Proč si běloruský tým do dvaceti let vybral právě Hodonín?

S běloruskými reprezentačními týmy spolupracujeme již delší dobu. Nabídek máme vždycky několik a pro Hodonín jsme se rozhodli i díky osobnosti paní Gajošové, která je pro nás garancí toho, že všechno dobře dopadne a soustředění bude mít hladký průběh. Všechno, na čem jsme se dopředu domluvili, platilo a vše fungovalo tak, jak mělo.

Na základě jakých kritérií si týmy vybírají destinace pro svá soustředění?

Vždy jde hlavně o ubytování, stravu a o to, aby byl zimní stadion co nejblíže hotelu, kde tým bydlí. Když bychom pak hovořili o těch nejlepších čtyřech nebo šesti evropských reprezentacích nebo například o mužstvech KHL, tak ty už pak mají velké nároky. Tyto mužstva už chtějí, aby součástí haly byl i čtyřhvězdičkový hotel. Netvrdím, že se nám do Hodonína podaří přivést nějaký tým z KHL, ale minimálně se zástupci jednoho celku sem přijedeme na inspekční cestu, aby se jeho zástupci mohli seznámit s podmínkami, které sportoviště, hotely a celkově město Hodonín nabízejí.

Ve Velkých Popovicích se bude od neděle 14. srpna připravovat běloruská dvacítka, s níž sehrají hodonínští hokejisté dva přípravné duely. I toto soustředění máte na starosti?

Ano. Podařilo se nám domluvit dva přípravné zápasy, které se odehrají na hodonínském zimním stadionu.

Přejděme k vám. Čím jste chtěl být, když jste byl malý?

Určitě sportovním novinářem. Hrával jsem za Pardubice fotbal i hokej a už od mládí miluji v podstatě všechny sporty.

Nakonec jste se stal hráčským agentem. Jak jste se k této profesi vůbec dostal?

Především to bylo díky tomu, že jsem měl všeobecný přehled o fotbalu a hokeji i dalších sportech a také láska ke sportu. Jezdil jsem po všech možných mistrovstvích Evropy i světa a snažil jsem se k tomu všemu dostat co nejblíže. Po revoluci vznikly nové agentury, které byly ryze sportovní. Mé začátky jsou spojeny s firmou Teleaxis Praha, která na začátku devadesátých let byla marketingovým partnerem hokejového svazu, pořádala tenisové turnaje a do Česka dovážela sportovní hvězdy. Firmu založil pan Peter Kovarčík a pod ním jsem získával první zkušenosti v této branži.

Jak moc se tento byznys za poslední roky změnil?

Změnil se samozřejmě hodně. Je o poznání tvrdší, než býval. Je tady celá řada nových agentur, které rostou jako houby po dešti a hlavně je tady pořád jeden velký nedostatek, že nejsou licencovaní agenti, což je chyba.

Co máte na své práci nejraději?

V první řadě to je pro mě velké hobby, což je výhoda, že je to i mé zaměstnání. Mám i docela dost volného času. A je to také setkávání s mladými i starými lidmi na všech úrovních, ať už to jsou hráči, trenéři, funkcionáři. Nabíjí mě, že se pohybuji mezi mladými lidmi.

Je naopak něco, co vám na vaší práci vadí?

Že je čím dál tím více lidí, kteří toho moc naslibují, ale pak své slovo nedodrží. Hlavně vedoucí činitelé by měli dostát svého čestného slova.

Tohle ale asi přesahuje sportovní svět a je to spíše společenský problém…

Je to tak, jak říkáte. Na tento problém naráží kdekdo, ať už je to v jakékoliv oblasti. Je bohužel hodně lidí, kteří se nějakým způsobem chtějí přiživit a hledají hodně neférové a nekalé cesty.

Dá se ve vaší profesi navázat pracovní přátelství?

Já si myslím, že ano. Od samého začátku jsem spolupracoval se všemi velkými agenturami. Já osobně nejsem konfliktní typ člověka, a když už někdy nějaký problém nastane, což je normální, tak se to vždy snažím vyřešit tak, aby všichni zainteresovaní byli spokojení.

Po skončení sezony si hráči užívají volno, vyrazí na dovolenou. To se ale asi agentů netýká…

Je to tak. Nám práce začíná hned po sezoně. Dá se říct, že celá Evropa končí ve stejných termínech, v podstatě poslední akcí je mistrovství světa a o nějaké okurkové sezoně se hovořit nedá, protože prakticky hned začnou kempy, soustředění mládežnických výběrů a následují přípravné zápasy. Takže pořád je co dělat. Ale nějaký týden na dovolenou se dá vyčlenit. Často to je spojeno s hokejem a návštěvami zimních stadionů, ale rodina si na to už zvykla (úsměv).

Hned sedm týmů hrajících KHL stráví část přípravy v Česku. Je to náhoda?

Především to je postaveno na kontaktech, podmínkách a také o tom, že ruské týmy byly zvyklé jezdit na přípravu do Finska. Jenže když se na malém prostoru potkalo třeba šest týmů z KHL a pak měli hrát přípravu mezi sebou, tak to nebyla zrovna nejlepší varianta. Dalším důvodem je to, že už u nás máme kvalitní zázemí, ať už se týče přímo stadionů, ale i dalších věcí okolo. Týmy jako Ufa nebo Omsk mají dostatek finančních prostředků na to, aby si u nás zajistily kvalitní kemp. Navíc sehrají dobrá utkání s českými extraligovými týmy, zúčastní se kvalitních turnajů. V posledních letech se u nás dělá hodně pro to, aby náročné podmínky manažerů těchto týmů byly splněny.

Před sedmi lety jste řekl, že průměrný český hokejista si v Rusku vydělá až čtyřnásobek. Platí to pořád?

Situace je dnes pochopitelně jiná. Kurz rublu v přepočtu k euru či dolaru není takový a hlavně už u nás není tolik hráčského materiálu, o který by byl v Rusku zájem. Pokud se do KHL vydá ročně pět šest hráčů, tak je to moc a jsou to vesměs reprezentanti, kteří už mají něco odehráno. Také už nemáme takové zastoupení mezi trenéry. Kromě Miloše Říhy v Rusku už žádný jiný český trenér není. Ale to není jen o našich trenérech. Před pár lety byla v KHL převaha finských koučů, teď ale jdou Rusové cestou, že si vychovávají své trenérské odborníky. No a v neposlední řadě je tam několik skupin, které proti sobě bojují. Jedny jsou pro to, aby byl uzavřen počet cizinců, druhé jsou zase proti. Každopádně si myslím, že budou upřednostňovat své hráče, aby zase byli dominantní na mezinárodním fóru.

Jak se díváte na rozšíření KHL do čínského Pekingu?

V každém případě je to zajímavé. Myslím si, že se brzy přidá i Korea, vzhledem k tomu, že se tam bude konat olympiáda. Ale jestli to je dobře, nebo špatně, to nevím. Tři pětky mají být složeny ze zahraničních hráčů, jedna formace má být z čínských hráčů. Pro evropské týmy to však bude určitě náročné, co se cestování týče, ale tripy se určitě dají naplánovat tak, aby se to dalo zvládnout. Do budoucna se mluví o tom, že by se KHL mohla rozšířit do Londýna, tak uvidíme, co to přinese. Je to každopádně velký byznys.

V Kontinentální hokejové lize byl v minulosti i český zástupce – Lev Praha. Jak se na tento projekt zpětně díváte?

Je škoda, že se z klubu vytratil sponzor, protože Praha si tuto ligu určitě zasloužila. Má pro to ideální podmínky, ať už to je zázemí v O2 aréně, letiště, hotely. Škoda je to hlavně z toho pohledu, že jsme ztratili možnost konfrontace se špičkovými týmy KHL, s nimiž se naše mužstva nepotkají ani v Lize mistrů, která je bez účasti ruských klubů. Údajně se jedná o tom, že by se mohl vítěz KHL utkat s vítězem Champions League, ale to je hudba budoucnosti.

KHL chtěla při svém vzniku konkurovat zámořské NHL. Myslíte, že se jí to může někdy podařit?

Tohle je moc složitá a těžká otázka, na kterou už v minulosti odpovídala celá řada odborníků. Těžko říct, jestli se přibližuje nebo vzdaluje. NHL má téměř stoletou historii, KHL se nehraje ani deset let. V Rusku se postavily nějaké nové stadiony a i infrastruktura se výrazně zlepšila, což je určitě dobře pro celou společnost. Na druhé straně návštěvnost je ve většině měst prachbídná.

V září se koná velmi očekávaný Světový pohár. Jak se vám projekt, který má být nástupníkem Kanadského poháru, zamlouvá?

Je pochopitelné, že si to Kanada a Amerika udělala takzvaně pro sebe. To je docela logické. Bude to těžká a zajímavá konfrontace. Sejde se tam opravdu to nejlepší, co momentálně světový hokej nabízí. Jak všechny reprezentace, tak i výběry Evropy a zámořský tým do třiadvaceti let budou složeny z výborných hráčů. Bude se to ale hrát na úzkém kluzišti, bude tam velký tlak úplně ze všech stran a na všechno, možná zafunguje i jakási hokejová diplomacie, takže já očekávám, že ve finále budou týmy Kanady a Spojených států.

Dobře, takže naše reprezentace skončí třetí?

(směje se) Moc bych to klukům přál. Byl by to obrovský úspěch. Všichni se na turnaj těšíme a jsme plni očekávání. Uvidíme, jakou budeme mít formu, jak se chytnou gólmani. Jsem ale přesvědčený o tom, že trenéři vybrali opravdu to nejlepší, co máme. Pokud se všechno sejde, tak se můžeme dočkat překvapení a byl bych rád, aby to překvapení bylo v pozitivním smyslu.

Co si vybavíte, když se řekne Hodonín?

Pokud bychom se bavili čistě o sportu, tak jako první mi samozřejmě naskočí jméno Václav Nedomanský. Vím, že se tady postupně zvedá i fotbal, kterému v minulé sezoně utekl postup o jeden bod. Daří se i místnímu stolnímu tenisu a v Hodoníně se narodilo i pár velmi dobrých atletů, jako například mladý Filip Sasínek.

Měl jste možnost porozhlédnout se po městě a po okolí?

Jelikož je docela dost času, tak jsem už měl možnost si město trochu projít. Něco málo jsem už viděl a už se snad cestou zpět na hotel neztratím. Umístění města je nádherné a je tady opravdu krásně.

Co říkáte na místní stadion a zázemí, které sportovcům nabízejí?

Stadion je moc pěkný. Je sice menší, ale zase o to útulnější. Myslím si, že je minimálně na prvoligové úrovni i co se zázemí týče.

Jak vnímáte současný hodonínský hokej?

Myslím, že se tady do hokeje asi investovalo. Hala je dobrá, teď už jen záleží na tom, jak se to všechno sejde. Jestli se podaří sehnat sponzorské peníze, abyste mohli bojovat o účast v lize, což byste určitě chtěli a což je taková modla i paní Gajošové, jakožto presidentky klubu. Víte ale sám, že to bude hrozně těžké. Ve skupině máte Vsetín, který je teď nabitý, mají nové sponzory i posily. Pak je tady Poruba, která posiluje. Ve druhé skupině je Havlíčkův Brod, který taky vyhlásil útok na postup, takže to bude hodně těžké. Záleží na tom, jak se k tomu postaví politická garnitura, byznysmeni. Bylo by dobře, kdybyste se tady v Hodoníně dali všichni dohromady, abychom se mohli příští rok bavit o ligové úrovni. Byl bych za to rád a rád bych sem jezdil.

 Jan Hochman, www.shkhodonin.cz