Sny jsou však od toho, aby se plnily. Václav Nedomanský, který v první polovině 70. let patřil k nejzářivějším hvězdám na českých a slovenských kluzištích, si za snem jménem NHL cílevědomě šel. I se všemi drsnými následky, které to pro něj ve světě rozděleném železnou oponou mělo.

Tento týden se dočkal symbolické odměny: byl jako teprve druhý Čech v historii (po Dominiku Haškovi) uveden do hokejové Síně slávy v Torontu. „Jsem šťastný, že jsem tady,“ řekl pětasedmdesátiletý Nedomanský ve svém proslovu. A zavtipkoval: „Cítím se jako filmová hvězda, kterou ale nejsem.“

Útěk přes Švýcarsko

V roce 1974 mu do smíchu moc nebylo. V Československu vládla pochmurná normalizace a Nedomanský se rozhodl, že už to nechce dál snášet. Toužil hrát v Kanadě, kolébce hokeje. V zámoří o tom věděli, a dokonce došlo k pokusu vyjednat odchod reprezentačního kanonýra oficiální cestou. Zdejší úřady však odmítavě mlčely.

„Vláda z toho samozřejmě nebyla nadšená a začaly mi potíže,“ vzpomínal Nedomanský. Jeho i rodinu sledovala tajná policie, tlak se stupňoval. Proto se dvojnásobný olympijský medailista, mistr světa z roku 1972 a nejlepší ligový střelec rozhodl odejít z vlasti tajně. Přes Švýcarsko utekl s manželkou, malým synkem a třemi taškami do Kanady a pro československé mocipány přestal existovat. Vrátit se domů mohl až po pádu režimu.

„Když jsem se rozhodl jít do Severní Ameriky, dobře jsem věděl, že už nebudu moct zpátky do Československa. Nikdy jsem ale toho rozhodnutí nelitoval. Jsem šťastný, jak se to všechno vyvinulo. Když jste mladý chlap, moc o svých činech zpětně nepřemýšlíte,“ ohlížel se Nedomanský.

Z WHA do NHL

„Big Ned“ nejprve strávil tři sezony v soutěži WHA, která se tehdy snažila konkurovat zavedené značce NHL. Urostlý Moravák se okamžitě zařadil mezi nejproduktivnější hvězdy ligy, byť tehdejší zaoceánský hokej byl dost odlišný od toho, co znával z domova. „Víc lidí zajímaly bitky než hraní hokeje,“ popsal tehdejší éru Nedomanský.

Ještě než vachrlatý projekt WHA na konci 70. let zkrachoval, zamířil Nedomanský do vysněné NHL. Pět sezon oblékal dres Detroit Red Wings, krátce pak ještě působil v Rangers a v St. Louis. Jak jeho výkony na zámořském ledě, tak góly v reprezentačním dresu na velkých turnajích by mu jistě zajistily místo v Síni slávy. V Nedomanského případě však nejde jen o samotný hokej.

Šel příkladem

„Díky své odvaze a nebojácnosti patřil k průkopníkům, kteří přesvědčovali Kanadu o přednostech evropského hokeje,“ připomněl v článku pro The Hockey News David Conte, působící v NHL přes čtyřicet let jako skaut. S Nedomanským se dobře zná, naposledy spolu pracovali při vzniku nového týmu v Las Vegas. „Jeho uvedení do Síně slávy nespočívá jen ve statistickém shrnutí toho, co dokázal. Jeho útěk dal hráčům za železnou oponou naději a ukázal cestu pro pozdější příval evropských hokejistů do NHL, který vedl k obohacení hokeje a celosvětovému růstu našeho sportu,“ dodal Conte.

Nedomanský po ukončení hráčské kariéry trénoval v Německu a Rakousku, od 90. let pak pracoval jako skaut pro Los Angeles, Nashville a už zmíněný tým z Las Vegas. „Prošel jsem mnoha změnami, mnoha různými situacemi, mnoha zaměstnáními. Můj postoj je takový, abych hleděl jen dopředu. Neohlížím se zpátky, protože v minulosti jsem prožil hodně opravdu špatných zkušeností. Je lepší se k nim vůbec nevracet a nemyslet na ně,“ prohlásil Nedomanský.