Jak dlouho už jste doma v Hodoníně?
Z Kanady jsem přiletěl před třemi týdny, čtrnáct dní jsem pak musel být v karanténě kvůli přestupu ve Vídni. Ale už jsem si stihl zajet i na ryby, abych se trochu odreagoval. Podařilo se mi chytit dva kapry. Jinak se teď snažím jezdit na kole a běhat, abych se udržoval. Už by to chtělo přidat i nějakou posilovnu. A uvidím, kdy se letos vůbec dostanu na led.
Zastihla Vás nějaká opatření proti koronaviru už v Kanadě?
Teprve se to tam začínalo řešit, stihl jsem tomu uletět. Nejprve nám zrušili zápas, poté tréninky a pak už to šlo dost narychlo. Sezonu nám zrušili, takže mi klub zařídil letenky ještě před uzavřením hranic.
V zámoří jste byl první sezonu, jak ji hodnotíte?
Celkově určitě pozitivně. Ze začátku jsem trochu bojoval s jazykem i se stylem hokeje, ale zvykl jsem si. Po hokejové i lidské stránce mi to dalo strašně moc.
Co bylo pro vás nejtěžší?
Na ledě bylo všechno rychlejší a taky se v zámoří hraje pořád do těla. To mně osobně sice nikdy nevadilo, ale i tak jsem v prvních zápasech narazil a ze začátku dostal několik nepříjemných hitů. Musel jsem se naučit hrát trochu jinak. Jinak bylo docela náročné cestování k zápasům, protože se všude jezdilo autobusem. U nás to bylo nejdál do Liberce, v Americe jsem zažil třeba i osmnáctihodinovou cestu. I když s přestávkou na přespání v hotelu.
Kde jste měl zařízené ubytování?
Bydlel jsem v domě u jedné starší paní, která se mi snažila dost pomáhat. Bylo fajn, že u ní se mnou bydlel i náš gólman, který mě vozil autem na tréninky.
V Saskatoonu se během sezony vystřídali i čeští a slovenští hráči. Bylo to pro vás vítané zpestření?
Na začátku mi hodně pomohl můj bývalý spoluhráč z Komety Libor Zábranský. Ten byl v Kanadě už třetí rok, takže mi se spoustou věcí radil. V klubu ale nebyl příliš spokojený, takže se nechal začátkem listopadu vytrejdovat. Pak přišel Matěj Toman, kterého jsem znal z reprezentace, ale toho v lednu taky vytrejdovali. Nahradil ho Slovák Martin Faško, kterého jsem předtím neznal, ale docela jsme si sedli. Bylo fajn mít v týmu někoho, s kým si můžu pokecat česky.
Na přelomu roku jste hrál i za českou reprezentaci na domácím mistrovství světa do 20 let, které se výsledkově úplně nepovedlo…
Já to určitě bral pozitivně a celý šampionát jsem si užíval, pro mě to byla obrovská zkušenost. Vážil jsem si už jen toho, že jsem vůbec dostal šanci v mužstvu se staršími kluky. Snažili jsme se hrát, jak nejlíp umíme, ale bohužel to na nějaký větší úspěch nestačilo.
Koncem června proběhne draft do zámořské NHL. Budete netrpělivě sledovat, jestli se mezi vyvolenými objeví i vaše jméno?
Zase tak moc to neřeším. Když to přijde, tak to přijde. A jestli ne, tak se svět nezboří. Je spousta hráčů, kteří draftem vůbec neprošli a do NHL se přesto prosadili později.
Už máte jasno, jestli budete i v příští sezoně pokračovat v celku Saskatoon Blades?
Zrovna před týdnem jsem mluvil s mým agentem, kterému se klub ozval, že by měli zájem i pro příští rok. To mě hodně potěšilo. Uvidíme, jak to bude s možnostmi cestování do zahraničí a kdy se do Kanady dostanu. Pokud by šlo všechno ideálně, tak bych rád odletěl někdy na konci srpna.