojovat se na šampionát dvacítek. Kdyby se po něm ale třeba nerozjely juniorské soutěže v zámoří, tak bych se klidně rád do Přerova vrátil.

Už loni jste okusil Western Hockey League v dresu Saskatoon Blades. V čem jsou hlavní rozdíly mezi juniorskou soutěží v Kanadě a první ligou mužů v Česku?

Juniorská liga v zámoří je rychlejší, taková ulítaná. Hodně se tam taky dohrává do těla. Chlapi zase hrají s větším přehledem, uplatňují svoje zkušenosti.

V Přerově jste si zahrál v jedné obranné dvojici také se Stanislavem Svozilem, který je považován za největší českou nadějí pro příští draft. Byl v tom záměr, abyste si zkusili vzájemnou souhru, kterou byste pak mohli uplatnit i v reprezentační dvacítce?

Byla to spíš náhoda. Standu poslala Kometa do Přerova jen na jeden zápas, aby se rozehrál. Ale hrálo se nám spolu dobře, myslím, že to fungovalo. On je dost ofenzivní, já zase spíš defenzivní, takže si dovedu dobře představit, že bychom spolu mohli hrát i v nároďáku.

Do Přerova jste dojížděl vlakem z Hodonína, kde bydlíte. Proč jste zvolil tento způsob, který není mezi hokejisty zrovna obvyklý?

Řidičák na auto sice už mám, ale vlakem mi to přišlo pohodlnější. A hlavně to vycházelo i mnohem líp časově, cesta vlakem mi zabrala nějakých čtyřicet minut.

Šampionát dvacítek se bude hrát v Edmontonu, kde je krásná aréna. To asi zamrzí dvojnásob, že se letos musí hrát bez diváků…

Je to opravdu krásný zimák a kdyby byla aréna plná, tak by nás čekala nádherná atmosféra. Takhle to bude jiné, ale myslím, že jsme si už všichni letos zvykli na to, jaké je to hrát bez diváků. Zásadní problém v tom nevidím.