Kliknutím zvětšíteV týmu je nejproduktivnějším hráčem, naposledy se proti Brumovu blýskl šesti body. „Za každý takový zápas jsem samozřejmě moc rád, protože jich asi moc nebylo, ale beru to s pokorou a hlavně – není to jen o těch bodech, ale o celkovém výkonu týmu,“ říká v rozhovoru pro Deník bývalý hráč Valašského Meziříčí, Vsetína, Šumperku či Hodonína.
Takže statistiky vůbec neřešíte?
Víte, dnešní hokej se točí hlavně kolem kanadských bodů, což není úplně dobře. Přikládá se tomu velká váha, přitom to vůbec nevypovídá o herním projevu hráče a celkově jaký je. Každý se buď podívá na Elite Prospects nebo čeká na to, až mu zavolá nějaký agent a podle toho vyhodnocuje. Pak zůstane spousta dobrých hráčů neobjevena, což je při dnešní hokejové krizi celkem luxus, který si náš český hokej nemůže dovolit.
Vy ještě máte nějaké ambice, nebo spíš v Kroměříži dohráváte kariéru?
Osobní ambice už nemám, ale to neznamená, že nechci v Kroměříži vyhrávat a být úspěšný. Snažím se chodit ze tří tréninků alespoň na dva, protože bez nich to nejde, pokud chcete být platný. A v den, kdy nestíhám trénink, si hodinu zacvičím doma. Navíc nejsem takový hokejista, abych nemusel trénovat. (smích)
Kdo vás do Kroměříže vůbec zlákal?
Před sezonou jsem zavolal sám do Kroměříže trenéru Bečkovi. Zvolil jsem to z důvodu vzdálenosti a že klub má ambice dospělý hokej v Kroměříži posunout dál. Líbí se mi tam moc. Je o nás pěkně postaráno, baví mě hokej s kluky z lajny a rád hraji pod našim trenérem.
Jsou pro vás zápasy v Krajské lize více na pohodu, nebo je to podobné jako ve druhé lize?
Musím říct, že Krajská liga mě svojí kvalitou mile překvapila. Ano, jsou v ní i horší zápasy, ale tak to je v každé lize. Na pohodu to mám v tom smyslu, že to stíhám s prací. Ve druhé lize se bohužel zapomnělo na to, že je to poloprofesionální soutěž, tím pádem u toho musíš pracovat. Začíná se z ní dělat profi soutěž, s čímž osobně problém nemám, ale bez přiměřeného finančního ohodnocení to nejde.
Co říkáte na soutěž? Jaká je její úroveň? Je to větší divočina než ve vyšších soutěžích?
Jediné, co mě překvapilo, ale to i ve druhé lize, tak jak po sobě někdy ti kluci jdou. Nemají k sobě respekt a neuvědomují si, že další den jdeme všichni do práce a nemůžeme si dovolit skončit v nemocnici. Ať se hraje tvrdě, to je v pořádku, hokej je kontaktní sport, ale ne že jdu někoho zranit.
Vyšší soutěž už vás neláká, nebo byste nabídku z druhé ligy zvažoval?
Víte, mně je jedno, jestli hraji první ligu, druhou ligu nebo kraj. Nabídky pořád přicházejí, ale můj sen byl hrát pravidelně extraligu ve Zlíně, to se mi bohužel nepovedlo. Takže ty ostatní ligy už mě nemůžou nikdy vnitřně uspokojit. Hraji to teď jen proto, protože mám hokej rád a třeba cestou i někoho něco naučím.
Ve druhé lize jste prošel devíti kluby, odehrál v ní 329 zápasů. Na které období a klub nejraději vzpomínáte, kde to pro vás bylo nejlepší?
Moc rád vzpomínám na sezonu v mém rodném Šumperku, kde jsem dělal kapitána a hráli jsme s kluky z dětství. Poprvé jsem se v dospělém hokeji potkal s trenérem Alešem Flašarem, který mě hokejově i lidsky bral takového, jaký jsem a nesnažil se ze mě udělat někoho a něco jiného. Do té doby jsem furt musel dokazovat, že nejsem špatný hokejista a že i má hra není špatná, že povahou jsem někdy držka, ale uvnitř jsem v pohodě kluk, který potřebuje pochopit. V týmu máte dvacet kluků a každý je jiný, jak hokejově, tak lidsky a vy jako dobrý trenér musíte hledat, co komu sedí a to je, podle mého, hlavní podstata trenéra. Teď to zažívám znovu s trenérem Bečkou a možná proto se mi povedl takový zápas v podobě šesti bodů.
Naposledy jste byl v Hodoníně a Valašském Meziříčí. Překvapuje vás, že Drtiči jsou nyní poslední a naopak Bobři soutěži vévodí?
Já hokej sleduji všeobecně, takže i naši druhou ligu. Valmez mě nepřekvapuje, protože podle soupisky jsem tušil, že by to mohla být pro ně dobrá sezona. Navíc to tam teď dělají kluci, kteří hokej hráli a jsou v pohodě. Hodec mě naopak překvapuje. Podle jmen na soupisce by se měli pohybovat v tabulce jinde, ale znám tam to vedení a možná proto jsou tam, kde jsou, protože takhle se hokej dělat nedá. Neměl bych to možná říkat, protože Hodonín, co je v kraji, je náš soupeř, ale fandím jejich vedení. V Hodoníně si fanoušci zaslouží dobrý a fungující hokej, tak ať to zkusí tenhle nově vzniklý klub.
Zkušený úročník Jan Matějka, který v minulosti hrával i extraligu, bodově táhne hokejisty Kroměříže.
A co Zlín? Dokáže si představit toto město bez extraligy?
Jsem z toho smutný a stále tomu nemůžu uvěřit, jak daleko to zašlo. Klukům se nedá upřít bojovnost, ale tu už musí předvádět v dnešním hokeji každý. Zlínu chybí hokejová kvalita, lídři a rozdíloví hráči. Jsou to převážně bojovníci, ti jsou v hokeji taky potřeba, ale nemůžete z nich mít postavený celý mančaft. Za mě jsou tam hráči, co tam jsou už delší dobu a už by měli být těmi rozdílovými, ale bohužel dosáhli nějakého herního stropu a dál už nemají co nabídnout. V tomto případě by měli dostat šanci jiní, a to se neděje.
Může případný sestup klubu paradoxně pomoct, nebo se naopak obáváte, že se budou Zlíňané plácat i v první lize?
Toť otázka. Zatím mi to přijde, že se vyměnili režiséři a herci, ale film zůstává stejný. V dnešní době je vše o financích, buď jsou a jsou i výsledky, nebo nejsou a budeš se plácat. Ale jestli si někdo myslí, že bude hned postup zpátky, tak já tomu moc nevěřím, protože zastávám názor, že udržet soutěž je lehčí, jak postoupit zpátky.
Vy jste v extralize odehrál dvanáct zápasů. Dokázal jste si dřív představit, že by Zlín zmizel z extraligové mapy?
Jednoznačně nedokázal! Za mě byli totiž v mančaftu výborní hokejisté v podobě Petra Lešky, Jardy Balaštíka a dalších. V mládeži za mě taky bylo dost nadějných hokejistů, takže nic nenasvědčovalo takovému scénáři. Je pravda, že přes takové extraligové hokejisty bylo těžké se dostat, ale holt měli jsme být lepší než oni, a to jsme nebyli.
Kdy jste byl naposledy na Zimním stadionu Luďka Čajky? Vracíte se ještě do minulosti a vzpomínáte na působení v extraligovém týmu? Jaké to tehdy bylo?
Letos jsem byl asi na třech zápasech, protože jsem si chtěl udělat vlastní obrázek o hře a hráčích. Není na co moc vzpomínat, protože to bylo rychlé. Kdybych věděl, jak to bude krátké, tak se to snažím víc užít. Bylo to krásné, splnění snu, najednou hrajete s těmi nejlepšími a proti těm nejlepším u nás. Hokej jsem hrál hlavně kvůli té konfrontaci s těmi nejlepšími.
Mrzí vás, že jste v týmu nevydržel déle?
To víte, že mrzí a mrzet bude až dokonce. Snažil jsem do toho dát všechno, ale někdy nestačí jen samotná snaha a chtíč. Musí se potkat víc věcí najednou. Ostatně si myslím, že takových kluků jako jsem já, je mnoho. Život jde dál, teď jsem šťastný a snad se v této sezoně bude dařit dál a bude celkově úspěšná.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
